Template
Template Template
Template Pátek, 11 říjen 2024 Template

Přihlášení

 
Template
Slovníček

 
 

Všechno | A | B | C | Č | D | E | F | G | H | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | Š | T | U | V | W | X | Z


S
Ve slovníku existuje 30 položek.
Strany: 1
Výraz Definice
salinitaSlanost vody.
 
Salix alba

Vrba bílá

Vrba bílá je jeden z nejrozšířenějších druhů vrb pocházející z Evropy a střední Asie; roste také v severní Africe. Je to statný opadavý listnatý strom rostoucí na vlhkých půdách a dosahující výšky 20 až 30 metrů. Průměr kmene může přesáhnout 1 m.

Jméno druhu je odvozeno od zbarvení listů které jsou světlejší než u většiny jiných druhů vrb. Listy jsou na obvodu jemně pilovité, 5-10 cm dlouhé a 1-2 cm široké a porostlé velmi jemnými bílými chloupky, zejména ze spodní strany. Výhonky jsou obvykle šedozelené až hnědozelené. Stromy jsou dvojdomé a kvetou na počátku jara (obvykle v březnu); samčí květy mají dvě tyčinky obklopené zelenožlutými listenci, samičí květy jsou jehnědy. K hlavním opylovačům patří včely. Plod je kuželovitá tobolka s mnoha ochmýřenými semeny, dozrává v květnu. Vrba bílá velmi dobře prosperuje na zaplavovaných místech, je jednou z hlavních dřevin lužních lesů. Dřevo vrby bílé se používá mj. pro výrobu pálek na kriket.

Roku 1838 byla z kůry vrby bílé poprvé izolována kyselina salicylová, z ní pak byl roku 1899 synteticky připraven aspirin. Kyselina salicylová má analgetické a protizánětlivé účinky, potlačuje sekreci prostaglandinu a tlumí horečku. Na rozdíl od aspirinu však nesnižuje srážlivost krve a nedráždí žaludeční sliznici.

Zejména v parcích se často vyskytuje poddruh s převislými větvemi vrba bílá smuteční, Salix alba subsp. tristis L. 

 

Vědecká klasifikace:

  • Říše: Rostliny (Plantae)
  • Třída: vyšší dvouděložné rostliny (Rosopsida)
  • Podtřída: Dilleniidae
  • Řád: Vrbokvěté (Salicales)
  • Čeleď: vrbovité (Salicaceae)
  • Rod: Vrba (Salix) 
 
Salix caprea

Vrba jíva

Vrba jíva je opadavý listnatý keř nebo strom obvykle dosahující výšky 6 až 12 metrů, zřídka až 20 m. Listy jsou široké 2 až 8 cm a dlouhé 3 až 12 cm. Květy tvoří 3 až 7 cm dlouhé jehnědy, které vyrážejí brzy na jaře před olistěním. Vrba jíva je dvoudomá - samčí a samičí jehnědy rostou na různých stromech. Zralé samčí jehnědy mají žlutou barvu díky pylu, samičí jsou světle zelené. Plod je 0,5 až 1 cm velká tobolka s mnoha ochmýřenými semeny velkými asi 0,2 mm.

Roste jak na vlhkých stanovištích, např. na březích řek a jezer, tak v sušších místech, na půdě bez podrostu. Listy vrby jívy slouží za potravu některým druhům motýlů i savcům. Některé kultivary se používají jako okrasné dřeviny v zahradnictví. 

 

Vědecká klasifikace:

  • Říše: Rostliny (Plantae)
  • Třída: vyšší dvouděložné rostliny (Rosopsida)
  • Podtřída: Dilleniidae
  • Řád: Vrbokvěté (Salicales)
  • Čeleď: vrbovité (Salicaceae)
  • Rod: Vrba (Salix) 
 
