Template
Template Template
Template Úterý, 25 září 2018 Template

Přihlášení

 
Template
Entomolog Jiří Procházka vidí majku jako posla jara
Napsal Jakub Kubačka   
Pátek, 17 srpen 2018
Dříve ji znal snad každý pasáček ovcí. Mohli jste ji potkat na kdejaké prosluněné stráňce či úvozové cestě mezi poli. Majka duhová (Meloe variegatus) patřila v naší přírodě k běžným druhům, objevujícím se už v časném jaru, na konci března či začátkem dubna. Když na ni zasvítilo slunce, zazářila všemi barvami. Samička bývá výrazně větší než samec, poznáme ji snadno podle obrovského zadečku napěchovaného vajíčky.
   
 majkaduhova_20180812_1330804078.jpg
  Majka duhová (Meloe variegatus)
   
Majky jich totiž vzhledem k složitému a nejistému osudu larev kladou několik tisíc. Drobné pohyblivé larvičky vylézají na květy rostlin a tam čekají na přílet samotářských včel nebo čmeláků. Chytí se jich a nechají se odnést do hnízda, kde se živí larvami i medem. Aby se při převozu do hnízda na včelce udržely, mají na nohou tři drápky, místo standartních dvou, které má většina ostatního hmyzu. Proto se jim také říká "triungulini". Dospělci při podráždění z kloubů vylučují nažloutlou kapalinu obsahující prudký jed kantaridin. Doporučuje se na majky nesahat, případně si důkladně umýt ruce. Pro vysoký obsah této jedovaté látky byl v minulosti sbírán blízký příbuzný majek, puchýřník lékařský (Lytta vesicatoria), známý rovněž pod názvem španělská muška. Prášek z jeho rozemletého těla působil v malém množství jako afrodisiakum, ve větších dávkách jako smrtelný jed. K likvidaci svých politických protivníků jej využíval i vlivný italský rod di Medici. Někteří obratlovci, například žáby, ptáci a či hmyzožravci jsou proti kantaridinu imunní, nicméně jed se kumuluje v jejich tělech. V souvislosti s tím uvádějí čeští přírodovědci Kůrka a Pfleger (1984) pozoruhodnou příhodu, ke které došlo v 60. letech 20. století v Československu. Jistý muž měl vyplatit vysokou finanční náhradu za újmu na zdraví ženě, již zranil při autonehodě. Aby se placení dávky vyhnul, podal jí jídlo připravené ze slepice, kterou předtím krmil puchýřníky. Žena na následky otravy zemřela. Až do 90. let minulého století byl kvůli afrodiziakálním účinkům prášek z puchýřníků součástí oblíbeného marockého koření "Ras el hanout", což znamená "vrchol obchodu" a naznačuje, že jde o to nejlepší koření, které může obchodník nabídnout.  
V minulosti bylo možné spatřit majku duhovou v mnoha teplejších oblastech našeho státu. Například Fleischer (1927-30) píše: "žije všude, ale není obyčejná". Dnes je však v ČR vedena jako nezvěstná a i na tradičních lokalitách jako je Pouzdřanská step byla naposledy spatřena před několika desítkami let. Příčinu vymizení tohoto nápadného posla jara je možné hledat v industrializaci zemědělství, zejménav rozorávání mezí v rámci scelování pozemků a následném velkoplošném používání pesticidů. Nedávné nálezy majky duhové v přírodním parku Kosíř dávají naději, že tento broučí drahokam z naší přírody definitivně nevymizel. Běžněji se s majkou duhovou můžeme potkat třeba v okolí národního parku Hortobágy v Maďarsku, který je oblíben zejména ornitology pro možnost pozorování tahu jeřábů popelavých. V podzimních měsících se jich tu shromažďuje i několik desítek tisíc. Málokoho by ale napadlo zamířit do maďarské stepi v brzkém jaru, kdy se to v trávě hemží majkami.

Poděkování:

Tento článek zčásti vznikl za finanční podpory Ministerstva kultury v rámci institucionálního financování na dlouhodobý koncepční rozvoj výzkumné organizace Moravské zemské muzeum (MK000094862).

Literatura:

Cardé V, H. & Resh R. T., eds. (2009). Encyclopedia of Insects. Elsevier, Academic Press, Amsterdam, 1266 s.
Dvořák M. (1983). Klíče k určování hmyzu. 4. Coleoptera Meloidae.
Zprávy Československé společnosti entomologické, Supplementum: 117.
Dvořák M. & Vrabec V. (2007). Icones Insectorum Europae Centralis. Coleoptera: Meloidae. Folia Heyrovskyana, Series B, 6: 112.
Fleischer A. (19271930). Přehled brouků fauny Československé republiky. Moravské museum zemské, Brno, 485 s.
Kůrka A. & Pfleger V. (1984). Jedovatí živočichové. Academia, Praha, 168 s.
   
   
Text a fotografie Jiří Procházka
 
<< Předchozí   Další >>
Template
Template Template Template
Template Template