Přívlastek "bludné" získaly kvůli svému exotickému horninovému složení, které bylo zjevně odlišné od geologického podloží, na němž se bludné balvany vyskytovaly. Naprostou většinu evropských bludných balvanů tvoří červené žuly  a ortoruly ze Švédska, Finska a z ostrovů a dna Baltského moře. Méně často se objevují žilné horniny (porfyry, aplity, pegmatity), kvarcity, pískovce a vápence, pocházející ze stejných oblastí. Horniny tvořící bludné balvany byly v místech svého původu přirozenými součástmi skalních výchozů (výchozem rozumíme na povrch vystupující část horninového tělesa). Výskyt bloků skandinávského skalního podloží stovky km na jih od jejich geologické domoviny souvisí  s činností ledovců. Během ledových dob ve starších čtvrtohorách (pleistocénu) vznikl ve Skandinávském pohoří a v Karélii mohutný ledovec, který pak postupoval přes zbytek Skandinávského poloostrova a pánev Baltského moře hluboko mezi Polskem, Německem, Nizozemím, Pobaltím, Běloruskem  a evropským Ruskem.

Obr.1. Mapka zalednění Opavska.

Pánví Severního moře se ledovec šířil k Britským ostrovům. Hladiny moří byly během ledových dob až o více než 120 metrů níže než dnes, protože srážky byly vázány v ledovcích a nevracely se z pevnin do oceánů. Proto se ledovce mohly šířit i po obnažených dnech Baltského a Severního moře. Během největších ledových dob dosáhl ledovec až do severního českého pohraničí. Vznikl tak obrovský ledovcový štít, pokrývající celou severní polovinu Evropy. Označujeme jej jako severoevropský pevninský ledovec. Byla to právě postupující ledovcová masa, která odtrhávala ze skalních výchozů kusy hornin. Společně s nimi ledovec přebíral i dřívější, starší (např. říční) sedimenty, obsahující také štěrk a balvany. Jedná se o proces ledovcové eroze. Horninový materiál pak ledovec transportoval dále na jih. Po ústupu severoevropského pevninského ledovce zůstaly unesené balvany v místech, kam byly ledovcem zavlečeny. Bludné balvany jsou součástí sedimentů vzniklých v souvislosti se zaledněním.

Bludné balvany se vyskytují v tillech (till je nevytříděná směs písku, prachu, štěrku, balvanů a jílu uložená postupujícím ledovcem nebo uvolněná  z roztávajícího ledu) a pak v sedimentech, které uložily řeky, vytékající z roztávajícího ledovcového štítu (tzv. glacifluviální sedimenty). Bludné balvany proto často bývají objeveny při těžbě těchto sedimentů v hliništích a pískovnách. Na místech, kde tilly a glacifluviální sedimenty vystupují  k povrchu terénu, můžeme bludné balvany nalézt volně v krajině.

Velikost bludných balvanů se pohybuje mezi několika decimetry až více než 15 metry. Největší evropské bludné balvany leží v Pobaltí a severním Polsku. V Estonsku je to balvan "Ehalkivi" s rozměry 16,5 x 14,3 x 7,6 m, objemem cca 930 m3 a váhou přibližně 2500 t, ležící na pobřeží Finského zálivu. Tvoří jej pegmatit - hrubozrnná žilná hornina složená hlavně z křemene, živců a slíd. Jen o trochu menší rulový balvan, nazývaný Trygław, se nachází u polské osady Tychowo mezi Gdańskem a Szczecinem. Největší balvany na našem území byly odkryty na Ostravsku. Nejdříve to byl "Porubský bludný balvan", jenž byl v roce 1928 vyzdvižen z bezejmenného přítoku říčky Porubky a instalován v obci. Má rozměry 355 x 170 x 140 cm. Roku 1954 byl při stavbě Nové huti v Ostravě-Kunčicích nalezen ještě větší

"Kunčický bludný balvan" s rozměry 320 x 250 x 155 cm, objemem cca 6,2 m3 a zváženou hmotností 16,5 t. Oba balvany jsou tvořeny středošvédskými žulami. Ve čtvrtohorách se ledové doby střídají s meziledovými  a v závislosti na těchto klimatických změnách vzniká a zaniká zalednění. Proto jsou v severní Evropě přítomny nad sebou uložené vrstvy odpovídající více než jednomu zalednění. Opavsko a Hlučínsko bylo zaledněno třikrát.

