Template
Template Template
Template Středa, 12 prosinec 2018 Template

Přihlášení

 
Template
Cestovní deník přírodovědně a historické expedice do Řecka - Pelopones 2013
Napsal RNDr. Milan Kubačka   
Pátek, 03 leden 2014
Cestovní deník expedice je zpracovaný a sepsaný z mozaiky vzpomínek účastníků odborným vedoucím expedice RNDr. Rostislavem Morávkem. Podzimní listí už sice překrylo a deště smyly  naše stopy v krajině a na lokalitách našeho řeckého putování, ale tak jako se na věčné časy a nesmazatelně do historie lidstva zapsali svým přínosem ve všech lidských činnostech staří Řekové, zůstávají v nás z této cesty nezapomenutelně vzpomínky, které se nám vrací v obrazech i v myšlenkách a poznámkách, které jsme si zapsali do svých  deníků.

2. den - Benátky 25.6

Expedice vlastně začala již ráno 24.6. 2013 nástupem skupiny studentů II. Licea Ogólnokształcącego Im Adama Mickiewicza z Ratiboře. V poledne pak přistoupila další skupina studentů Masarykovy střední školy zemědělské a Vyšší odborné školy v Opavě a konečně v Brně se k nám přidali poslední účastníci, především odborní lektoři z Masarykovy univerzity.

Po noční jízdě přes Rakousko a Itálii byla v průběhu dne podle zájmu v několika skupinách absolvována prohlídka ostrovního města Benátek.  Toto město založené v r. 810 v mělké laguně na stovkách dubových sloupů bylo dlouhá století jedním z nejvýznamnějších přístavních měst, které se díky svému obchodu a válečným výbojům do Středomoří stalo městskou republikou. Benátky jsou nepřeberným množstvím památek a jeho osu tvoří  "vodní ulice" Canal Grande, lemovaná na obou stranách kanálu výstavnými paláci. Během několika hodin byla absolvována základní trasa městem a jenom obtížně by bylo možné zde vypisovat ty největší zajímavosti Benátek. Návštěvník si zde ale musí dávat velký pozor, aby jej sledování památek natolik nepohltilo v labyrintu svých uliček, aby se na stanovenou dobu stihnul vrátit na odplutí trajektu. Čekala nás totiž noc a celý další den plavba Jaderským a Jónským mořem na Peloponés do centrálního přístavu v Patře. Cesta trajektem je nejenom příjemná a pohodlná, ale v průběhu i s možností pozorování moře a nezřídka podél lodi skotačící delfíny. Při plavbě podél pobřežních hor Albánie na obnažených skalních svazích můžeme přímo z lodi studovat geologické jevy výrazných strukturně tektonických jevů v podobě mohutných vrás, zlomů, přesmyků apod. Obdobné geologické jevy jsou pak i podél členitého skalnatého pobřeží Korfu, které jsme minuli již v podvečerních hodinách.

exped_gr_13_01_20140101_2036439733.jpg exped_gr_13_02_20131230_1105430147.jpg
exped_gr_13_03_20140101_1814090548.jpg
exped_gr_13_04_20140101_1989652048.jpg
       

4. den - Korint, Nemea, Mykény, Tolo 27.6.

V časných ranních hodinách čtvrtého  dne nás vítá přístav Patra a za ní poloostrov Peloponés, krajina s nejromantičtějšími minojskými, mykénskými a antickými památkami řecké historie, které jsou lemované v nádherné přírodní scenérii tohoto území. Během následujících 2 dnů se pak účastnící historicko-přírodovědného programu seznámili s nejvýznamnějšími z nich. Cesta po pobřeží vede nejdříve po jižním břehu Korintského zálivu až do vlastního antického okrsku Starého Korintu, kterému vévodí především částečně zachovaný v dórském slohu postavený Apollónův chrám. Cesta dál vede na vysoký vápencový pahorek na Akrokorint, jehož vrcholovou část pokrývá mohutná pevnost, která byla střídavě ovládána a přebudovávána jak osmanskými Turky, tak Benátčany. Z hradeb této pevnosti je především úžasný, nezapomenutelný pohled na široké okolí, a to jak na sever na Korintský záliv, průplav, tak i na přilehlou pevninu protějšího břehu,  na jih pak  na členité území Peloponésu. Během dalšího programu toho dne jsme navštívili okrsek v Nemeji, který byl známý svými Nemejskými hrami (od r. 573 př.n.l) pořádanými k Diově poctě. Okrsek nás překvapil relikty svého velkolepého Diova chrámu a především svébytnou atmosférou. A v odpoledních hodinách jsme si ještě prohlédli areál hradu v Mykénách s proslulou Lví bránou. Tento hrad z období 1700-1350 př. n.l. je nejen opředen řetězcem  nejděsivějších pověstí a bájí z řecké mytologie, ale je především spojen s nejstarší civilizací a kulturou vytvořenou Řeky a s archeologickými nálezy, nad kterými žasne každý, kdo je uvidí (např. zlatá maska Mykénského krále přisuzovaná nálezcem H.Schliemannem samotnému Agamemnonovi).
 exped_gr_13_05_20140101_1452291780.jpg exped_gr_13_06_20140101_1459603251.jpg
 exped_gr_13_07_20140101_1844861622.jpg  exped_gr_13_08_20140101_1127614345.jpg
       