Salix cinereaVrba popelavá
 
Salix fragilixVrba křehká
 
Sambucus nigra Bez černý Bez černý (Sambucus nigra) je listnatý keř, který má široké využití v léčitelství, farmacii i potravinářství. Čerstvé plody jsou mírně jedovaté, sušením se tato vlastnost ztrácí.  Všechny části rostliny mají léčivé účinky a v minulosti se s nimi léčilo téměř všechno, výhonky bezu se používaly na zmírnění bolesti zubů, mladé lístky smíchané s ječnou moukou léčily popáleniny a přikládaly se též na rány způsobené pokousáním vzteklého psa. Práškem z rozemletých suchých listů se zastavovalo krvácení z nosu. Moderní farmaceutický průmysl má zájem hlavně o plody a květy. Ty kvetou v bohatých soukvětích v červnu a červenci. Mají žlutavou barvu - někdy bílou, někdy odstín slonovinové kosti. V době květu se šíří kolem bezu omamná vůně a i po odkvětu má tato rostlina zvláštní aroma. Soukvětí je chocholkovatý mnohoramenný "vrcholík". Lidé ho obalovali a smažili podobně jako květák. Květy obsahují glykozity, aromatické oleje, tříslovinu, slizovité látky a některé kyseliny. Odvar ze sušených květů je močopudný a podporující pocení. Má diuretické účinky, snižuje horečku a mírní kašel. Z květů se kvašením dá připravit osvěžující limonáda. Bezové víno má výbornou chuť a vůni. Je též využíván jako chuťové korigens. Plody bezu jsou černé kulaté peckovice a šťáva lisovaná z plodů se dlouho používala na barvení látky, protože má intenzivní tmavěčervenou barvu. Plody obsahují i organické kyseliny, cukr a vitamíny A a C, celá rostlina obsahuje fytoncidní látky, které účinně působí proti bakteriím a mnohým houbám. Šťáva z plodů působí blahodárně při léčení migrén a nervových chorob, zejména při zánětu trojklaného nervu. Čerstvé plody mají projímavý účinek, naopak sušené se používají proti průjmům. Plody jsou i vyhledávanou potravou některých ptáků, kteří v trusu roznáší nestrávená semínka po okolí a tím napomáhají rozšiřování rostliny. Bez dříve rozšiřovali i lidé, vysazovali ho ve svém okolí v blízkosti obydlí a chlévů, protože věřili že zahání dobytčí mor. V přírodě roste volně na světlých i polostinných místech, na rumištích a má rád půdu bohatou na dusík. Na Slovensku je bezové dřevo významnou surovinou pro výrobu tradičních hudebních nástrojů - fujar a i na výrobu různých píšťalek. V neposlední řadě se ukazuje být dřevo bezu černého v našich končinách vhodné na výrobu hudebního nástroje didgeridoo, a to technologií klasického ručního vrtání.  ? Vědecká klasifikace: Říše: rostliny (Plantae) Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta) Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta) Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida) Řád: štětkotvaré (Dipsacales) Čeleď: bezovité (Sambucaceae) Rod: bez (Sambucus) ? Informace čerpány z wikipedia .
 
saprofytRostliny čerpající anorganické látky z rozložené nebo odumřelé organické hmoty rostlin a živočichů.
 
Sasanka hajní

Anemone nemorosa

Sasanka hajní - Anemone nemorosa

 

 
semeníkZpravidla suchý, blanitý obal semene.
 
sítkoviceŽivé trubicovité buňky v cévním svazku, které vedou organické látky vytvořené v listech do různých částí rostliny, jejich perforované přehrádky připomínají sítko.
 
SlovanéSlované jsou velká skupina indoevropských národů, které v současné době žijí ve značné části východní, jihovýchodní a střední Evropy. K slovanským národům náležejí také Češi. Pojem Slované se také používá pro historickou skupinu lidí stojící na počátku slovanských jazyků.
 
solitéraStrom, keř nebo květina rostoucí (v zahradě, parku, krajině) o samotě.
 
souplodíSoubor plodů vzniklý z jediného květu.
 
spermatoforSchránka se spermiemi.
 
společenstvo

Společenstvo (biocenóza) je soubor populací všech druhů rostlin, živočichů, hub a mikroorganismů, které žijí v určitém biotopu , existují mezi nimi určité vztahy.

Struktura biocenózy:


Informace čerpány z wikipedia.
 
sprašPůda vzniklá usazením jemného písčitého a na vápník bohatého prachu, který byl v dobách meziledových vyvát větrem z morén.
 
stanoviště

Stanoviště je synonymum ke slovu biotop a dělí se na biotické (živé) i abiotické (neživé) prostředí, ovlivněné a pozměněné živou složkou přírody - biotou. Můžeme ho chápat jako společné prostředí určitých složek biocenózy, tedy soubor všech vlivů, které vytvářejí životní prostředí všech zde žijících organismů.

