Template
Template Template
Template Středa, 12 prosinec 2018 Template

Přihlášení

 
Template
Kamzíci v Hrubém Jeseníku 1913-2018
Napsal Jakub Kubačka   
Pondělí, 14 květen 2018
Jak probíhal boj o legalizaci kamzíka horského v Jeseníkách nám popsal spoluzakladatel spolku Jesenický kamzík Ing. Jiří Pecháček .
Spolek Jesenický kamzík může hrdě konstatovat, že jeho zásluhou odborné diskuze na různých úrovních podnítil pozitivní názorové posuny a nové pohledy na věc a že došlo ke společenskému konsensu, že kamzík horský zůstane i nadále ozdobou překrásné přírody Jeseníků jako doklad vyspělosti naši současné lesnické, myslivecké a ochranářské generace, jako živoucí doklad našeho obdivu, úcty a lásky k přírodě.

Na přelomu 19. a 20. století bylo území současné České republiky součástí císařsko-královské monarchie Rakouska  Uherska, v jehož čele stál císař František Josef I. K císařskému dvoru patřil také arcivévoda Evžen, velmistr Řádu německých rytířů, který sídlil na zámku v Bruntále.
Správcem bruntálského velkostatku Řádu německých rytířů byl tehdy vrchní rada Höhlmann, který v roce 1910 arcivévodu Evžena při jeho návštěvě v Karlově Studánce požádal, zda by s císařem neprojednal možnost vysazení alpských kamzíků v Jeseníkách. Vyslovil tehdy nahlas to, o čem uvažovali jeseničtí lesníci již od roku 1870. Arcivévod a s císařem promluvil a jeho souhlas získal 18. října 1912 přišel do Karlovy Studánky telegram: Kamzíci povoleni. Vše nutno připravit.
V císařskokrálovském revíru Mürzsteg  Neuberg v Alpách, v údolí potoka Tebrin, začal okamžitě řídit práce na výstavbě odchytového zařízení lesní rada Ing. Otto Grohmann. Po velkých potížích se 19. února 1913 podařilo v Alpách rakouským lesníkům odchytit 17 kamzíků, z nichž pět bylo okamžitě vlakem odesláno do Vídně.
V Jeseníkách se budování aklimatizační obůrky na Suti  v revíru Hubertov ujal lesmistr Quido Drechsler.

kamzik4_20180513_1189049897.jpg
 Velká Kotlina je známá jako botanicky nejbohatší lokalita v Česku a jedna z nejbohatších lokalit ve střední Evropě - roste zde asi 350 druhů vyšších rostlin (arkto-alpínských, ale i teplomilných). Rostou zde vzácné  endemity, jitrocel černavý sudetský a hvozdík kartouzek sudetský.

 

Ten také osobně převzal ve Vídni bedny s kamzíky a dovezl je do Malé Morávky. 22. února 1913 ve 14 hodin byli v aklimatizační obůrce na Suti kamzíci vypuštěni.

V letech 1913 až 1919 měl lesmistr Quido Drechsler a jeho lesníci mnoho starostí. Jesenickou kamzičí populaci zachraňovali po úhynech dovozy dalších kamzíků. Na jaře 1914 se v Jeseníkách narodila první dvě kamzíčata. Rokem 1919 skončilo nejobtížnější období jejich aklimatizace, v obůrce bylo 15 kamzíků. V roce 1924 byla obůrka zrušena   a do volné přírody Jeseníků bylo vypuštěno 21 kamzíků.
Úspěch kamzičího chovu na území Řádu německých rytířů přispěl k tomu, že v roce 1927 vratislavský arcibiskup Adolf Bertram souhlasil s dovozem a vysazením alpských kamzíků také na území patřící vratislavskému arcibiskupství, a nařídil vybudování aklimatizační obůrky ve Vidlích. V letech 1930 až 1935 měli arcibiskupští lesníci obdobné problémy jako lesníci Řádu německých rytířů. Když byla v roce 1939 obůrka ve Vidlích zrušena, bylo do volné přírody vypuštěno rovněž 21 kamzíků. Koncem roku 1945 žilo v Jeseníkách již asi 100 kusů kamzičí zvěře, která se rozptýlila po celém území Hrubého Jeseníku. Kamzíci v Jeseníkách zdomácněli.

