Template
Template Template
Template Úterý, 11 prosinec 2018 Template

Přihlášení

 
Template
Jak přilákat na zahradu drvodělky
Napsal Jakub Kubačka   
Čtvrtek, 05 březen 2015

Příspěvek od našeho dopisovatele Ing. Kamila Lisala svědčí o jeho širokém záběru. V tomto příspěvku jsme se dověděli, že kromě vytváření podmínek pro volně žijící rostliny a živočichy na Raduňském mokřadu, Kozmických loukách a lomu v Krčmáni, připravil podmínky i pro život drvodělek na své zahradě.

Co je drvodělka?

Tento český neobvyklý název zahrnuje několik druhů rodu Xylocopa, z nichž pro výskyt v Česku přicházejí v úvahu tři druhy  Xylocopa iris (Drvodělka malá) velmi vzácný druh nalezený u nás pouze jednou na jižní Moravě, dále Xylocopa valga (Drvodělka potulná) a konečně Xylocopa violacea (Drvodělka fialová). Rozlišení drvodělky potulné a fialové není úplně jednoduché a pro náš záměr ani důležité. S posledně jmenovanou je největší pravděpodobnost se setkat v oblasti severní Moravy a o tomto druhu je pojednáváno v dalším textu. Drvodělky patří do řádu blanokřídlého hmyzu a svým způsobem života se řadí do velké skupiny samotářských včel. Je to včela, přestože se podobá velkým druhům čmeláků. Celková velikost dosahuje do tří cm, má silně zavalitě vyvinutý zadeček podobně jako čmeláci. Barva těla je jednobarevně černá s křídly s opaleskujícím leskem do fialova. Hruď a zadeček je bohatě porostlý černým chloupky. Je to mohutně vyhlížející hmyz, jehož bručivý let a velikost může u někoho vyvolat obavy. Mohu ujistit, že se jedná o naprosto neškodný a mírumilovný druh. Naopak drvodělky jsou bojácné, když spatří člověka, rychle odlétají a na květech, kde sbírají potravu, bývají často napadány vosami a včelou medonosnou, před kterými ihned ustupují, aniž by se jakkoliv bránily.

 drvodlka1_20150305_1090344817.jpg  drvodelka2_20150305_1810044508.jpg

Centrem rozšíření těchto druhů je jižní Evropa, zejména středomoří. Teplo, sucho a dostatek slunečního svitu jsou omezujícími veličinami pro výskyt druhů a možnosti šíření do severněji položených oblastí. U nás se zejména drvodělka fialová vyskytuje pravidelně v oblasti jižní Moravy a na severní Moravě byla ještě před 10 léty zcela neznámá. Zálety drvodělek tak hluboko na sever jsou umožněny oteplením v posledním desetiletí a je to další z nepřímých důkazů oteplení nejméně v rozsahu evropského kontinentu.

Proč lákat tento hmyz na zahradu?

Pokud si někdo myslí, že přítomnost drvodělky na zahradě mu přinese nějaký hmatatelný užitek a měl by mít tento jediný motiv k přilákání, tak ať se raději věnuje něčemu jinému. Ale pro všechny ostatní přátelé přírody bude pozorování tohoto nesmírně zajímavého hmyzu velkým zážitkem. Trvalé usazení na zahradě a jejím okolí představuje přítomnost po celou vegetační sezonu od března a s měsíční přestávkou až do konce září. Drvodělky prodělávají dosti složitý životní cyklus a jeho sledování je opravdovým zážitkem. Pozorovat je možné od jarního probuzení přes námluvy a páření, vyhledávání místa pro hnízdění, vrtání hnízdního otvoru, sběr a transport výživy pro potomstvo, ukončení života a vylíhnutí nové generace koncem měsíce srpna až do doby hledání místa pro přezimování.

Drvodělky ve volné krajině nemají mnoho příležitostí najít takové místo, kde by se mohly uživit a rozmnožit. Přírodní zahrady, extenzivní sady, maloplošné vinice, snad některé parky a samozřejmě chráněná území jsou jedinými plochami, kde mohou drvodělky najít podmínky k životu. A co je dobré pro drvodělky je příležitostí i pro jiné druhy hmyzu, zejména čmeláky jiné druhy samotářských včel, motýly, ale třeba i pro plazy.

