Blatouch bahenní

Blatouch bahenní (Caltha palustris) je bylina rostoucí na podmáčených stanovištích od nížin do hor.

Blatouch bahenní je vytrvalá bylina s přímou, někdy vystoupavou kořenící lodyhou. Dorůstá výšky 30 až 50 cm, výjiměčně dosahuje 1 m. Dolní listy jsou řapíkaté, horní až přisedlé. Čepele listů jsou srdčité až okrouhlé, pilovité. Květy mají žlutou barvu. Rostlina je mírně jedovatá.

Kvete od dubna do června. Květy jsou leskle žluté, pětičetné, nerozlišené na kalich a korunu. Plodem je mnohosemenný měchýřek. Rostlina je chráněna.Patří do čeledi pryskyřníkovitých.

Občas se pěstují jako okrasné rostliny plnokvěté kultivary, někdy i s květy zabarvenými do oranžova. V minulosti se sušená nať (Herba calthae palustris) používala jako močopudný prostředek a projímadlo. Dnes se využívá jen omezeně a to v homeopatických prostředcích.

Vědecká klasifikace:

• Říše: rostliny (Plantae)
  
• Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
  
• Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
  
• Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
  
• Řád: pryskyřníkotvaré (Ranunculales)
  
• Čeleď: čemeřicovité (Helleboraceae)
  
• Rod: blatouch (Caltha)
  

Ostřice chlupatá

Ostřice chlupatá (Carex pilosa Scop.) je druh jednoděložné rostliny z čeledi šáchorovité (Cyperaceae). 

Jedná se o rostlinu dosahující výšky nejčastěji 30-50 cm. Je vytrvalá netrsnatá s plazivými oddenky a tenkými výběžky, často vytváří rozsáhlé porosty. Listy jsou střídavé, přisedlé, s listovými pochvami. Lodyha je kratší nebo stejně dlouhá jak listy, nahoře ploše trojhranná a spíše hladká. Čepele jsou asi 5-10 mm široké, ploché. Jsou chlupaté, zvláště je nápadná řada brv na okraji listu. Pochvy dolních listů jsou nachově hnědé, nerozpadavé, bezlisté. Ostřice chlupatá patří mezi různoklasé ostřice, nahoře jsou klásky čistě samčí, dole čistě samičí. Samčí klásek bývá pouze jeden, samičí jsou většinou 2-3, vzácněji až 4. Samičí klásky obsahují jen 7-20 květů, zvláště dolní klásek je celkem dlouze stopkatý. Listeny jsou kratší než klas, dolní zřetelně pochvatý. Okvětí chybí. V samčích květech jsou zpravidla 3 tyčinky. Čnělky jsou většinou 3. Plodem je mošnička, která je asi 3,5-5 mm dlouhá, zelená až bledě hnědá, slabě trojhranná a trošku žilkovaná, zobánek je krátký, na vrcholu krátce dvouzubý. Každá mošnička je podepřená plevou, která je světle červenohnědá, na hřbetě se 3 světlejšími žilkami. V ČR kvete nejčastěji v březnu až v květnu. Počet chromozómů: 2n=44.

Vědecká klasifikace:

• Říše: rostliny (Plantae)
  
• Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
  
• Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
  
• Třída: jednoděložné - (Liliopsida)
  
• Řád: šáchorotvaré (Cyperales)
  
• Čeleď: šáchorovité (Cyperaceae)
  
• Rod: ostřice (Carex)

Bobr evropský

Bobr evropský Castor fiber je velký zavalitý hlodavec s hustou srstí a dlouhým plochým ocasem. Je velmi přizpůsoben vodnímu životu, rád si staví soustavy kanálů a hrází. Jeho potravu tvoří kromě bylin i větvičky a lýko. 

Bobr evropský má hmotnost až 30 kg, po jihoamerické kapybaře je druhým největším hlodavcem. Tělo má pokryté velmi hustou černohnědou srstí. Její hustota je 300 chlupů na mm2. Je dokonale přizpůsoben životu ve vodě díky plovacím blanám, které jsou na zádních končetinách, a uzavíratelným nozdrám. Uzavřít může také tlamu ihned za řezáky, které tak může ve vodě plně využívat. Oči jsou před vodou chráněny průhledným víčkem-mžurkou. Vedle toho má i žlázu vyměšující látku, která impregnuje srst. Pod vodou je schopen setrvat až 20 minut. Dovede uchopovat předměty. Má pátý částečně protistojný prst na předních končetinách, čehož využívá při stavbě svého obydlí. 

