Template
Template Template
Template Úterý, 11 prosinec 2018 Template

Přihlášení

 
Template
Opavský entomolog Zdeněk Malinka, kterému učarovali jeskynní brouci
Napsal Jakub Kubačka   
Čtvrtek, 29 říjen 2015

Se seriózní biologií začal RNDr. Zdeněk Malinka již za studentských let na gymnáziu v Třebíči, kde v roce 1968 dokonce zvítězil v 1. ročníku celostátního kola středoškolské olympiády. Při studiu na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně dělal pomocnou vědeckou sílu na Biofyzikálním ústavu Akademie věd, kde vypracoval jak diplomovou, tak i rigorózní práci. Po vojně pak nastoupil do Galeny, nyní TEVA na vývojové oddělení. Ve firmě pracoval až do minulého roku, než odešel do důchodu.

Jsi  známým entomologem nejen v Opavě, ale i v rámci ČR. Když jsme se před lety poprvé setkali, nevěděli jsme, že entomologie je tvým koníčkem. Rádi bychom věděli, odkdy se entomologií zabýváš?

malinka1_20151029_1916028518.jpg
 malinka2_20151029_1300007952.jpg
 V horku v terénu s vybranými zemními pastmi.  Na přednášce v Národním parku Podyjí. Zleva David Král z Univerzity Karlovy Praha, Zdeněk Kraus, Tomáš Sitek a Zdeněk Malinka.

Zájem o přírodu, kytky a všechnu žoužel, která se pohybuje, mám od raného dětství. Co si pamatuji, vždy mne tyto přírodní výtvory fascinovaly a nosil jsem je domů. Od svých asi 9 let jsem začal sbírat minerály, ale to jen na přechodnou dobu. Od 11 let jsem začal s entomologií a to sbíráním motýlů a brouků. Samozřejmě jsem se snažil studovat veškerou dostupnou odbornou literaturu a zúčastňoval jsem se biologických olympiád na základní i střední škole. V roce 1968 jsem dokonce zvítězil v 1. ročníku celostátního kola středoškolské olympiády. Je jasné, že v té době bylo mým vytouženým zaměstnáním být entomologem v některém muzeu. Na konci šedesátých let mě začaly fascinovat objevy v oblasti molekulární biologie a genetiky, o kterých se tehdy začalo v Československu informovat bez dřívější informační bariéry. Takže na studium odborné biologie na Přírodovědecké fakultě univerzity v Brně jsem v roce 1969 šel s tím, že se pokusím dle možností specializovat na tuto oblast. Nakonec jsem se specializoval na mikrobiologii, obor, který tuto problematiku zahrnoval. V této době pro mne entomologie jako koníček skončila.

Při studiu jsem dělal pomocnou vědeckou sílu na Biofyzikálním ústavu Akademie věd, kde jsem vypracoval jak diplomovou, tak i rigorózní práci. Po vojně jsem pak nastoupil do Galeny na vývojové oddělení. Tam vzniklo oddělení vývoje biotechnologií. Věnoval jsem se hlavně produkci námelových alkaloidů jak parazitní tak fermentační technologií a následně vývoji a zavedení výroby cyklosporinu fermentační kultivací produkčního druhu houby.

Bylo to krásné období plné elánu mládí. Výsledkem bylo spoluautorství 31 vynálezů, na které byly uděleny patenty a z nichž byla řada využita ve výrobě léků. Zde bych chtěl upozornit, že aplikovaný výzkum v oblasti námelových alkaloidů byl v Galeně (následně IVAX, nyní TEVA) na vysoké úrovni. O tom svědčí i to, že v mezinárodním týmu autorů poslední reprezentativní odborné monografie z roku 1999  o houbách rodu Claviceps, produkujících námelové alkaloidy, jsou autory několika kapitol a jedním z editorů pracovníci Galeny včetně mne. Současně jsem se angažoval v Biotechnoogické společnosti, kde jsem byl řadu let místopředsedou federální a následně české společnosti.