 exped_gr_13_09_20140101_1308900543.jpg  exped_gr_13_10_20140101_1974418124.jpg  exped_gr_13_11_20140101_1873345047.jpg  exped_gr_13_13_20140101_1663982265.jpg
       

V pozdních odpoledních hodinách jsme se  přesunuli k známému přímořskému letovisku Tolo, kde jsme v kempu dvě noci pod korunami a s vůni borovic přenocovali. Obě pozdní odpoledne byla věnována přímořské a mořské biologii pod vedením a s instruktáží doktorandů z Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity z Brna.  

5. den - Tiryns, Epidauros, Nafplio 28.6

Druhý den na Peloponésu a pátý den programu byla návštěva lokality Epidauru, posvátného léčebného okrsku zasvěceného bohu Asklépiovi. Přestože se z původních chrámů a léčebných staveb téměř nic nezachovalo, rozsah areálu svědčí a dokládá jeho zcela mimořádný význam pro celé tehdejší antické Řecko. Největší dominantou a nejznámější  stavbou je zde zachovalý divadelní amfiteátr pro 14 tisíc diváků se zcela výjimečnou akustikou - tu si svým zpěvem navzájem vyzkoušeli a vyslechli obě skupiny naší expedice, jak skupina polských, tak i českých studentů. Cesta dál pokračovala do malebného městečka na pobřeží Argoského zálivu. Městečko tvořené úzkými uličkami a malými náměstími. Do dějin země vstoupily především tím, že v době osvobozujících bojů z osmanského otroctví, bylo od r. 1828 krátce hlavním městem Řecka. Městu na skalnatém návrší vévodí mohutná pevnost Akronafplio a níže položená pevnost Palamidi. Výstup do hlavní pevnosti po 999 schodech a pohled z hradeb, jak do území pevniny, tak na pobřeží, byl opravdu dech beroucí. Po osvěžení na městské pláži a občerstvení v typické řecké taverně nás čekala návštěva dalšího hradu z období mykénské kultury, stavby s kyklopskými hradbami - Tyrinsu. Mohutností svých hradeb z obrovských vápencových bloků na mnoho z nás svou hrubostí, atmosférou prostoru i klenbové chodby, zapůsobil s větší až fascinující silou více než proslulý hrad v Mykénách. Možná na nás také zapůsobila mytologická pověst, že byl tento hrad sídlem největšího z reků, samotného Hérakla. Vyvrcholením druhého dne v kempu pak byl řecký večer, uspořádaný na naši počest a tancovalo se napůl krokem našich lidových a napůl řeckých kroků v rytmu řeckých melodií skoro až do rána.

6. den Korintský průplav, Atény 29.6.

Následující již šestý den cesty nás čekal náročný program, a to jak časově, tak především svým obsahem. Před námi byly totiž Athény a  potom asi nejproslulejší  a nejvýznamnější antický okrsek, věštírna v Delfách.  Ještě před tím nás však po ránu upoutala zastávka na mimořádném technickém díle, nad Korintským průplavem, o  jehož  vykopání  bylo usilováno několik tisíc let, než se to v letech 1892-93 podařilo. Mohli jsme pohlédnout do 23 metrů  širokého, 80 metrů hlubokého a 6300 metrů dlouhého kanálu, který tak sice z Peloponésu udělal velký ostrov, ale zároveň umožňuje lodím zkrátit si plavbu z Jonského do Egejského moře a obráceně. Cestou od Korintu míjíme slavná místa historie, nedaleký ostrov Salamínu, kde se v r. 480 př.Kr. na potupnou porážku svého loďstva ze zlatého trůnu díval sám Perský král Xerxes. Míjíme také Elefsínu, sídlo bohyně Démétér a místo antických mystérií.