Jak žijí?

Zimu přežívají drvodělky obojího pohlaví ve skrýších různého typu  škvíry, dutiny, údajně i v podzemních děrách, v hnízdech, kde se vylíhly. Pravděpodobně místo pro přezimování nemusí být nezamrzající. Již v teplých dnech koncem března a naplno v dubnu opouštějí zimoviště a začínají vyhledávat první květy se zdroji potravy. Na přelomu dubna a května se páří a samečci následně hynou. Oplodněné samičky začnou hledat vhodné místo pro založení hnízda. Výběr hnízda může trvat  mnoho dnů a spolu s vrtáním hnízdní komůrky i více týdnů. Jakmile je hnízdo připraveno, samička neotálí se sběrem potravy pro nastávající vývoj plodu. pyl a nektar ukládá do každé plodové komůrky. Spolu se sneseným vajíčkem pak komůrku uzavře. Celkem takto připraví 6-8 komůrek. Asi po  osmi týdnech se líhnou a vylétají mladé drvodělky. Do doby vylétnutí mladých drvodělek žije i jejich matka, ale potom hyne. Mladí jedinci, samičky i samečci ještě před zimováním sbírají nektar na podzimních květech.

Co potřebují k životu?

Odpověď zní není toho mnoho. Jsou to tři požadavky:  místo, potrava, hnízdiště. Ale přesto vytvoření podmínek není jednoduché. Předně musí být k dispozici plně osluněná a výhřevná plocha, na které se vše odehrává. Na této ploše musí být dostatečný zdroj potravy - nektar jako zdroj energie pro dospělce a plod a dále květový pyl jako zdroj bílkoviny pro vyvíjející se plod. To znamená dostatek vhodných rostlin. Hnízdní příležitost představují kusy dřeva, do kterých samička vrtá otvory s chodbičkami pro umístění snesených vajíček.  

Co můžeme jako majitelé zahrad pro drvodělky udělat?

V mé městské zahradě v Opavě je přírodě věnováno asi  2 000 m2, ale nutno podotknout, že pro úspěšný vývoj drvodělek by postačilo i 100 až 200 m2. Zahrada se sice nachází na okraji vilové čtvrti, ale k extravilánu je to vzdušnou cestou 1,5 až 2 km. Z toho vyplývá, že drvodělky jsou schopny i v tak členitém a hustou zástavbou kompli-kovaném prostředí si najít kousek místa pro svůj úspěšný vývoj. Je to zajisté tím, že jsou výbornými letci a překonání velkých vzdáleností jim nečiní problém a také z důvodu nouze o plochy,na kterých mohou žít.

Jak už víme, bez vhodné plochy nemá smysl o drvodělkách uvažovat. Za předpokladu, že je podmínka splněna, je na řadě její osetí vhodnými druhy živných rostlin, neboť na pravidelně sekaném trávníku se téměř žádný živočich nemůže uživit. Na řadě je otázka, jak se zbavit trávníku eventuálně pýru a jiných nekvetoucích "plevelů". U čistých nízkostřižených trávníků bude stačit přerytí nebo přeorání, u problematických ploch s pýrem a podobnými invazivními druhy je nejlepším řešením postřik totálním herbicidem a to 2 krát, vždy po vzejití zbytků z prvního zákroku. Kdo nechce zanášet herbicid na svou zahradu, tomu zbývají dvě možnosti. Mechanické vypletí plevelů nebo překrytí uvažované plochy neprůhlednou krycí textilií nebo kombinace obou způsobů.

Krycí textilií používám s úspěchem, ale musí se počítat, že proces likvidace porostu pod textilií trvá dlouho, až půl roku. Při netrpělivosti a předčasném odkrytí mohou některé druhy přežít a znovu obrůst.

Čím se drvodělky živí?