První ledovec k nám pronikl asi před 630 tisíci lety v první elsterské ledové době, další ledovec následoval cca před 410 tisíci lety v druhé elsterské ledové době  a zatím poslední ledovec se zde rozpostíral před více než 160 tisíci lety v první sálské ledové době (obr. 1).

Po třech velkých ledovcích zde zůstaly mocné sedimenty, budující Hlučínskou pahorkatinu. Nalezneme zde valy náporových morén, plošiny, po kterých tekly řeky tavné vody a ukládaly glacifluviální sedimenty i výplně jezer hrazených ledovcem. V souvislosti s významnou rolí čtvrtohorních ledovců na utváření zdejší krajiny představuje Opavsko a Hlučínsko v rámci České republiky klasickou oblast výskytu bludných balvanů. Některé z nich byly instalovány na veřejných místech, a tak se kterémukoliv zájemci naskýtá možnost k jejich detailnímu prohlédnutí. Krátce se zmíníme o některých z nich.

Obr. 2a. Bludný balvan na Praskově ulici v Opavě	Obr.2b. Palhanecká pískovna na dobové foto- grafii z roku 1961. Zde byl nalezen bludný balvan, který je dnes umístěn na Praskové ulici. Foto: archív České geologické služby, Jan Bárta (1961).

Bludný balvan na Praskově ulici v Opavě (obr. 2a, 2b)

Balvan nápadně kvádrovitého tvaru s rozměry 210 x 180 x 110 cm, objemem cca 3,75 m3 a hmotností zhruba 11,7 t (obr. 2a) Tvoří jej hrubozrnná deformovaná žula z oblasti Smäland v jihovýchodním Švédsku. Balvan byl objeven v pískovně u Palhance v roce 1958 (obr. 2b) a ještě téhož roku instalován zásluhou L. Zapletala na Praskově ulici.  V pískovně neležel v ledovcových sedimentech, nýbrž ve štěrcích řeky Opavy, uložených počátkem první sálské ledové doby. Do nich byl uložen tehdejší řekou Opavou, která erodovala ledovcové sedimenty z předchozích elsterských ledových dob. Na Opavsko tedy balvan dopravily elsterské ledovce, s největší pravděpodobní ledovec z druhé elsterské ledové doby. Podrobné informace o vyzvednutí balvanu, doprovázené unikátními fotografiemi, jsou publikovány v článku  L. Jarošové a kol. v Časopisu Slezského zemského muzea (roč. 57, č. 1, rok 2008).

Bludné balvany v geologické expozici Masarykovy střední školy zemědělské a Vyšší odborné školy v Opavě (obr. 3a, obr. 3b, obr. 3c, obr. 4a, obr. 4b)

Ve 20. a 30. letech minulého století vytvořil F. Drahný, ředitel tehdejší státní vyšší hospodářské školy na Purkyňově ulici v Opavě, ve školním parku geologickou expozici, zahrnující mj. i kolekcí bludných balvanů. Během druhoválečných a poválečných let však sbírka hornin zpustla a řada exponátů zmizela. V letech 2007-2010 proběhlo obnovení expozice s využitím torza původních exponátů. Bludné balvany, nasbírané F. Drahným, naštěstí přečkaly dlouhá desetiletí nezájmu bez úhony a  tak mohly být využity jako základ pro novou sbírku hornin. Jedná se o tyto exponáty: 1 ks. žuly typu rapakivi z Älandského souostroví, 2 ks. žulových porfyrů z Älandského souostroví, 3 ks. žuly z oblasti Smäland v jihovýchodním Švédsku a 1 ks. žuly z oblasti Blekinge v nejjižnějším Švédsku. Na jednom balvanu sm?landské žuly se unikátně zachoval ledovcový ohlaz s exaračními rýhami (obr. 4a). K vyhlazení povrchu došlo při posunování balvanu na bázi ledovce a jeho tření o prach a písek, jež vyhladily povrch balvanu jako brusná pasta. Rýhy pak do povrchu balvanu vyryly jiné horninové úlomky, které byly pohybujícím se ledovcem o balvan otírány (obr. 4b). Na balvanu -landského rapakivi nechal F. Drahný zhotovit leštěnou plochu a do ní vyrazit nápis "Bludné balvany ledovcové z okolí Opavy" (obr. 