Ale to jsme se již nejenom ve výkladu, ale i očima dostali do Athén, nejenom hlavního města současného Řecka, ale všeho podstatného, co se kdy v historii minulosti i současnosti v této zemi odehrálo a zároveň města, kde je i nejvíce zachovalých a nejúžasnějších památek. Naše první cesta v Athénách  míří do nového Akropolského muzea, impozantní moderně řešené budovy v kombinací mramoru a skla, do které byly přeneseny umělecké skvosty z původního muzea na Akropoli. A potom již v rychlém sledu následuje návštěva Národního archeologického muzea, procházka s občerstvením po proslulé čtvrti obchůdků a restaurací - Plaky, nakonec potom odpoledne vyvrcholení návštěvy, výstup a prohlídka athénské Akropole se všemi jejími úžasnými památkami, kterým vévodí chrám Parthenón. Ti nejudatnější a neúnavní potom ještě na závěr zdolávají protější pahorek odkud je z nadhledu určitě nejkrásnější a nejfotogeničtější pohled na Akropolis z pahorku Filopappou, kde vás kromě nádherného pohledu, také mimo jiné napadne, jak se to asi stalo, že z "vesnice" s 2 tisíci lidí na začátku 19. st., se stala na začátku 21. st. taková metropole téměř se čtyřmi miliony obyvateli. Jak Řekové řeší v této souvislosti problém s odpady, s dopravou, znečištěným ovzduším, to jsme mohli sledovat při odjezdu z Athén. Naše cesta v podvečer již míří směr severozápad do pohoří Parnassos, k lokalitě Delfy.

 exped_gr_13_25_20140101_1775177357.jpg exped_gr_13_26_20140101_1220935141.jpg
 exped_gr_13_27_20140101_1556045329.jpg  exped_gr_13_28_20140101_1160494476.jpg
       
 exped_gr_13_29_20140101_1572177351.jpg  exped_gr_13_30_20140101_1994657853.jpg  exped_gr_13_31_20140101_1714479632.jpg  exped_gr_13_32_20140101_2046401128.jpg
       

7. - 8. den - Delfy, Parnassos 30.6. - 1.7.

Po příjemném noclehu v prostředí dobře zařízeného kempu je sedmý den na  programu okrsek Delf, nejposvátnější ze všech antických okrsků. Právě sem celá staletí putovali a přijížděli králové i davy prostých lidí s cílem vyslechnout si svou věštbu. Již sama pozice okrsku ve svahu pod přírodním amfiteátrem, tvořeným vápencovou stěnou je víc než impozantní a tvoří úžasnou kulisu všem památkám tohoto areálu. Každý, kdo někdy navštíví Řecko, by si neměl nechat ujít zážitek z návštěvy místního muzea plného uměleckých předmětů. Projít Svatou cestu podél pokladnic městských států až k Apollónovu chrámu a nad něj do divadelního amfiteátru, odkud jsme byli odměněni nejenom atmosférou, která nás vtáhla do dávné minulosti tohoto místa, ale také krásným pohledem na okolní krajinu.

Po prohlídce Delf se část účastníků vrátila k relaxaci a odpočinku k moři do kempu a druhá část se vypravila k návštěvě krasové náhorní planiny pod nejvyšším hřebenem pohoří Parnasu. Tam nás čekalo překvapení nejenom při pohledu na velké množství zimních středisek, penziónů, chat, hotelů, ale především pozoruhodná krasová krajina s velkým množstvím krasových jevů, se kterými se u nás na vápencích nesetkáme. Byla to jedna z nejkrásnějších vycházek našeho pobytu v Řecku, prošli jsme vzrostlým lesem s jedlí kefalonskou a lesní pěšinou došli až do výšky 1370m ke vchodu do jeskyně Korykio Andro, kde se údajně narodil mytologický bůh Dionýsos. Tato jeskyně proto byla zasvěcena orgiastickým rituálům a když jsme  rozlehlým jeskynním portálem této jeskyně vstoupili do velkého jeskynního dómu, jehož konce nebylo v "speleotmě" možné dohlédnout, jako by z té tmy a šera na nás začaly vystupovat nymfy v podobě krápníkových útvarů. Ještě při sestupu strmým svahem plným ostrých škrapů, jsme se opatrně otáčeli, jestli ty stíny jeskynních  přízraků nejdou za námi. Opět se ukázalo, jak dobré to bylo, že jsme si sebou  na naši poznávací cestu sebou vzali přírodovědné lektory všech oborů, botanika, zoologa, entomologa, geologa, kteří nás při té cestě dolů a na loukách pod svahem začali upozorňovat na všechny ty zajímavosti a odlišnosti mediteránní přírody a ekosystémů. Za chvíli už se rozpoutala i vášeň v podobě obracení volně ležících kamenů, která vyústila nejenom v nálezy pestré palety brouků, štírů, ale také za celou dobu našeho pobytu asi největší jedovatou stonožku Scolopendra cigulata.

