Kdybychom řekli, že jsme se nebáli připravit geologickou exkurzi pro žáky prvního stupně základních škol, tak bychom nemluvili pravdu. Kočička, když ji pohladíte, tak začne spokojeně vrnět. My říkáme, že přede, ale co kámen? Jak dětem vysvětlit rozdíl mezi živou a neživou přírodou? Je to někdy problém! A navíc, jak zabavit plný autobus dětí, když se půjdeme podívat na sopky a lávový proud, když sopečná činnost je sama o sobě tak záhadná a odtažitá. Vždyť sopka je jen hromada kamení, a co to je vůbec lávový proud? Že kameny uvnitř Země jsou úplně vřelé, takže mohou téct, se některé děti dozvěděly poprvé. Proto se také těm horninám, které vytečou z nitra Země říká horniny vyvřelé, i když jsou dnes již ztuhlé jako kámen.

Společně s Karlem Moravcem ze Strahovic, jsme zavzpomínali na osudy poslední rodiny žijící v Grittnerově mlýně mezi Hněvošicemi a Kobeřicemi. V roce 1946 zůstalo po Lousi Grittnerovi 6 nezletilých dětí (Helmut, Manfred, Ingrid, Else, Ditmar a Martin), kterým se stal Karel Moravec, děda Karla Moravce ze Strahovic, poručníkem. Vyřizoval za ně úřední záležitosti a vše, co děti potřebovaly, zajišťoval také provoz mlýna. Pokud se nebojíte kopřiv a dokážete překonat spadlé kmeny vrb, olší a topolů, objevíte dnes na pozemku mlýna i ovocnou zahradu. Poznáte ji podle  dvou jabloní a švestky. Určitě u plotu rostly lísky, které jsou nyní obrovské. To je vše, co zbylo z mlýna, který byl postaven v roce 1725.

Na první pohled vám bílá, světle modrá nebo žlutá omítka připadne, jako by byla napadena plísní. Jedná se však o pavučinu, kterou vytváří drobný pavouček. Ten se u nás poprvé objevil v roce 1982 v Praze na zdech Valdštejnské zahrady. V Evropě se poprvé objevil ve Francii v roce 1910. Jedná se o cedivečku zápřední.