Template
Template Template
Template Úterý, 11 prosinec 2018 Template

Přihlášení

 
Template
Není louka jako louka, botanici ji vidí jinak
Napsal Jakub Kubačka   
Pondělí, 12 říjen 2015

Na průzkum Přírodní rezervace Zábřežské louky se vydali botanici pod vedením Radima Hédla, Ph.D. z Botanického ústavu Akademie věd ČR, kterému jsme položili několik otázek. Zjišťovali stav tohoto chráněného území na Opavsku, které je ojedinělým uceleným komplexem mokřadních luk, rozptýlené zeleně a luhů se zbytky mrtvých ramen a periodicky zaplavovaných tůní v nivě řeky Opavy. V mokřadním ekosystému se vyskytují zvláště chráněné druhy živočichů a rostlin.

Jak na vás působí Zábřežské louky? Jsou zde dodržována ochranářská opatření, která v rezervaci dodržována být musí?

Podmáčené louky mezi obcemi Kouty a Zábřeh jsou velmi zajímavou, cennou a lze říci unikátní lokalitou v regionu českého Slezska. Podobné lokality existují zřejmě ještě dvě, Vidnavské mokřiny (ty jsme v rámci exkurze České botanické společnosti navštívili o dva týdny dříve) a Úvalenské louky. Zábřežské louky jsou z nich patrně nejrozsáhlejší. Rezervace má přes 200 ha, ačkoli ne všechno jsou biotopy podmáčené vegetace. Všechny tyto lokality prodělaly během 20. století zajímavý vývoj, bohužel, z pohledu ochrany přírody je vývoj dosti negativní. Z 50. let máme podrobné informace o vegetaci díky publikacím dvou význačných vegetačních ekologů, prof. J. Vicherka, který studoval Vidnavské mokřiny, a dr. Emilie Balátové-Tuláčkové, která publikovala tři články a dokonce jednu knihu právě o Zábřežských a Úvalenských loukách. Z původních dobře vyvinutých mokřadních luk zbyly dnes spíše zbytky, ale není to ještě zcela kritické. Zdá se, že díky obnovním opatřením, se daří mokřadní louky stále udržovat, i když v omezeném rozsahu. Zda se to daří či nikoli, to je možné formálně posoudit srovnáním s platným plánem péče (platí v letech 2008-2018).

 

botanicirezervace4_20151012_1485375149.jpg
botanicirezervace1_20151012_1684364588.jpg

Vstupujeme do Přírodní rezervace Zábřežské louky.

Zprava Mgr. Jana Tkáčíková, botanička-bryoložka, která pracuje v Muzeu Beskyd ve Frýdku Místku, Ing. Lukáš Nytra pracuje na ČIŽP V Ostravě, Radim Lédl, Ph.D., Ing. Jiří Lederer a vzadu je Lubomír Hédl. Všichni společně studují mapu Přírodní rezervace Zábřežské louky.

Na Zábřežských loukách jsem byl poprvé, veden právě zvědavostí, jak se za těch bezmála 60 let od výzkumu Balátové-Tuláčkové louky změnily. Viděli jsme jen menší část luk, konkrétně asi nejlepší kousek přímo pod obcí Zábřeh, takže je těžké zobecňovat. Subjektivně je možné říci, že hlavní změny vegetace a prostředí jsou tři: zarůstání dřevinami, eutrofizace a odvodňování. První je asi nejvážnější hrozbou, protože jakkoli to vypadá, že dnes běžné olšiny jsou přirozenou součástí rezervace, ještě v 50. letech tam prakticky nebyly. Stačí si porovnat letecké snímky z 50. let (dostupné na internetu) se současným stavem. Dnes les porůstá, vizuálně posouzeno, dobrou třetinu nebo i víc plochy rezervace. V olšinách sice přežijí některé vzácnější druhy rostlin, ale rozhodně to většině z nich vadí. Nejen olše, ale také vrby se na lokalitě silně rozšířily a zejména vrba popelavá postupně zabírá i stále sečené jádro vlhkých luk. Druhou vážnou hrozbou je eutrofizace čili zvyšování obsahu živin. To je na vegetaci patrné, i když bez podrobnější analýzy spolehlivě nedoložitelné.Zábřežské louky jsou vhorším stavu než podobné Vidnavské mokřiny.

 

botanicirezervace2_20151012_1941338358.jpg
botanicirezervace5_20151012_1992852300.jpg

Vedoucí exkurze Radim Hédl, Ph.D. z oddělení vegetační ekologie Botanického ústavu AV ČR nad žluťuchou lesklou Thalictrum lucidum.

Studentka Přírodovědecké fakulty UP v Olomouci Marie Hánová si zajímavé rostliny vyfotila. Mezi nimi byla vrba pětimužná Salix pentandra, krtičník křídlatý Scrophularia umbrosa, potočník vzpřímený Berula erecta nebo ostřice latnatá Carex paniculata.

 

Živiny se zde dostávají nepochybně z okolních polí, například těsně vedle nejcennější části rezervace je intenzivně obhospodařované pole a také obec Zábřeh, takže o splachu živin směrem do rezervace lze jen těžko pochybovat. Konečně meliorace jsou již starší záležitostí z dob socialismu, ale na části luk je patrné vysušení a jejich nejvýchodnější část, která byla Balátovou-Tuláčkovou v 50. letech studována jako součást mokřadních luk, v rezervaci ani není. Zřejmě už to dnes už nejsou vlhké louky.

 

Které rostlinné druhy jsou zde vzácné a které zcela unikátní?

Překvapivě nejde o žádnou pokladnici vzácných a unikát-ních druhů. Zajímavá je spíš vegetace, tedy vlhké louky, které jsou silně ohroženy v širším měřítku. Ty jsou také hlavním předmětem ochrany. Řekl bych, že žádné zcela unikátní druhy na lokalitě nejsou, aspoň soudě podle dostupných materiálů. Ze vzácných druhů rostlin by bylo možné vyjmenovat zhruba patnáct, maximálně dvacet, což není nijak oslnivé číslo. My jsme našli například žluťuchu lesklou Thalictrum lucidum, vrbu pětimužnou Salix pentandra, krtičník křídlatý Scrophularia umbrosa, potočník vzpřímený Berula erecta nebo ostřici latnatou Carex paniculata. Žádný z těchto druhů není příliš vzácný, i když vidět žluťuchu v plném květu se rozhodně nepoštěstí každý den.

 

Kolik chráněných druhů  bylo v rezervaci zjištěno?

Podle plánu péče, ve kterém je excerpována i starší literatura včetně inventarizačních průzkumů, je to 25 druhů cévnatých rostlin a 16 druhů živočichů.

 

botanicirezervace3_20151012_1959174493.jpg

Se spoustou zkušeností a vědomostí v hlavě, ale někdy bez botanického klíče by se na louce nemohli botanici orientovat. Různé druhy ostřic převyšovaly porosty vrby popelavé Salix cinerea.

Fotografie: Milan Kubačka

 

Aktualizováno ( Pondělí, 12 říjen 2015 )
 
<< Předchozí   Další >>
Template
Template Template Template
Template Template