K entomologii jsem se vrátil pod vlivem mého šestiletého syna až v roce 1987. V této souvislosti musím vzpomenout, co řekl můj kolega František Paikert  ?Člověče, ty to musíš mít doma docela blbý. Moje žena, když si mě brala, věděla, do čeho jde, když si bere entomologa. Ale tebe si vzala jako normálního člověka a z tebe se entomolog stal teprve v manželství. Zde je třeba vyzvednout trpělivost a ohleduplnost mé manželky a dalších členů rodiny, protože když chce člověk dělat amatérskou entomologii na solidní úrovni, není to již koníček, ale pořádný kůň. Takže, abych to shrnul, od zmíněného roku 1987 se entomologii a to především sbírání a studiu brouků, věnuji již soustavně. Časem jsem se stal řádným členem České entomologické společnosti, kde pracuji zejména v Carabidologické sekci. Společnost mimo jiné začala úzce spolupracovat s Agenturou ochrany přírody a krajiny.

 

Zajímáš se jen o brouky nebo i o jiné skupiny hmyzu?

Zajímám se především o brouky, zejména čeleď střevlíkovití. Všeobecně mě zajímá faunistika, tedy rozšíření a změny druhového spektra v jednotlivých zemích, oblastech a biotopech. Nemám ambice, jako řada mých přátel, kteří i když jsou amatérskými entomology, jsou mezinárodně uznávanými evropskými specialisty v oblasti taxonomie některých čeledí brouků. Vedle brouků na expedicích okrajově sbírám i motýly, ploštice, škvory a křísy. Vždy se snažím sebraný materiál poskytnout k determinaci odborníkům na příslušné skupiny hmyzu a materiál, o který mají zájem, jim přenechávám.

 

Jsme časopis i pro děti a proto nám stručně popiš vývoj brouka  a přidej k tomu ještě vývoj motýla, saranče,vážky  a mouchy.

Z hlediska životního cyklu můžeme hmyz dělit na dvě základní skupiny: hmyz s proměnou nedokonalou a pro-měnou dokonalou. Mezi hmyz s nedokonalou proměnou řadíme například zmíněná sarančata nebo ploštice. Z nakladeného vajíčka se vylíhne larva, která se, jak postupně roste, svléká. Po každém svlečení je stále více podobná dospělému jedinci, po posledním svlékání je tu pohlavně aktivní dospělec. Vážky jsou rovněž hmyz s proměnou nedokonalou, ale všechny larvální instary, žijící pod vodou, jsou od dospělce zcela odlišné. Hmyz s proměnou dokonalou má též larvální stadium, kdy se larva v rámci růstu též svléká. Celou dobu je však zcela nepodobná dospělci  viz housenky u motýlů, larvy much (např. ?červi? v houbách) a brouků (např. ponravy). Poslední larvální stadium se mění v kuklu, která nepřijímá potravu a probíhá v ní úplná přestavba tkání a orgánů. Z kukly se následně vylíhne dospělec tedy vlastní motýl, moucha, brouk. Samozřejmě, jako u všech přírodních dějů, i zde existuje řada modifikací těchto základních schémat, ale to je obsáhlé téma, které zde nemůžeme rozvádět.

 

Kolik je na světě popsaných druhů brouků a kolik se odhaduje, že může být ještě objeveno?