exped_gr_13_33_20140101_1952202611.jpg
exped_gr_13_34_20140101_1661032236.jpg
exped_gr_13_35_20140101_1093875631.jpg
 exped_gr_13_36_20140101_1501889446.jpg
       
 exped_gr_13_37_20140101_2096599199.jpg  exped_gr_13_38_20140101_1069088735.jpg  exped_gr_13_39_20140101_1562962787.jpg  exped_gr_13_40_20140103_1356806705.jpg
       
 exped_gr_13_41_20140101_1758007170.jpg  exped_gr_13_42_20140101_1617883516.jpg  exped_gr_13_43_20140101_1599234913.jpg  exped_gr_13_44_20140101_1381955701.jpg
       
 exped_gr_13_45_20140101_1319990369.jpg  exped_gr_13_46_20140101_1790455174.jpg  exped_gr_13_47_20140101_1193190666.jpg  exped_gr_13_48_20140101_1948302629.jpg
       

Potom už nás čekala poslední noc v kempu pod Delfami, před přesunem do terénní základny u města Prevezy.

8. - 10. den - Nikopolis, Monolithi, Agii Apostoli

Následující osmý den cesty tak byl přejezdem s pozorováním geomorfologických odlišností krajiny, proměn přírodní krajiny v kulturní krajinu využívanou k zemědělské činnosti,  charakteru porostů macchie a dalších zajímavostí. Po příjezdu do správního centra působení NATURY Opava do Prevezy, se naše výprava rozdělila na dvě části. Úderná jednotka vedoucího expedice Bc.Jakuba Kubačky a dalších osm vybraných mužských účastníků odjelo přímo do  tábora Ag. Apostoli a ostatní v autobusu odjeli  nejdříve  na okraj města Prevezy, kde si prohlédli nově vybudované muzeum o městě vítězství Nikopolis  a také se seznámili i s částečně zachovalými rozvalinami toho vlastního města, které bylo  v roce 31 př. Kr. založeno císařem Augustem po jeho námořním vítězství v bitvě u Aktia, nad spojeným loďstvem Marka Antonia a Kleopatry. Město bylo později ještě částečně vzkříšeno za císaře Justinina v 6.st.n.l. a konečně po těchto prohlídkách se seznámili s otevřeným Jónským mořem, relaxovali a samozřejmě především se pořádně vykoupali v mořské vodě. Když autobus po 4 hodinách přijel s účastníky expedice do tábora, celá terénní základna už byla prakticky postavena a s pomocí všech ostatních pak jenom dokončena sociální a hygienická infrastruktura, hangár na lednice a uskladnění zásob, sprchovací a toaletní boxy. Ani pionýři dobyvatelé Amerického západu by se nemuseli stydět za tu rychlost, operativnost a kompletnost, s jakou  malá skupina vedoucího expedice tábor za 4 hodiny postavila. Tady se ukázal ten pravý duch naší expedice, to jak je důležité společně  táhnout za jeden provaz a dílo je hned hotovo.

To, že byl tábor tak rychle postaven nám také dovolilo, abychom se hned následující devátý den programu mohli začít seznamovat s přírodou a pozoruhodnostmi okolí terénní základny v Ag. Apostoli. Čekala nás zdánlivě krátká, ale nečekaně náročná túra na nedalo vzdálenou opuštěnou  strážní tureckou pevnost, postavenou na nízkém vápencovém hřbetu na jižním konci Prevézského poloostrova. Cesta pod něj byla v dopoledním slunci příjemná po pohodlné asfaltové cestě, potom nás však čekal sice "jenom" 700 m dlouhý výstup na vrchol, ale prodírání se pravou macchií, zaplétání se do hustých pavoučích sítí nastražených mezi keři a náročná až nebezpečná chůze po ostrých břitech vápencových škrapů, nám dala při výstupu k vrcholovému cíli k zřícenině pevnosti opravdu pořádně zabrat. Ale rozhodně to tu cestu přesto každému doporučujeme, protože pohledy z toho místa  na Amvrakijský záliv, na mys Action a město Prevezu byly prostě  úžasné a když k tomu připočítáme přímo autentický výklad průběhu bitvy u Aktia a následných událostí, které v těchto místech měnily chod dějin, máme  opravdu z toho dne nezapomenutelné zážitky.