Bobr evropský se živí bylinami, ale také lýkem a větvičkami topolu a vrby. Nevadí mu však ani kůra stromů, jiné dřeviny a nepohrdne ani úrodou kukuřičného nebo řepného pole. V létě dává přednost bylinnému patru. Toto období také využívá pro nahromadění potravy na zimu. 

Po 107denní březosti se samici rodí v květnu nebo v červnu 2 - 5 mláďat, která pak dva roky zůstávají v mateřské kolonii, která je tvořena rodiči a letošními+loňskými mláďaty. Po té zakládají novou kolonii. 

Bobři jsou aktivní po celý rok, nemají zimní spánek. Nejvyšší věk je cca 35 let. Nejčastěji kácejí kmeny s průměrem 5-8 cm, ale poradí si i s kmenem 70 cm v průměru. 

Bobr evropský neužívá stromů jen k potravě. Když si nemůže udělat obydlí v podzemí, může strom pokácet a použít jej jako základ svého hradu (2,5 m vysokého a 3 m širokého), který tvoří hráz na potoce nebo řece, kde se rozhodl usídlit. Ze svého hradu vyrážejí hned po setmění a vracejí se až pozdě k ránu. Jejich práce má i kladný vliv na místní druhovou rozmanitost. V důsledku pokácení některých stromů dojde k prosvětlení území, které se pak stává vhodnějším pro mnohé druhy, zejména ptáky. Obecně jim vyhovují místa s mírně tekoucí vodou a břehy porostlé měkkými dřevinami jako je vrba, olše, osika, bříza nebo topol. 

Vědecká klasifikace:

• Říše: Živočichové (Animalia)
  
• Kmen: Strunatci (Chordata)
  
• Třída: Savci (Mammalia)
  
• Řád: Hlodavci (Rodentia)
  
• Čeleď: Bobrovití (Castoridae)
  
• Rod: Bobr (Castor)
  
• Druh: Bobr evropský (Castor fiber) 

Humulus lupulus

Chmel otáčivý (Humulus lupulus) je vytrvalá dvoudomá pravotočivá liána z čeledi konopovitých. 

Vzhled: 

Lodyhy má 2 až 6 m dlouhé drsně chlupaté. Palisty jsou téměř srostlé, listy vstřícné, dlouze řapíkaté. 

Použití:

Chmel patří k velmi starým kulturním rostlinám. Už ve středověku pojídali labužníci chmelové výhonky se solí, pepřem, octem a olejem a věřili v jeho léčebné účinky. První údaje o pěstování chmele na území ČR jsou z roku 859. Významně se o jeho rozšíření v českých zemích zasadil císař Karel IV.

Mladé výhonky chmele se dodnes někdy užívají jako zelenina (?chmelový chřest?). Z výhonků se též připravují polévky i omelety, ale nakládají se také jako zelenina.

Hlávky samičích květů (chmelové šištice) nebo extrakt z nich se používají v pivovarnictví při výrobě piva, obsahují totiž hořčiny (lupulin), které mu dodávají chuť a aroma. Jelikož květy ztrácejí po opylení na kvalitě, je třeba dbát na to, aby se ve chmelnici nevyskytovaly samčí rostliny. První historická zmínka o užití chmele pro dochucení piva pochází z listiny franského krále Pipina III. Krátkého z r. 768.

Český chmel (pěstovaný v Poohří (Žatecko), Polabí (Úštěcko) a na Hané (Tršicko)) patří k nejkvalitnějším na světě a občas bývá označován za zelené zlato. Chmelnice vedle pole s obilím Chmelnice vedle pole s obilím

Jedná se rostlinu vytrvalou (tzv.trvalku), na jednom místě vydrží 20 - 25 let.

Menší množství se využívá i ve farmaceutickém průmyslu, potravinářství a při výrobě kosmetických přípravků.

Samčí rostliny jsou při kulturním pěstění likvidovány, aby se zabránilo opylení samičích chmelových šištic, které opylením ztrácejí na kvalitě. 

Lidové léčitelství:

V lidovém léčitelství se využívá jako sedativum a také povzbuzuje chuť k jídlu. Sbírají se mladé výhonky, které zatím neprorostly na světlo a obsahují hodně vitamínů skupiny B i minerálních látek. 

