V rámci projektu Comenius s názvem Za prameny řek navštívila skupina studentů Masarykovy střední školy zemědělské a Vyšší odborné školy v Opavě pramen Černé Opavy v Jeseníkách. Černá se jí říká pro její tmavou vodu. Ta je dána tím, že její počátek toku protéká rašeliništěm, které ji tuto barvu propůjčuje.
V rámci třídenní expedice byl proveden hydrobiologický průzkum v místě, kde tok opouští rašeliniště poblíž Malého mechového jezírka. V místě na mapce označené červenou tečkou byly zjišťovány parametry vody a proveden sběr makrozoobentosu.
Studenti spolu se středoškolskými profesorkami Mgr. Janou Stříbnou a Ing. Lenkou Dohnalovou se měli možnost seznámit s metodami sběru makrozoobentosu - živočichy, kteří žijí ve vodě (v tomto případě v tekoucí vodě), a to na jejím dně. Do metod sběru a určování vodních živočichů účastníky hydrobiologické exkurze zasvěcoval student systematické biologie Masarykovy univerzity Bc. Jakub Kubačka. Studenti obraceli kameny a sbírali larvy vodního hmyzu, jepic, pošvatek, chrostíků, drobné korýše - blešivce potoční a červy do připravených zkumavek. A podle všeho je to bavilo, zvláště když Jakub znal o každém živočichovi nějakou zajímavost. Jiná skupina měřila pomocí digitálního měřiče teplotu, pH a další parametry vody v potoce.
Malé mechové jezírko
Uprostřed Bc.Jakub Kubačka
Měření kvality vody
Sběr makrozoobentosu
Sběr na kamenech
Sběr pomocí síťky
Určování živočichů
Bezschránkatý chrostík
Larva pošvatky, žížalice, blešivec
Všude je možné nahlížet přírodě "pod kůži", stačí jen zvednout kámen a kolik organizmů tam najdeme! Není pravda, co říkají někteří učitelé přírodopisu, že není podle čeho učit. Stačí zajít před školu. Učit v přírodě je to nejlepší. Některé děti znají učebnici nazpaměť. Myslím ty, které se učit chtějí. Škoda, že organizmy posuzují podle fotografií nebo kreseb. Ale praxe je praxe. Zážitková pedagogika má své kouzlo, například když na vycházce obrátíme igelit někde u plotu a pod ní najdeme užovku obojkovou. To si každé dítě zapamatuje na celý život. Další výhoda tohoto učení v přírodě je to, že děti vidí živočicha v jeho přirozeném prostředí a navíc ho vidí v jeho skutečné velikosti. Totéž platí o rostlinách a to není nepodstatné. Sám jsem zažil, jak mne žák přesvědčoval, že nezmar je velký asi půl metru, protože tak si ho zapamatoval z nástěnného obrazu, který učitelka pověsila při výuce na tabuli.