Na tuto otázku je přesná odpověď nemožná. Minimálně každý týden v odborné literatuře vychází popis nového druhu brouka. Současně jsou ale prováděny revize jednotlivých skupin nebo rodů, kdy bývá zjištěno, že některý druh byl popsán opakovaně pod různými jmény. Obecně lze říci, že dnes je na Zemi popsáno přibližně 350 000 druhů brouků. Brouci jsou tak zatím druhově nejbohatší řád hmyzu. Jak to kdysi kdosi v nadsázce řekl  panbůh měl brouky obzvláště rád, když jich tolik stvořil. Zde zdůrazňuji slovo zatím. Je pravděpodobné, že s pokračujícím entomologickým výzkumem se řády dvoukřídlých a blanokřídlých počtem druhů přiblíží počtu druhů brouků nebo jej i přesáhnou. Odhadovat celkový počet druhů brouků by bylo věštění z křišťálové koule. V posledním období došlo k velké fluktuaci v odhadech celkového množství druhů hmyzu. V devadesátých letech byl zveřejno fantastické číslo až 30 milionů odhadovaných druhů hmyzu. Tento odhad byl relativně nedávno revidován na předpokládaný počet cca 3 až 7 milionů druhů, ve Wikipedii je uvedeno 6 až 10 milionů. Nás může těšit, že tyto mnohem realističtější odhady byly udělány zejména na základě dlouhodobého výzkumu týmu profesora Vojtěcha Novotného. Ještě zde musím zdůraznit, že stále více se popisují nové druhy nejen na základě morfologických znaků, ale k tomu přibývají i znaky molekulární  sekvence DNA. Dochází tak k odlišení dříve nerozeznávaných skrytých druhů. Nedá mi to, abych se nezmínil i o nových molekulárních poznatcích o přirozené fylogenetické příbuznosti jednotlivých skupin živočichů. Např. hmyz je vlastně specializovanou skupinou korýšů, na rozdíl od původního řazení je jeho postavení v přirozené hierarchii živočišného systému výrazně nižší.

 malinka3_20151029_1864320480.jpg malinka4_20151029_1030238583.jpg
 Odpočinek po náročné terenní práci, zleva Jiří Vávra a Tomáš Sitek.  Při sběrech exhaustorem na jižní Moravě.

Obecně se zjišťuje, že hmyzu ubývá, je to pravda a co je toho příčinou?

Úbytek množství hmyzu prakticky ve všech oblastech na Zemi je reálnou skutečností. Globálně nelze jednoznačně říci, co je toho příčinou. Příčin je určitě více a jednotlivé negativní faktory se mohou vzájemně potencovat. V naší přírodě sehrály v minulém století zásadní negativní roli změny v zemědělském obhospodařování krajiny, v hydrologických poměrech v krajině a všeobecně ve výrazném chemickém zatížení celého prostředí. Různé druhy a skupiny hmyzu jsou na tyto změny rozdílně citlivé. Sám si vzpomínám na to, jak bohatá byla fauna denních motýlů na mých oblíbených lokalitách v dětství. Nyní se na stejných lokalitách vyskytuje pouze zlomek dřívějšího množství motýlů, o úbytku pestrosti druhového zastoupení nemluvě.

 

Máš na svém kontě objev nějakého nového druhu hmyzu nebo jsi se na objevu nějak podílel?

Jak už jsem zmiňoval, nasbíraný materiál poskytuji k determinaci odborníkům na taxonomii jednotlivých skupin. Pokud je mi známo, dodnes bylo na základě i mnou sbíraného materiálu popsáno 13 druhů brouků nových pro vědu a popis několika dalších se připravuje. Je celkem jasné, že člověka to potěší, pokud se mu podaří alespoň takto přispět k rozšíření poznatků o živé přírodě, zvláště pak, pokud daný specialista nazve nový druh mým jménem. I bez nových druhů opravdu pečlivě vedená sbírka představuje důležitý, dosud jiným způsobem nenahraditelný dokladový materiál pro studium faunistiky, biodiverzity, změn na biotopech a pro další ekologické výzkumy na daném území. Z tohoto hlediska mne může těšit, že údaje o mnou sbíraném a pozorovaném materiálu nejen brouků, alei motýlů, ploštic, škvorů a křísů jsou uvedeny ve více než 60 odborných publikací různých autorů.