V literatuře se obecně uvádí  na květech bobovitých, hluchavkovitých nebo hvězdicovitých (složnokvěté). Je  to hodně obecné doporučení a platí jen velmi omezeně. Drvodělky jsou velmi vybíravé, lépe řečeno jsou specializované na určité druhy rostlin a navíc to jsou druhy, které rostou v jejich původní domovině v jižní Evropě, středomoří. Drvodělky se v důsledku oteplování a díky svým letovým schopnostem dokážou šířit rychle na sever, ale jejich živné rostliny takovou schopnost nemají. V podmínkách severní Moravy navíc  nejsou taková přírodně chráněná území s bohatou stepní a polostepní vegetaci, jakou mají k dispozici na Moravě jižní. Prostě to drvodělky u nás na severu nemají lehké.

Mé zkušenosti s tím, které druhy drvodělky navštěvují: po jarním opuštění zimoviště drvodělky potřebují přijímat energii. Jarní dymnivky (Corydalis sp.) patří mezi první zdroje, následují květy trnky obecné (Prunus spinosa) a ovocné stromy. Na jižní Moravě, kde rostou mahalebky (Primus mahaleb), je tento stromek dobrým zdrojem potravy. U nás se okrasný popínavý keř Wisteria (floribunda nebo sinensis) málo pěstuje, ale v Německu kde je velmi oblíbený v mnohých zahradách, bývá drvodělkami často navštěvovaný. V Maďarsku jsem drvodělky často viděl na Robinia hispida (druh akátu) a je pravděpodobné, že u nás může využívat běžně rostoucí akát (Robinia pseudoacacia) jako bohatý zdroj nektaru. Sporadicky zalétají u mne také na květy botanických dřevitých pivoněk. Další zdroje nektaru chronologicky následují na polních rostlinách a jsou to tyto další druhy. Velmi důležitý na mé louce je čistec přímý (Stachys recta). Dlouho kvete a jeho doba kvetení zasahuje do období od vyhledávání a tvorby hnízda až po vlastní snůškové období. Takže tento čistec pokrývá i první třetinu sběru potravy pro potomstvo. Přítomnost čistce přímého může být rozhodující pro rozhodnutí samičky umístit své hnízdo právě na plochu, která poskytne dostatek potravy budoucímu potomstvu.  Následuje období kvetení šalvějí  šalvěj etiopská (Salvia aethiops) a šalvěj macešková (Salvia sclarea) Druhá jmenovaná přitahuje drvodělky přímo magicky. Oba druhy jsou u nás k sehnání, šalvěj etiopskou jsem koupil dokonce jako sazenice v opavské tržnici. Velmi vhodným druhem je čistec německý (Stachys germanica) a na podzim bodlák - pcháč bělohlavý (Cirsium eriophorum). Tento jsem na Slovensku viděl i s několika jedinci na jediném květu. U mne jsem ojediněle pozoroval pastvu na hadinci (Echium vulgarum), v Rakousku na jehlici trnité (Ononis spinosa), na jižní Moravě na čistci vlnatém (Stachys byzantina), u mne tyto dva posledně jmenované druhy na drvodělky nezabíraly.

Je pravděpodobné, že jsou vyhledávány ty nejvíce živiny poskytující druhy a pokud jich není, spokojí se drvodělky  i s méně atraktivními druhy. Důležité však je, aby chronologicky byla pastva zajištěna po celou dobu života drvodělek.

Hnízdění

I k tomu jsou drvodělky náročné a vybíravé. Ideální je v přírodě stojící staré dřevo odumřelých listnatých stromů. Ale kolik je takových míst ve volné krajině? Ani na soukromých zahradách nenechávají majitelé stojící torza stromů dožít. V zásadě platí, že kmeny a kmínky musí být z listnatých stromů. Tvrdá dřeva (dub, akát) jsou pro drvodělky těžko zpracovatelné, druhy listnatých dřevin s měkkým dřevem jsou vhodnější. Dřevo nesmí být čerstvé, naopak musí být částečně trouchnivé, ale nikoliv se rozpadající. Jako vhodné druhy listnatých dřevin se udávají: olše, vrba, topolové kmínky a dřevo ovocných stromů. Najít skutečně to pravé dřevo je značný problém. Osvědčily se mi kmínky s průměrem alespoň 15 cm do 40cm. Nejlépe byly přijímány jabloně, do kterých si otvory zhotovovaly drvodělky samy. Přilákat drvodělky do jiných druhů dřeva, to znamenalo jim pomoci vyvrtáním otvorů. V případě vyvrtaných otvorů přijímaly i tvrdé dubové dřevo.