Z toho dne, ale i z každého následujícího dne, při poznávání přírody Prevezkého poloostrova a pobřeží Amvrakijského zálivu, ale i z výletů na lokality a místa vzdálenější,  odborní lektoři, kteří v terénu pracovali s menšími  zájmovými skupinami studentů o daný obor, ze svých výzkumů a sběrů přinášeli do tábora v Ag. Apostoli vzorky mnoha druhů  biologického materiálu, kytičky, brouky, obojživelníky, ale také různé kameny, vápence, kalcity, rohovce, konkrece aj. Tyto vzorky pak rozmístili a rozložili a to až do konce pobytu v táborové expozici a při podvečerním "potlachu" pak střídavě botanik, entomolog a zoolog seznamovali celou skupinu expedice s danou biologickou problematikou, ale také třeba i odpovídali na  všelijaké všetečné dotazy k danému tématu z řad  účastníků. Tak třeba také geolog přispěl do poznávání svým výkladem o tom, co tvoří pobřežní srub, na kterém stojí tábor, jak vznikají ony podivné písčité a nebo vápnité konkrece, jaký způsobem vznikají na okolních vápencových svazích škrapová pole, jak se do plážového štěrkového materiálu dostaly ty pozoruhodné kamenné nástroje pravěkého člověka. Není se tedy co divit, že se terénní deníky účastníků každý den, díky návštěvám mokřadů, po prohlídce geologických profilů hornin na pobřeží i v opuštěném vápencovém lomu, odchytem a poznáváním různých zvířátek na loukách, v sadech, mezi kameny zborcených  antických staveb, v trávě kolem tábora  rychle plnily popsanými stránkami  různými přírodovědnými informacemi.

 exped_gr_13_49_20140101_1244930165.jpg exped_gr_13_50_20140101_2075591843.jpg
exped_gr_13_51_20140101_1978142983.jpg
exped_gr_13_52_20140101_1684121190.jpg
       
 exped_gr_13_53_20140101_1157380714.jpg  exped_gr_13_54_20140101_1290889312.jpg  exped_gr_13_55_20140101_1344927339.jpg  exped_gr_13_56_20140101_1140260190.jpg
       
 exped_gr_13_57_20140101_1912535394.jpg  exped_gr_13_58_20140101_1390719191.jpg  exped_gr_13_59_20140102_1510834994.jpg  exped_gr_13_60_20140101_1772313574.jpg
       
 exped_gr_13_61_20140102_1571742027.jpg  exped_gr_13_62_20140101_1858880333.jpg  exped_gr_13_63_20140101_1589071986.jpg  exped_gr_13_64_20140101_1591814129.jpg
       

10. - 11. den - Kassope, Ahceron, Zalongo 4.7.

V rámci desátého dne expedice jsme absolvovali celodenní programově i fyzicky náročný výlet, do kterého byli zařazeny jak významné historické, tak i přírodní lokality. O každé z těchto lokalit  by bylo možné napsat knížku nebo rozsáhlé pojednání, hned na první ranní lokalitě na památníku Zalongo nám bral dech nejenom výstup na skalní terasu, ale především pak pohled z ní do propastné hloubky, kam za doby panování krutého Ali Paši na začátku 19.st., raději skočili řecké ženy, než by se vydaly osmanským vojákům. V blízkosti pak je  přírodní terasa, na kterém ve 4.st. př.Kr. stávalo antické město Kassope. Jeho dnešní zříceniny  dokumentují nejenom v jakém souladu s přírodou dokázali staří Řekové žít, ale jak pozoruhodně už tehdy dokázali řešit výstavbu a vytvářet si příjemné a pohodné bydlení. Potom nás již čekal  přejezd přes hory do široké nivy řeky Acheronu, kterým jsme dojeli do městečka Gliki. Horskou stezkou, klikatící se po strmých svazích nad kaňonem Acheronu, jsme přešli do jeho horního toku k starému tureckému mostu, odkud jsme hlubokým kaňonem s výraznou modelací vápencových stěn chvílemi brodili a chvílemi proplouvali zpět do výchozího místa. Cesta chladnou vodou korytem řeky, do kterého na mnoha místech pronikají mohutné podzemní vývěry krasových vod, jenom zvyšovaly pocitový zážitek nejen pro oči, ale vlastně pro celé tělo. Obklopeni strmými stěnami, skalními kulisami, jsme tam silně podléhali bájné podmanivosti těchto míst, do kterých již sám Homér umístil konec světa a vstup do podsvětí. Jak rádi jsme se při tom brodění chladnými vodami řeky Acheronu na chvíli všichni namačkali na vápencový  kamenný blok v podobě kamenného křesla pro obra, abychom se v něm  tak trochu prohřáli na slunci. Nádherná místa, která jsme toho dne navštívili, nás naplnila zážitky.  Unaveni jsme se vraceli plni dojmů zpátky do tábora. Byli jsme rádi, že nás Hádes, vládce podsvětí, nechal z krajů své moci  bezpečně odejít. Přes veškerou únavu jsme ještě večer seděli na táboře v Ag. Apostoli a poslouchali odborný botanický a zoologický výklad s ukázkami nasbíraných biologických vzorků z oblasti Acheronu a když se  začalo stmívat, tak v té podvečerní atmosféře naslouchali  vyprávění z příběhů antických bájí  a pověstí.