Obr. 4b. Bludný balvan ruly na povrchu tillu uloženého z báze ledovce.      K oddtání okraje ledovce a odkrytí tillu došlo maximálně před několika desítkami let. Povrch balvanu nese exarační rýhy, které vznikly stejně jako např. na balvanu v expozici MSŠZ a VOŠ v Opavě (viz. obr. 4a). Předpolí ledovce Nordenskiöldbreen, Špicberky, Arktida.	Obr. 5. Rovninská pískovna v Hlučíně na dobové fotografii z roku 1956. Foto: archív České geologické služby, Bohumil Červený (1956).

Bludné balvany v Hlučíně 

V roce 1958 nalezl V. Kroutilík v pískovně na východním okraji Hlučína, v místech dnešního sídliště Rovniny, celkem 33 bludných balvanů žul, rul a kvarcitů větších než 0,5 m (obr. 5). Nejmohutnější z nich měřil 220 x 206 x 140 cm, délku 2 m překračoval potom ještě jeden exemplář. Během další těžby však byla celá kolekce zaházena zeminou. V roce 1963 probíhala rekultivace pískovny, při níž se podařilo balvany znovu odkrýt a V. Kroutilík tehdy navrhl jejich seskupení na dně rekultivované těžebny. Záměr se ale neuskutečnil a největší z balvanů byl roku 1964 použit k vybudování památníku 20. výročí Slovenského národního povstání v Hlučíně. Jedenáct dalších balvanů pak roku 1965 putovalo do Ostravy na Černou louku, kde z nich byla zásluhou V. Kroutilíka sestavena zákonem chráněná expozice (obr. 6).

Obr. 6. Expozice rovninských bludných balvanůna Černé louce v centru Ostravy.	Obr. 7. Bludný balvan v Hlučíně v parku u ulic Krátká a Květná

Obr. 8. Bludný balvan v Hlučíně na Hrnčířské ulici.	Obr. 9. Bludný balvan v Hlučíně na sídlišti OKD na ulici Severní.

Největší balvan z rovninské pískovny o velikosti 220 x 206 x 140 cm se dnes nachází v parku na sídlišti OKD u ulic Krátká a Květná v Hlučíně (obr. 7). Tvoří jej hrubozrnná žula z oblasti Smäland v jihovýchodním Švédsku. Hornina se vyznačuje modře zbarveným křemenem, což je nápadný, ačkoliv ne vždy přítomný znak smälandských žul.

Tvarem neobvyklý, vřetenovitý balvan s rozměry 190 x 110 x 100 cm je instalovaný na Hrnčířské ulici v Hlučíně (obr. 8). Původně stál ještě s dalšími dvěma balvany u hlučínského železničního nádraží jako památník T. G. Masaryka. Po připadnutí Hlučínska k nacistickému Německu byl památník zrušen. Na svém stávajícím místě byl balvan instalován začátkem 90. let. Horninou balvanu je výrazně porfyrická žula s až 25 mm velkými krystaly (tzv. vyrostlicemi) červeného draselného živce oválného a obdélníkového tvaru a modrými křemeny velkými až 10 mm. Okolní mezihmotu tvoří draselný živec, křemen, sodnovápenatý živec a tmavá slída (biotit). Původ horniny je v jihovýchodním Švédsku.

Kromě popsaných jsou v Hlučíně instalovány další bludné balvany. Na ulici Severní na sídlišti OKD stojí balvan červené ortoruly švédského nebo finského původu, velký min. 195 x 150 x 90 cm (obr. 9). Skupinka balvanů se nachází v parku na ulici Celní, pod hlučínským zámkem.

Fotografie: Mgr. Martin Hanáček, RNDr. Milan Kubačka

Text: Mgr. Martin Hanáček