 

 Kolik druhů brouků máš ve své sbírce a kterých si nejvíc ceníš?

Ve své sbírce mám celkem přibližně 70 tisíc zpreparovaných exemplářů brouků a několik tisíc exemplářů ostatních hmyzích řádů. Zdaleka ne všechny exempláře však mám určené (determinované). V případě brouků mám určený materiál asi 6500 druhů. Nejvíce si cením pochopitelně exemplářů ze série kusů, podle kterých byl ten který nový druh popsán, tzv. paratypů. Přímo ten základní kus, podle kterého byl nový druh popsán, zvaný holotypus, ve sbírce nemám žádný, tyto kusy zůstaly většinou v muzeích, kde determinátoři pracují, případně v soukromých sbírkách determinátorů. Když pominu tuto odbornou hodnotu, velmi si cením i brouků, které jsem se snažil opakovaně ulovit na jejich známé lokalitě, ale povedlo se to až po několika letech, případně kusů z lokality, ke které se vážou nějaké obzvláště specifické vzpomínky.

 

Myslíš si, že čím je  brouk větší, tím je cennější?

Samozřejmě, že z odborného hlediska nemá velikost brouka na jeho cennost vliv. Pro mne osobně jsou spíše zajímaví ti velmi drobní brouci, protože se obtížněji loví, preparují a samozřejmě i determinují. Mají mnohdy mnohem zajímavější a v řadě případů neprozkoumaný životní cyklus a někteří patří mezi skutečné vzácnosti. V mnoha případech jsou tito brouci pod mikroskopem až neskutečně krásní buď detaily ve struktuře krovek nebo neobvyklou stavbou těla a často i zbarvením. Jak už to tak chodí, svět uznává různé rekordy a z tohoto hlediska např. na burzách je mnohdy od velikosti brouka odvozena jeho finanční cena.

 

Můžeš nám vyjmenovat naše největší druhy brouků a brouky, které jsou u nás velmi vzácné?

Když už jsme u těch rekordů, tak naším největším druhem brouka je roháč obecný a to jeho samci dosahující díky kusadlům délky přes 7 cm. Pokud se nemýlím, byl před několika lety na Slovensku odchycen exemplář, jehož délka přesahovala 10 cm. Dalšími výrazně velkými druhy našich brouků jsou tesařík zavalitý, tesařík obrovský a nosorožík kapucínek. Dříve se u nás vyskytoval i zřejmě největší druh vodního brouka na světě, potápník široký. Ten bohužel patří mezi druhy na našem území vyhynulé, od šedesátých let již nebyl uloven. Se vzácností brouků obecně je to poněkud ošidné. Je pravda, že některé druhy se nalézají pouze občas a jednotlivě, některé druhy jsou známé třeba pouze z jedné lokality. U řady takových dříve velmi vzácných brouků byl zjištěn jejich specifický životní cyklus nebo odhalen skrytý způsob života a náhle byli zjištěni na mnohem větším množství lokalit. Naopak například krásný brouk střevlík zlatý  Carabus auratus se dříve vyskytoval na řadě lokalit v západní části republiky Dnes je známý snad pouze z jedné nebo dvou lokalit. Pro ilustraci změn ve vzácnosti bych mohl uvést i tento příběh. Svého času jsem byl s rodinou na dovolené u moře v Řecku. Vzhledem k tomu, že rok před tím jsem byl na entomologické expedici v Turecku, tentokrát jsem se věnoval manželce a dětem a brouky sbíral pouze příležitostně  na pláži nebo během vycházek na květech kolem cesty. Na pláži jsem tam sebral též jednoho asi centimetrového kovaříka. Dal jsem ho na určení našim specialistům a časem na něj úplně zapoměl. Až mnohem později jsem zjistil, že tento můj jediný exemplář kovaříka popsal jako nový druh pro vědu 15 let po sběru jeden specialista v Itálii, ke kterému se postupně dostal. Pochopitelně si tento holotypus ponechal ve sbírce. Znamenalo to, že než jsem tento exemplář dal na určení, měl jsem ve sbírce jednoho z nejvzácnějších brouků světa, aniž bych to věděl. Před několika lety jsme tuto typovou lokalitu i  pláže v okolí navštívili a nasbírali větší množství exemplářů tohoto druhu, takže jej již nelze označovat za jednoho z nejvzácnějších brouků.