Vědecká klasifikace:

• Říše: rostliny (Plantae)
  
• Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
  
• Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
  
• Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
  
• Řád: kopřivotvaré (Urticales)
  
• Čeleď: konopovité (Cannabaceae)
  
• Rod: chmel (Humulus)
  
• Druh: chmel otáčivý (Humulus lupulus) 

Mokrýš střídavolistý

Konvalinka vonná

Konvalinka vonná (Convallaria majalis) je vytrvalá jedovatá rostlina z čeledi konvalinkovité. Je rozšířena po celé Evropě vyjma nejsevernějších a nejjižnějších oblastí, v Malé Asii a odpovídajících oblastech Asie až po Čínu a Japonsko a v Severní Americe. Jako okrasná rostlina se pěstuje i leckde mimo tyto oblasti.

Vytrvalá až 20 cm vysoká jedovatá bylina s plazivým větveným oddenkem.

Listy zpravidla dva (vzácně 3), jsou jednoduché, řapíkaté, dole s pochvovitými šupinami, elipsovitě šupinaté, celokrajné a lysé.

Kvete v květnu až červenci. Květy vyrůstají v řídkém jednostranném hroznu neseném na přímém stvolu. Jsou krátce stopkaté, nicí a vonné. Okvětí je bílé nebo nažloutle zarůžovělé, složené ze 6 srostlých okvětních lístků, je kulatě zvonkovité, s šesti odstálými až ohnutými cípy.

Tyčinek je 6, ve 2 přeslenech (3+3), gyneceum je složeno ze 3 plodolistů, je synkarpní, semeník je svrchní.

Plodem jsou jedovaté jasně červené 2-6 semenné bobule.

Jde o v České republice chráněnou rostlinu rostoucí od nížin do hor ve světlých lesích a křovinách a na horských loukách. Upřednostňuje kyselé a kypré půdy, ale často roste i na půdách vápnitých.

K otravě může dojít žvýkaním stonku či listů, nebo pojídáním červených plodů. Otrávit se lze i vodou z vázy, ve které byly konvalinky. Příznaky otravy jsou nevolnost, zažívací potíže (zvracení, průjem), zvýšeným močením a omámenost, závratěmi nebo křečemi. Při požití většího množství plodů je třeba vyhledat lékaře, neboť mohou nastat srdeční komplikace, zejména u lidí se slabším srdcem.

Konvalinka vonná (Convallaria majalis) má v zemi dužnaté oddenky, kterými se ve vhodných podmínkách rozšiřuje do svého okolí. Nejraději má kyselejší hlinitopísčité půdy v polostínu. Rozmnožuje se dělením trsů, což v praxi vypadá tak, že příslušný trs opatrně vyryjeme ze země a rukama rozlámeme na několik dílů tak, aby každý konec oddenku (puk) měl dostatečné množství kořínků. Ty pak opět zasázíme na nové místo. Nejvhodnější termín je včasný podzim (září), v nejhorším i později, pokud vydrží bezmrazé a vlhké počasí. V opačném případě je lépe zvolit časné jaro (únor - březen), kdy bývá zem dostatečně vlhká.

Vědecká klasifikace:

• Říše: rostliny (Plantae)
  
• Podříše: vyšší rostliny (Cormobionta)
  
• Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
  
• Třída: jednoděložné (Liliopsida)
  
• Řád: liliootvaré (Liliales)
  
• Čeleď: konvalinkovité (Convallariaceae)
  
• Rod: konvalinka (Convallaria)
  

Dymnivka dutá

Šafrán Heuffelův

Největší výskyt šafránu na opavsku je v chráněném území Hořina.

Popis:

• šafrán Heuffelův (karpatský) je vytrvalá bylina rostoucí z podzemní hlízy
• listy jsou přízemní a čárkovitě kopinaté s bílým pruhem a rostou až po odkvětu
• z hlízy vyrůstá jeden přízemní květ
  
• okvětní lístky mají na konci temnou skvrnu
  
• kvete v březnu a dubnu ihned po sejití sněhu
• plodem je třípouzdrá tobolka

Vědecká klasifikace:

• říše: rostliny (Plantae)
  
• oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
  
• třída: jednoděložné (Liliopsida)
  
• řád: liliotvaré (Liliales)
  
• čeleď: kosatcovité (Iridaceae)
  
• rod: šafrán (Crocus)
  
• druh: Šafrán karpatský (Crocus heuffelianus)

Binomické jméno: Crocus heuffelianus