exped_gr_13_65_20140101_1964903729.jpg
exped_gr_13_66_20140101_1416216771.jpg
exped_gr_13_67_20140101_2071164536.jpg
 exped_gr_13_68_20140101_1406990716.jpg
       
 exped_gr_13_69_20140101_1384605479.jpg  exped_gr_13_70_20140101_1859494549.jpg  exped_gr_13_71_20140101_1393198353.jpg  exped_gr_13_72_20140101_1127581279.jpg
       

12. den - Lefkáda 5.7

Ráno dvanáctého dne bylo naplněné velkým očekáváním, protože nás čekal výlet na ostrov Lefkádu. Ostrov nejenom se zachovalou  divokou a rozmanitou  přírodou, strmými svahy zdvihajícími se přímo od moře až k nejvyšším vrcholům ostrova, vonícího tymiánem a dalšími bylinami. Ostrov je  především proslulý vynikajícím olivovým olejem, vínem a medem, a co víc, nekrásnějšími plážemi v celém Středomoří. Německý archeolog W. Dörpfeld nikoliv Ithaku, ale právě Lefkádu považoval za vlast Odysseou. Po krátké prohlídce správního města ostrova a návštěvy  pravoslavného kláštera Faneroméni, jsme si pak již  celé odpoledne na západním pobřeží ostrova na pláži Kathisma. Jak mnozí při odjezdu z ní říkali "Chtěli bychom, ale toto místo nejde popsat slovy, to se musí navštívit a prožít si to." Cesta zpět se zastávkou na  západním okraji Lefkády na mokřadech a salinách již jenom doplnila tento den o velmi zajímavý přírodní zážitek. Podmořský tunel z mysu Aktia pod Prevezským zálivem nás vrátil zpátky do tábora.
exped_gr_13_73_20140101_2022369012.jpg
exped_gr_13_74_20140101_1800137764.jpg
exped_gr_13_75_20140101_1554978883.jpg
 exped_gr_13_76_20140101_1137615056.jpg
       
 exped_gr_13_77_20140101_2093725736.jpg  exped_gr_13_78_20140101_1112264410.jpg  exped_gr_13_79_20140101_1892093969.jpg  exped_gr_13_80_20140101_1153922613.jpg
       

13. den - Amvrakisjký záliv, Perama, Vikos 6.7

Den třináctý den zlomový, po večerní přípravě rychlá likvidace a balení vybavení tábora, jsme opustili terénní základnu NATURY Opava k poslední části expedičního a poznávacího programu. Den to byl svou náplní i obsahem bohatý, velmi zajímavý a i s dlouhými přejezdy bylo neuvěřitelné, že se nám podařilo  vše stihnout podle plánu.  