 

Kteří brouci nám škodí v lese,  v zahradě, na poli nebo ve spíži?  Mohl bys vyjmenovat ty nejméně oblíbené? A v protikladu k nim ty, které lidem pomáhají?

Z hlediska vztahu brouků a člověka můžeme rozeznávat brouky škodlivé, narušující přímo ekonomické zájmy člověka a naopak brouky užitečné. Snad nejznámější příklad škůdců v lese je specializovaná podčeleď nosatců a to kůrovci. Sem patří řada škodlivých druhů, kteří mají česká rodová jména např. zmíněný kůrovec, lýkožrout, bělokaz, drtník. Larvy mají žír v lýku a běli stromů, což vede k oslabení nebo úhynu stromu. V zahradách a na některých polních plodinách patří mezi nejznámější škůdce například dřepčíci, patřící do čeledi mandelinkovitých a různé druhy nosatců. Jejich larvy se živí pletivem listů. Ve spižírnách může rovněž škodit celá řada brouků. Jako příklad mohou sloužit například někteří luskokazovití  Bruchinae, dříve považovaní za somostatnou čeleď, dnes jsou řazeni mezi mandelinky. Z čeledi červotočů sem patří např. Červotoč spižní, který může napadnout prakticky jakékoli uložené potraviny. Sám jsem je kdysi objevil v mleté velmi ostré čili paprice a vesele se tam množili. Když pomineme brouky nebo spíše jejich larvy, sloužící    v některých oblastech jako součást lidské stravy, můžeme jako užitečné označit ty druhy brouků, které jako svoji potravu užívají zejména škodlivé druhy brouků a hmyzu obecně. Takových predátorů je celá řada od nejznámějších slunéček, střevlíků, krajníků až například po méně známé pestrokrovečníky. Zanedbatelná není ani úloha brouků jako opylovačů a to obzvláště v současnosti, kdy dochází ke značnému úbytku včel.

 

Jako kluk jsem chytal chrousty obecné, teď nejsou vidět, co je toho příčinou?

Příčin bude asi více, ale tou základní je chemizace zemědělství a promoření životního prostředí pesticidy v posledních desetiletích minulého století. Nyní se chrousti postupně zase začínají objevovat.

 

Víme, že jezdíš studovat entomofaunu do jeskyní ve Slovinsku. Čím Tě Slovinsko zaujalo a samozřejmě se chceme zeptat na jeskynní brouky a vůbec hmyz, který žije stále ve tmě.

Do Slovinska už v současnosti bohužel z časových důvodů nejezdím. Dříve, když jsem jako kluk četl Obenbergerovy vzpomínky na sběry v Dinárském krasu, jsem toužil něco takového také zažít. Osud tomu chtěl, že až ve svých 43 letech jsem více méně náhodou na jaře 1994 jel společně s entomologem Ostravského muzea Jiřím Vávrou a rovněž ostravským amatérským entomologem Tomášem Sitkem na 3 denní výpravu do slovinských jeskyní. Dnes se mi nechce věřit, že jsme při této bleskové návštěvě stihli prolézt 7 jeskyní v několika pohořích. Pro představu  některé z nich bylo možné prolézt po celé délce buď plazením nebo maximálně po kolenou. Na podzim jsme tam jeli znovu, no a pak už to pokračovalo celých 11 let, přičemž celkový počet expedic dosáhl čísla 31 a počet prozkoumaných jeskyní více než 20. Navázali jsme tam spolupráci se Slovinskou akademií věd a umění a řadu let jsme byli členy Slovinské entomologické společnosti a zúčastňovali se i jejích odborných akcí. Jeskynní fauna je fascinující. Ekosystém jeskyní je velmi specifický, život stále ve tmě a při stabilní nízké teplotě. Těžko se lze pouštět do podrobnějšího popisu, snad jen to, že tam žijící brouci jsou slepí, nemají vůbec vyvinuté oči.

