|
Dostali jsme e-mail od maminky dvou malých dětí, který nás velmi potěšil. Jsme rádi, že se na přírodu a co se v ní odehrává, někdo umí podívat kritickýma očima. Simona Hájková napsala.
"Nemám bohužel žádné vzdělání v oboru ekologie ani biologie. Jsem původní profesí chemická laborantka. Pouze jako dítě jsem zkoumala každého brouka a housenku a věčně někde poletovala s atlasem. Nenašla jsem ale nikde možnost své pohnutky uplatnit a tak vše vzešlo do ztracena a veškeré dříve nabyté znalosti se vytratily. Jen prostě cítím, že se spousta věcí děje špatně a chci to změnit. Bolí mě, že na zahradách nahradily květy kopretin, zvonků a řebříčků "mrtvé" anglické trávníky, že místo cvrkotu lučních koníků slyším rachot sekaček, že už kolikátý rok marně pod střechou vyhlížím alespoň jediné hnízdo jiřiček, že už na terase nepotkávám ropuchu, že se po kopcích místo oveček prohánějí čtyřkolky, a že jsem letos ještě nezahlédla ani jedinou, dříve tak hojnou, babočku paví oko.
Pokud si myslíte, že bych vám mohla být nějakým způsobem nápomocná, budu vám vděčná za příležitost."
Paní Simona Hájková mi připomněla knížku "Mlčící jaro". Byla to jedna z klíčových knih šedesátých let, kterou napsala americká bioložka Rachel Carsonová v roce 1962. Ta kniha vzrušila veřejné mínění a má značnou zásluhu na tom, že se ochrana životního prostředí stala hnutím. V knize sugestivně rozvíjí vizi totální katastrofy, k níž by mohlo vést další neuvážené používání DDT. Uvedla, že přítomnost DDT v živočišných tkáních a potravních řetězcích byla zjištěna i v lokalitách daleko vzdálených od míst jeho nasazení, a že se hromadí v tkáních živočichů. Tento totálně zničující chemický prostředek proti hmyzu je už dávno zakázáno používat téměř ve všech státech, v USA od roku 1972. Jenže nás stejně tak ničí neschopnost přírodě porozumět, protože nám chybí elementární biologické znalosti. Můžeme chtít chránit přírodu, jenže nevíme jak. Nevíme, jakou v ní hrají roli živočichové a rostliny a jaké jsou mezi nimi vztahy. Navíc je ani nepoznáme. Takže, jak o tom mluví paní Simona, na pěstěných trávnicích, lemovaných cizokrajnými dřevinami, motýli nepoletují. Zato po lesních pěšinách, kde motýli poletují, se prohánějí čtyřkolky.
 |
 |
 |
 |
| Duben 2012 |
Květen 2012 |
Červen 2012 |
Červenec 2012 |
Během jednoho roku si můžete vypěstovat květnatou louku třeba na místě, kde na podzim sklidíte brambory a pozemek chcete zatravnit. Jsou dvě možnosti. Buď si koupíte travní směs a hned raději sekačku. Nebo si opatříte semena květnaté louky a budete mít radost z pozorování, jak postupně budou rostliny klíčit. A těšit se až pokvetou. Zpočátku nevzklíčí jen semena květnaté louky, ale spousta různých plevelů, protože jejich oddenky, částí kořenů a semen, je v půdě spousta. Ale i plevele mají svůj půvab. Zkusili jsme letos založit květnatou loučku a překvapilo nás, jak se sem rychle nastěhoval hmyz.
Text Simona Hájková, Milan Kubačka
Foto Jakub Kubačka
Související články:
Hurá proti ekologům Co je to ekologie?
Projektové náměty pro základní a střední školy
Jak vzbudit zájem o přírodu?
|