První zastávka na jedné s nejkrásnějších lagun s mokřady pobřeží Amvrakijského zálivu u obce Strongili, další  pak po cestě do Ioaniny v údolí řeky Louros návštěva zachovalého úseku římského akvaduktu, cesta dál vedla  krajinou, kdy i za jízdy autobusem bylo možné pozorovat výrazné  krasové jevy a na odkrytých skalních zářezech podél silnice geologické profily s častými vrásovými strukturami. Nedaleko správního centra celé této oblasti Ioaniny jsme pak navštívili zpřístupněnou jeskyni Perámu. Více jak 1 km návštěvní trasy jeskyní vede velkými dómovitými prostorami s velmi bohatou a pestrou krápníkovou výzdobou, jak kdosi z účastníků při odchodu z ní řekl:  "Tak to byla úplně šlehačková jeskyně!" Několik km za Ioaninou jsme odbočili a začali serpentinami stoupat do pohoří Pindos a cesta nás vedla až ho horského městečka  Monodéndri. Výstavba  domů, střešní krytiny, dláždění chodníků, to vše se v celé této horské oblasti vyznačuje použitím druhohorních  vápenců s tence deskovitou  odlučností. Laciný a přitom nezničitelný a navíc i lehce opracovatelný stavební materiál a co je důležité jeho zdroj je v těchto horách prakticky nevyčerpatelný. Tyto deskovité vápence jsou totiž v pohoří Pindos všude a navíc v hřebenové části a na  horských krasových planinách vytváří bizarní a členité skalní útvary. Jeden z nich nám také  posloužil i k tomu, abychom si na něm konečně  udělali společnou fotografii všech účastníků našeho poznávacího zájezdu. Autobus nás dovezl  zcela nově vybudovanou silnicí až k skalní vyhlídce Oxia, z které je s roztřepanými koleny impozantní pohled do téměř 1000 m hlubiny, jednoho z nemohutnějších a nejkrásnějších  kaňonů vytvořených ve vápencích v celé Evropě.

exped_gr_13_81_20140101_1721661680.jpg
 exped_gr_13_82_20140101_1794240977.jpg  exped_gr_13_83_20140101_1424847116.jpg exped_gr_13_84_20140101_1535563498.jpg
       
 exped_gr_13_85_20140101_1817290313.jpg  exped_gr_13_86_20140101_1109068613.jpg  exped_gr_13_87_20140101_1659633047.jpg  exped_gr_13_88_20140101_2092541873.jpg
       
 exped_gr_13_89_20140101_1220297187.jpg  exped_gr_13_90_20140101_1462654788.jpg  exped_gr_13_91_20140101_1172982002.jpg  exped_gr_13_92_20140101_1888896709.jpg
       
Jaké síly formovaly a modelovaly horniny pohoří Pindos dokumentuje i desítky metrů velká, ležatá vrása, přímo nad skalní vyhlídkou a velké zlomové struktury v okolních vápencových stěnách. Všechny oči však přitahoval především pohled do hlubin a bočních hluboce zaříznutých údolí,  rozčleněný kaňon řeky.  Po bivaku v tábořišti na horské květnaté louce  jsme probudili do ranní rosy jako by s novými plícemi z toho úžasně svěžího a čistého vzduchu. Jednou se možná  bude  odsud tento léčivý vzduch rozvážet do celém světě. Tak díky za to, že jsme si ho tam mohli plnými doušky a bez placení vychutnat.

14. den - Monodendri, Vikos 7.7

Modrou oblohou a sluníčkem nad kaňonem nám začal čtrnáctý den pobytu. Po krátké návštěvě, prohlídce a ranní kávě v horském středisku Monodéndri jsme absolvovali celodenní túru kaňonem, který je ve všech turistických průvodcích i mapách prostě nazýván kaňon Vikos, i když řeka, co jeho dnem periodicky v období dešťových srážek a tání sněhu protéká, se jmenuje Voidomatis a po většinu úseku v jejím zcela suchém řečišti "tečou" valouny, kameny a bloky. Stálý tok má řeka až od mohutné vyvěračky, vytékající z pod planiny Astraky,  na dně pod vesnicemi na levé břehu pod Vikosem a z pravého  svahu  pod Makro a Mikro Papingem. Nádherné pohledy na kaňon jsme měli právě jenom ze shora, ze skalních vyhlídek a z náhorní krasové planiny. Když jsme ráno z Monodendri sestoupili strmým chodníkem  na dno kaňonu, pohltila nás hustá zeleň vegetace, která nás provázela celou cestu až do výstupu na konci turistického chodníku  do vesnice Vikos. Ale i průhledy mezi stromy na stěny kaňonu měly svoje kouzlo a kdo měl zájem si ho vychutnat ještě víc, musel z turistického chodníku sestoupit do suchého řečiště, v kterém po většinu roku "tečou jenom balvany", jak  prohlásil jeden ze studentů. Cestu kaňonem, jak po chodníku, tak řečištěm, zde nelze v žádném případě podceňovat a ústup z něj je hodně složitý, jakmile se do něj vstoupí z jedné  anebo z druhé strany, není jiného úniku, než se stejným způsobem z něj zase vystoupit. A právě tady se projevil duch kamarádství a vzájemnosti, když si jedna s polských studentek zvrtla nohu, neustále ji pak  po celou cestu někdo doprovázel  a podpíral a celá skupina té situaci přizpůsobila své tempo a v pravidelných intervalech na ni čekala a zajišťovala ji.

