Často jsme jezdili na Palhanec přes Karlovec a tajně nahlíželi přes plot do zahrady akademických sochařů Pavla a Jany Chráskových, stejně jako kluci v nezapomenutelném loutkovém filmu Zahrada. Stejně jako ty kluky nás zahrada přitahovala svou zvláštní tajemností a imaginativností. Ale to, co jsme nakonec viděli, předčilo všechna naše očekávání i nejbujnější představy.

Doneslo se nám, že v Třebomi si kdosi založil soukromou přírodní rezervaci. Potvrdila nám to dcera manželů Chráskových Mgr. Jana Hopjanová Chrásková, když jsme navštívili školu na Šrámkově ulici v Opavě, kde učí. Jana přetvořila pozemek u školy na malé Školní arboretum. Loni při jeho slavnostním otevírání nás ještě nenapadlo, že je vlastně pokračovatelkou rodu, který tvoří zahrady lehce a přirozeně, jako když někdo jen tak dýchá. Má to v krvi po rodičích.  Asi nám bylo vidět na očích, že toužíme vidět i zahradu na Karlovci, a proto jsme bez rozmýšlení přijali její pozvání.

Rodiče, akademičtí sochaři Jana a Pavel Chráskovi, studovali na AVU v Praze a už během studia snili o vlastním domě v krásné zahradě. Už tenkrát si vysnili zahradu a byli přesvědčeni, že se jejich sen splní. Nyní mají zahradu o rozloze téměř 1 ha a velký dům se dvěma ateliéry.

Před domem, který býval kdysi školkou na Karlovci, se nejen příjemně bydlí, ale i tvoří ve dvou ateriérech.	Kromě jednoho jezírka před domem je v zahradě ještě další, osázené řezanem a lekníny.

Častým motivem v zahradě jsou vajíčka, která připomínají, že vše živé pochází  z vejce "Omne vivum ex ovo". Původně byla součástí diplomové práce učitelky Jany Chráskové, kterou obhájila.	Hladké jemné tváře s mladickým výrazem jsou sochařským rukopisem Jany Chráskové starší.

Jenže to není ledajaká zahrada. Při procházce jsme viděli, kromě krásných scenérií rostlin, i mnoho plastik a uměleckých výtvorů. Z různých zákoutí zahrady na nás vykukovaly hladké obličeje keramických plastik paní Jany Chráskové a draplaví opeřenci pana Chrásky. Akademická sochařka Jana Chrásková se specializuje na tvorbu  exteriérových a interiérových výtvarných keramických objektů, jako jsou reliéfy a plastiky. Akademický sochař Pavel Chráska pracuje s tvrdším materiálem. Svá sousoší vytesává do pískovce. Neptali jsme se, co vidí v kvádru pískovce, který na jeho ruce čeká ukrytý ve stínu starých lip, nejstarších stromů v jejich zahradě. Představu, co se z toho kusu kamene vyloupne, určitě má. Zabývá se převážně monumentální tvorbou. Je, mimo jiné, autorem reliéfu Beskydy v rekreačním středisku Čeladná a Památníku obětem světových válek v Hodslavicích. 

V kontrastu s neživými plastikami jsou obyvatelé několika voliér - papoušci a holubi, protože pan Chráska je jejich vášnivým obdivovatelem.  Má pěkný chov čistě bílých pávíků a hýlů bronzových bělokřídlých. Ty jsme viděli, jak se procházejí po zahradě k jezírku. Pávíci byli zavřeni, aby nedocházelo k nežádoucímu křížení. Výsledek takového úletu jsme viděli ve voliéře s pávíky, kde jeden z nich nebyl čistě bílý, ale měl hnědé skvrny. Proto jsou vypouštěni na zahradu střídavě. Kromě holubů jsme ve voliérách viděli i papoušky, drobné pěvce, bažanty a malé zakrslé slepice. Zkrátka, není to jen botanická zahrada. U vzrostlých, v květnu krásně modře kvetoucích pavlovnií, jsme si uvědomili, že o nich neví ani naši známí opavští dendrologové.      

V několika jezírkách roste vzácná vachta trojlistá, řezan pilolistý, lekníny a mnoho dalších vodních a bahenních rostlin. Jezírka hlídají krásné plastiky. Ty vytvořili manželé Chráskovi se svou dcerou Janou, učitelkou výtvarné výchovy. Doprovázela nás vnoučata Robert a Jana, která nese jméno po své babičce a mamince. Tato nejmladší Jana z rodu Chrásků zdědila vztah k přírodě, rostlinám i zvířatům. Bratr Robert si teprve cestu hledá, a má na to právo.

Zahrada na Karlovci zřejmě nestačí. Vrozená touha stále něco nového vytvářet vlastníma rukama je přivedla až do Třebomi. Na inzerát si zde u polských hranic našli zahradu, kterou chtějí přetvořit k obrazu svému.

Ostře řezané rysy, které vyjadřují odhodlanost a nesmiřitelnost, charakterizují umělecká díla sochaře Pavla Chráska.	Vstupujete do "Záhrady snů" rodiny Chráskových. No, není to nádhera?

Nedovedeme se vcítit do situace, když poprvé uviděli starou několikahektarovou zahradu v polní krajině, která na mapě vypadá jako oáza ve stepi! Stepní krajina je odborný termín a význam oázy všichni známe dobře. Tak asi právě proto. Byla to usedlost po německém mlynáři, který musel mlýn po válce opustit. Zbyl po něm už jen pozemek, kde byla samá suť a stopy po kdysi prosperujícím mlýně. Místo, kde byl rybník, se pozná jen podle zbytků stavidla. Kudy procházel náhon, to se dá jen vytušit. Náhodně nalezené mlýnské kolo je opatrováno jako relikvie.

Byli jsme se tam podívat, abychom se na vlastní oči přesvědčili, do čeho se Chráskovi před 20ti roky pustili. Nabyli jsme velmi rychle přesvědčení, že za čas to zde bude vypadat jako na Karlovci.

V dalším čísle Zpravodaje vás o tom přesvědčíme.

Akademičtí sochaři Pavel a Jana Chráskovi.	A jejich soukromá přírodní rezervace v Třebomi.

Fotografie: Jakub Kubačka, Milan Kubačka

Text: Milan Kubačka