Informace čerpány z wikipedia.
 
Stellaria graminea

Ptačinec trávovitý

 Ptačinec trávovitý - Stellaria graminea

 

 
stepiTravinné ekosystémy mírného pásma, s horkým létem a studenou zimou, s malým množstvím srážek, vysoká produkce nadzemní biomasy.
 
Strážovské vrchyStrážovské vrchy jsou jádrovým pohořím Fatransko-tatranské oblasti. Přestože nejvyšším vrcholem je Strážov (1 213 m), asi nejznámějším a nejnavštěvovanějším vrcholem tohoto pohoří je Vápeč (956 m). Jeho vápencovou homoli určitě znáte z řady fotografií ze Slovenska. Ovšem ve Strážovských vrších nalezneme řadu dalších významných vrcholů, jmenujme si např. takové vrcholy jako je Vlčinec (682 m), Butkov (765 m) či Hrubá Kečka (1 037 m). Strážovské vrchy se člení na čtyři základní celky: Zliechovská hornatina, Nitrické vrchy, Trenčianska vrchovina a Malá Magura. Ty se pak ještě dále dělí na celkem 22 skupin.Z kulturních zajímavostí stojí za zmínku obec Čičmany, která je známa řadou dodnes živých lidových zvyků a tradic. Strážovské vrchy byly v roce 1989 vyhlášeny Chráněnou krajinnou oblastí. Její výměra činí bezmála 31 tisíc hektarů. Tato CHKO však zasahuje i do sousedního pohoří - Súlovských vrchů. Ty jsou však popsány na samostatné stránce. Pokud jde o geologickou stavbu tohoto pohoří, je z velké části tvořeny vápenci a dolomitickými vápenci. Velká část území je porostlá hustými lesy. Převládající složkou jsou bučiny, objevují se ale i další druhy listnatých i jehličnatých druhů. Fauna oblasti je bohatá a je podobná jako v některých sousedních horských oblastech. Část území je hospodářsky obdělávána. Nejznámějšími a největšími sídly v oblasti jsou Trenčianské Teplice, Dubnica nad Váhom, Iľava a některé další.
 
subatlantikKlimatické období holocénu vyznačující se ochlazením a zvlhčením, následující po subboreálu.
 
subboreálKlimatické období holocénu se suchým, poměrně teplým podnebím, následující po atlantiku.
 
submerzní vegetaceRostliny žijící ponořené ve vodě.
 
subrecentKlimatické období na sklonku holocénu následující po subatlantiku a sahající do dnešní doby.
 
suchý polderPřirozeně nebo uměle ohraničený prostor v blízkosti vodního toku, kam se může vylít voda při povodni. Jinak je využíván zemědělsky.
 
sukceseZákladní znak biocenózy, zákonitý proces nahrazování jedné biocenózy druhou až do konečného společenstva - klimaxu. Jde o změnu dlouhodobou, neperiodickou, probíhající na daném stanovišti určitým směrem. Sled změn je uspořádaný, děje se vlivem makroklimatu, půdy, vody, biotických faktorů, zejména rostlinstva. Vývoj každé biocenózy probíhá sukcesními stadii, která tvoří tzv. sukcesní řadu od jednoduché původní biocenózy (iniciační stadium), přes stále složitější sukcesní stadia (trvající různě dlouho), až po nejsložitější konečné klimaxové stadium, odpovídající biomu dané zeměpisné oblasti nebo zvláštní půdě.
 
Svízel přítula

Galium aparine

 Svízel přítula - Galium aparine

 

 
Sylvestr Mácha Sylvestr Mácha (1913) Význačný malakozoolog, vynikající znalec měkkýšů fauny Slezska, se narodil ve Slezské Ostravě. Od roku 1953 spolupracoval s tehdejším Slezským studijním ústavem a od roku 1959 se Slezským muzeem v Opavě, kde založil moderní sbírku měkkýšů Slezska. Se svými 200 000 exempláři s písemnou dokumentací patří k nejlepším v Evropě.
 
symbiózaMutualismus - prospěšné soužití dvou a více organismů.
 
Symphytum officinale

Kostival lékařský

Kostival lékařský - Symphytum officinale

 

 


Všechno | A | B | C | Č | D | E | F | G | H | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | Š | T | U | V | W | X | Z


 
Template
Template Template Template
Template Template