malinka5_20151029_1984249115.jpg
malinka8_20151029_1781302343.jpg
 Do některých jeskyní ve Slovinsku se dá vlézt pouze opravdu úzkým vstupem a ještě užším výstupem.
 Jeskynní brouci ve sbírce Zdeňka Malinky.

O tom, jak jsou adaptováni na nízké teploty, svědčí například mé pozorování slepého brouka svižně lezoucího po kameni obklopeném ze všech stran ledem v propasti Velika ledena jama. Když jsem si v jiné jeskyni dal drobného brouka rodu Aphaobius na ruku, velice se mu to nelíbilo a když jsem na něj dýchl, mělo toto přehřátí pro něj fatální následky. Navštívené jeskyně byly až na jednu výjimku nezpřístupněné, takže o romantiku vstupu do neznámých prostor s osvětlením pouze čelovkou, bylo postaráno. V poslední době se zjišťuje, že specifické slepé druhy nejsou vázány na jeskyně nebo krasové oblasti, ale řada nově popsaných druhů byla objevena v podpovrchové zóně přechodu mezi skalním podložím a rozvolněnými kameny v půdním podloží. To otvírá další prostor k výzkumu v nice, kde ještě donedávna se nic nového nepředpokládalo.

Ještě se vrátím ke Slovinsku samotnému. My jsme se tam pochopitelně nevěnovali pouze jeskyním, ale prováděli jsme faunistický průzkum ve všech navštívených oblastech. Odborně nejdůležitějším výsledkem je objev pro vědu nového druhu kovaříka. Slovinsko je malá země s nádhernou krajinou a velmi pestrou mozaikou biotopů od mořského pobřeží až po vysokohorské terény. I když se nejednalo o tak romantická místa jako asijská pohoří, popisovaná Ing. Frankem v jednom z předchozích čísel zpravodaje, nezapomenutelné jsou večery například v Karavankách nebo v nižším pohoří Trnovski Gozd, kdy je nejbližší horská zemědělská usedlost několik kilometrů vzdálená. V životě jsem nepozoroval více meteorů, než tam. Každému zájemci o přírodu vřele doporučuji návštěvu Slovinska. Nemusím zdůrazňovat, že na expedicích ať ve Slovinsku, v Řecku nebo v Turecku jsme spali pokud možno přímo na lokalitách, buď v autě, ve stanu nebo pod širákem. Až v poslední době v Řecku trávíme alespoň několik nocí v hotelu,  jsme přece jen starší pánové.

 

Byl jsi na základně Natury v  Agii Apostoli u řecké Prevezy. Mohl bys nám říci něco o entomofauně prevezského poloostrova?

Prevezský poloostrov na západě Řecka se vyznačuje kombinací zajímavých biotopů na malém území  hájové formace se starými a přestárlými duby včetně odumřelých stromů, pláže navazující na stržené břehy, stepi a lesostepi, kamenolom a obhospodařované i opuštěné zahrady lemované ruderálními biotopy. Z tohoto důvodu je zdejší entomofauna pestrá a velmi zajímavá. Pozoruhodné jsou zejména druhy nové pro vědu, které byly z této lokality popsány. Myslím, že není třeba zdůrazňovat, že bez soustavného mnohaletého entomologického průzkumu v rámci terénní stanice Agentury Natura by tyto druhy pravděpodobně nebyly dosud popsány. Jedná se o kovaříka Lacon kapleri, objeveného Oldou Kaplerem a popsaného společně italským a rakouským specialistou a korunorožce (čeleď majkovití) Cerocoma prevezaensis, objeveného a popsaného naším specialistou Mirkem Dvořákem.