drvodelka3_20150305_1103279972.jpg
drvodelka4_20150305_1874524123.jpg

Otvory vrtám ne blíže než 0,5m od sebe o průměru 10mm, výjimečně 12 mm pro větší jedince, neboť variabilita v rozměrech těla je široká, patrně z důvodů vydatnosti a zásob potravy v buňkách vyvíjejícího se plodu. V extrémně tvrdém dřevě je vhodná hloubka vrtání do 10 cm, ve dřevě přiměřeně tvrdém vrtám pouze 3 cm hluboko a samičky si hnízdo dovrtají samy. Vlastně se ze strany drvodělek nejedná o vrtání, ale vykusování dřevní hmoty a důkazem pro hnízdění samotné je hromádka hrubých pilin pod hnízdem. Nejvýhodnější je svislá poloha uložení kmínku, ale přijímán bývá i vodorovně ležící. Délka kmínku není tak důležitá jako tloušťka a 15 cm síla je skutečně minimálně nutná. Drvodělka však nebude hnízdit v témže hnízdě 2 sezony po sobě. Důležité je umístit kmínek na výslunné a proti větru chráněné místo (zeď garáže nebo kůlny, jižní stěna domu), výhodou je místo, na které neprší. Často se stává, že ptáci šplhavci- strakapoud - vyklovají snůšku. Jako ochranu používám spuštěnou síť s oky 40 x 40 mm, kterými samičky sice s obtížemi, ale proletí. Vhodnější by byla oka o 5 mm větší. Ochrana hnízda je důležitá i v zimě, jelikož po vylíhnutí se někteří jedinci vracejí do svého hnízda, ve kterém asi zimují.

Vývoj početnosti výskytu

Vůbec první hnízdění na mé zahradě jsem zaznamenal v roce 2008. Jednalo se o jednu samičku, po které v srpnu vyletělo 5 mladých drvodělek. Další rok to byla opět jedna samička se stejným výsledkem. V následujících létech se už počty postupně zvyšovaly. Nejvyššího počtu bylo dosaženo loni, tedy v roce 2014. Nebylo žádnou vzácností vidět na květech v jeden časový moment i 6 samiček. Určit přesný počet bez odchytu a značení je s ohledem na značnou pohyblivost velmi obtížné. Odhaduji, že až 12 samiček mohlo létat v prostoru zahrady. Z toho 7 hnízd jsem napočítal, zbývající hnízda jsem buď neobjevil, nebo se nacházela mimo zahradu. Jak se bude vyvíjet situace v budoucích létech, bude záviset na vývoji počasí v době aktivity drvodělek. Jsou citlivé na vlhké a deštivé počasí a délku slunečního svitu. Chladné dny bez slunce trvající řadu dnů jsou těžkou zátěží pro jejich životaschopnost. Za těchto podmínek se zvyšuje možnost bakteriálních, ale zejména plísňových a houbových onemocnění a možná i vyhladovění.

Množství usídlených drvodělek je závislé od úživnosti prostředí a ta souvisí s velikostí plochy a množstvím a druhovou skladbou rostlin na této ploše rostoucích.

Závěrem mohu už jen uvést, že ta trocha práce spojená s vytvořením podmínek pro usídlení drvodělek na zahradě, stejně tak obětování kousku zahrady, stojí za tu námahu. Zážitky s pozorováním drvodělek a množstvím jiného hmyzu využívající stejné prostředí, jsou jedinečné a zároveň skvělou terapií na psychickou únavu po absolvovaném pracovním dnu.

Semínka zmiňovaných druhů rostlin je možné zajistit také na adrese: plantanaturalis.com

Text a fotografie Kamil Lisal

 

Aktualizováno ( Pátek, 06 březen 2015 )
 
<< Předchozí   Další >>
Template
Template Template Template
Template Template