Po krátké zastávce, s osvěžením chladivou vodou z mohutné krasové vyvěračky, která náhle vytékala z jednoho pramene z neznámého  krasového podzemí, a která pak  zásobuje po celý rok vodou celé řečiště, následoval závěrečný výstup z kaňonu do vesnice Vikos. Byla to  již poměrně příjemná cesta s výhledy zpět do rozevřeného kaňonu a jeho skalních stěn zářících pestrými barvami v pozdně  odpoledním slunci. Zatím za námi přes horské průsmyky přijel z Monodendri do Vikoše náš autobus. Poslední improvizovaná večeře na návsi, po kterém nás čekalo již jenom balení a ukládání věcí do autobusu, příprava příručního zavazadla na zpáteční tranzit lodí. Po celodenní náročné túře kaňonem jsme odjížděli z horského  území, které je  nazývané Zagorie. Je to také i oblast, kde se, mimo jiné,  čerpá, balí  a po celém území pevniny Řecka i na ostrovy rozváží ta nejkvalitnější pitná voda. Opouštěli  jsme tyto hory a  kaňon  naplněni dojmy a zážitky,  s pohledem na - večerní září rozsvícenou - největší horskou dominantu - členitou skalní kulisu masivu Astraky ( 2497m).

exped_gr_13_93_20140101_1179260712.jpg
 exped_gr_13_94_20140102_1792383435.jpg exped_gr_13_95_20140101_1384728262.jpg
 exped_gr_13_96_20140101_1000505828.jpg
       
 exped_gr_13_97_20140101_1344153697.jpg exped_gr_13_98_20140101_1601553624.jpg
 exped_gr_13_99_20140101_2026150063.jpg  exped_gr_13_100_20140101_1280107190.jpg
       
 exped_gr_13_101_20140101_2041634463.jpg  exped_gr_13_102_20140101_1711101304.jpg  exped_gr_13_103_20140101_1577670823.jpg  exped_gr_13_104_20140101_1921061067.jpg
       
 exped_gr_13_105_20140101_1129085365.jpg  exped_gr_13_106_20140101_1186250200.jpg  exped_gr_13_107_20140101_1259466831.jpg  exped_gr_13_108_20140101_1186421558.jpg
       
Po krátkém noclehu pod noční oblohou, plné  hvězd, u ústí řeky Voidomatis do řeky Aoos, jsme  již ve 3.00 hodiny  ráno absolvovali přejezd  do hlavního přístavu na SZ Řecka  - do Igoumenitsy, kde jsme se nalodili. Plavba do Benátek trvala na celý den a celou další noc. Měli jsme tak dostatek  času na to, za příjemné plavby pohodným trajektem vzpomínat, povídat si  o svých zážitcích, odpočívat a těšit se na návrat domů.

Na té naší cestě Řeckem jsme si všimli i toho, že  vedle stále krásné přírody, klasických památek a uměleckých předmětů a vlastně poznávání celé této pozoruhodné  oblasti, že řecká země přišla o většinu svých lesů.  Proto také došlo na mnoha místech  k značné  a nenávratné erozi  půdy. Její krajina  je hodně postižená a ekologicky zatížená, například nekoordinovanými, technologicky nesprávně řešenými a divokými skládkami komunálního odpadu. Také že s postupujícím časem a mnohdy lidskou hloupostí, hamižností  a krutostí přišla tato země i o většinu svých nádherných a skvostných památek, ze kterých v současnosti zůstaly jen rozvaliny, torza, mnohdy pouze hromady kamenů. Přesto je Řecko stále ve své podstatě a svým historickým i současným významem charakterem nabízí k poznání své mimořádné poklady, které stojí za to poznat.

Nakonec i to nám je velkým poznáním a  ponaučením, abychom si vážili našich lesů, našich řek, našich hor, našich kulturních památek a pozoruhodností. Na této cestě jsme se také naučili poznávat jeden druhého a vzájemně si pomáhat a pracovat v kolektivu.

Proto již nelze říct nic víc, než to: "Díky za krásný  společně prožitý poznávací a také rekreační pobyt v Řecku, který jak věříme díky  těm zážitkům v nás zanechal stopy, které vedou k návratům!"

 

Účastníci expedice  Natura Opava Řecko - Peloponés 2013 

 

Výsledky přírodovědné a historické expedice do Řecka 2012

Zajímavá entomologická zjištění na 11. setkání mladých přírodovědců v Agii Apostoli v Řecku

Aktualizováno ( Pondělí, 13 leden 2014 )
 
<< Předchozí   Další >>
Template
Template Template Template
Template Template