 

Pracoval jsi v Řecku na entomologickém průzkumu společně s dalšími entomology z ČR. Mohl bys nám je představit a říct něco o jejich objevech nových druhů brouků v této zemi?

Do Řecka jezdím víceméně pravidelně několik let. Kromě výše zmíněného průzkumu v okolí terénní stanice Agentury Natura u Prevezy se v posledních letech společně s kolegy věnujeme průzkumu v oblasti východně od poloostrova Chalkidiky, v horách východní a střední Thessalie a pohoří Kajmakčalan na makedonských hranicích. Pravidelně tam jezdíme společně se starými parťáky Jirkou Vávrou a Tomem Sitkem. Všichni 3 jsme členy Entomologického klubu, který sdružuje zájemce o entomologii z bližšího i širšího okolí Ostravy. Myslím, že klub má velmi podstatnou roli v propagaci tohoto koníčka mezi mládeží a jeho členové dosáhli řady odborných úspěchů. Jirka Vávra, entomolog Ostravského muzea, je evropský specialista na čeleď Leiodidae - práchnivci a jeden z nejlepších znalců středoevropských brouků. Tomáš Sitek je amatérským entomologem, známým českým specialistou pro čeleď kovaříkovitých. Několikrát jsme v Řecku byli i s jihomoravským kolegou Zdeňkem Krausem, rovněž amatérským entomologem, odborníkem na krasce, který se mimo Balkán zabývá především entomologickým výzkumen v NP Podyjí.

Co se týká nových druhů z Řecka sbíraných mnou nebo mými kolegy  kromě výše zmíněného ?plážového? kovaříka Paracardiophorus malinkai máme od specialistů nahlášeno 5 dalších potenciálně nových druhů pro vědu. Popis nového druhu vyžaduje průzkum typového materiálu příbuzných druhů, který může být v různých světových muzeích a proto je to skoro vždy dlouhodobá záležitost. 

 

Letos se objevilo na parapetech oken velké množství slunéček sedmitečných. Jak to vysvětlují entomologové?

Slunéčka sedmitečná přezimují v různých škvírách, a v úzkých pokud možno co nejvíce chráněných prostrorech. Domy a zejména nyní hojně používané umělohmotné materiály, např. zmíněné parapety jim poskytují optimální podmínky, vedle uzavřeného prostoru též většinou vyšší průměrnou teplotu během zimy. Z tohoto důvodu se před zahájením přezimování shromažďují u těchto optimálních míst. Stejně tak před definitivním opuštěním místa přezimování je můžeme takto pozorovat během jara. Podobně se shromažďuje i relativně nový druh pro naši faunu  invazivní slunéčko východní (Harmonia axiridis). O tomto slunéčku již bylo referováno ve Zpravodaji ze srpna 2014.

 

Které země jsi kromě Slovinska a Řecka ještě navštívil?

Pominu-li příležitostné návštěvy různých zemí, zúčastnil jsem se 3 delších expedic v Turecku. Zde jsem zažil řadu příhod i více či méně dramatických událostí. To by ale bylo delší povídání. Z materiálu, získaného na těchto tureckých expedicích byla popsána převážná část z uváděných 13 nových druhů. Je jen škoda, že současné předpisy v této zemi prakticky znemožňují terénní výzkum, prováděný amatéry.

 malinka7_20151029_1092773125.jpg
 S Tomášem Sitkem při třídění materiálu z prosevů a zemních pastí v Řecku.

 

Fotografie: Jiří Vávra, Zdeněk Kraus, Ondřej Malinka, Zdeněk Malinka

Aktualizováno ( Čtvrtek, 29 říjen 2015 )
 
<< Předchozí   Další >>
Template
Template Template Template
Template Template