 kamzik1_20180513_1138063620.jpg

Jako vzácný klenot byla kamzičí zvěř až do roku 1960 chráněna lesníky, ochránci přírody i širokou veřejností a nebyla ani evidována. Státní podnik Severomoravské státní lesy se sídlem v Krnově, založený v roce 1960, ji začal statisticky sledovat. Kamzičí stav narůstal. 19. června 1968 proběhlo v Jeseníku setkání nájemců honiteb pod názvem  "O problematice kamzičí zvěře v oblasti Hrubého Jeseníku". Účastníci se shodli, že je potřeba s kamzíky začít myslivecky hospodařit. V Hrubém Jeseníku bylo tehdy asi 350 kusů kamzíků.
Ministerstvu zemědělství a výživy ČSSR byl podán návrh na zřízení chovatelské kamzičí oblasti v Hrubém Jeseníku. Ministerstvo však dopisem z 10. prosince 1968 žádost odmítlo s tím, že pro zavedení mysliveckého hospodaření je třeba předložit vědecky podložený výzkum a podle jeho závěrů zpracovat zásady hospodaření s kamzičí zvěří. Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti ve Zbraslavi se vědecké práce ujal a výsledky výzkumu prezentoval po sedmi letech 15. srpna 1975 na semináři "Kamzičí zvěř v Hrubém Jeseníku" na chatě Ovčárně. V té době už bylo v Jeseníkách okolo 500 kusů kamzičí zvěře. Byl nejvyšší čas k vytvoření potřebné legislativy pro správné zacházení s kamzičí zvěří.
Po dalších odkladech a komplikacích 7. června 1979, tedy 11 let od podání první žádosti, Severomoravský krajský národní výbor v Ostravě zřizovacím dekretem chovatelskou kamzičí oblast vytvořil, a kamzíky prohlásil za vzácnou přírodní a kulturní hodnotu naší vlasti a nedílnou složku fauny masivu Hrubý Jeseník. 21. června 1979 byl vytvořen poradní sbor, který schválil Statut kamzičí oblasti a další dokumenty. Začal tak plánovitý chov kamzíků v Jeseníkách a jejich řízený odlov.    

V období let 1979 - 1992 poradní sbor naplno rozvinul svou činnost. Počátkem roku 1991 byl zrušen Severomoravský krajský národní výbor a novela zákona o myslivosti zrušila pojem oblast chovu spárkaté zvěře. Tyto změny automaticky ukončily řízení poradního sboru. Najednou neexistoval žádný orgán, který by sbor svolával, řídil jeho práci a vyhlašoval potřebná rozhodnutí.  Řešení situace se ujalo podnikové ředitelství státních lesů v Krnově, jehož zástupce Ing. Jiří Mlčoušek stál u zrodu celého novodobého vývoje kamzíků a významně jej ovlivnil. Svolal na 12. května 1992 na Okresní úřad do Šumperku členy poradního sboru, kteří rozhodli, že novým garantem kamzičí oblasti bude Okresní úřad v Šumperku.
Rok 1992 byl v oblasti myslivosti rokem zlomovým. Změny po roce 1989 přinesly reorganizaci státních orgánů a změnu zákona o myslivosti. Byly zrušeny krajské organizace státních lesů a vznikly Lesy České republiky se sídlem v Hradci Králové. 19. listopadu 1992 vstoupil v platnost nový myslivecký zákon č. 512. Z původních 12 honiteb, které byly součástí kamzičí oblasti, vzniklo po transformaci honiteb 27. Ty byly od 1. dubna 1993 pronajaty soukromým movitým nájemcům. Čím více hranic mezi honitbami, tím méně zvěře, to je známá pravda. Plány lovu sice i nadále schvalovaly okresní úřady, ale o tom, jak byly v praxi dodržovány, svědčilo množství kamzičích hlav u zoologických preparátorů. Početní stavy kamzičí zvěře v Jeseníkách dramaticky klesly. V průběhu necelých deseti let 1993-2003 klesl počet jesenických kamzíků z přibližně 650 kusů na samotnou existenci populace ohrožujících 100 kusů.
Léta 1992 až 1999 byla pro kamzičí zvěř v Jeseníkách obdobím nejhlubšího temna.

Přestože i nadále byl odstřel řízený, s tichým souhlasem orgánů ochrany přírody a Lesů České republiky stanovený počet nebyl respektován. Novináři se předháněli ve zveřejňování záporných názorů na kamzičí zvěř. Vášnivé diskuse nad bytím či nebytím kamzíků v Jeseníkách rozdělovaly zejména odbornou veřejnost. Spory nakonec utlumilo rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze 4. září 1998. Zdálo se, že problematika jesenických kamzíků je dlouhodobě vyřešena. Opak byl pravdou. Do věci vstoupilo Ministerstvo životního prostředí, které 18. dubna 2000 formulovalo své stanovisko velmi jasně:
- zcela vyloučit kamzíka z oblasti národní přírodní rezervace
- redukovat stavy zvěře na stav únosný
- vyloučit vstup kamzíka do jiných lokalit, než ve kterých v roce 2000 žije.

 kamzik2_20180513_1616495946.jpg

Kamzíci žijí v Jeseníkách na území Moravskoslezského a Olomouckého kraje. Větší rozloha jejich výskytu je na území kraje Olomouckého, obnovení oblasti chovu kamzičí zvěře tak připadlo tomuto kraji. Krajský inspektorát Lesů České republiky ve Frýdku-Místku podal v roce 2004 Olomouckému krajskému úřadu návrh na vymezení oblasti chovu kamzíka horského.

Olomoucký krajský úřad v rámci správního řízení svolal na 7. prosince 2004 jednání všech dotčených stran do Velkých Losin. S výjimkou Správy chráněné oblasti Jeseníky se všichni účastníci řízení vyjádřili k vymezení oblasti chovu kamzíka pozitivně s tím, že se konečně znovu začíná o chovu vzácné jesenické fauny odborně hovořit. Správa Chráněné krajinné oblasti Jeseníky chov kamzíka nepodpořila s odůvodněním, že dlouhodobým cílem ochrany přírody vždy bylo a je úplné vyloučení kamzíka horského z chráněné oblasti jako prokazatelně nepůvodního druhu fauny  v jesenické přírodě.

Argumentace ochranářů o původnosti či nepůvodnosti je naprosto nepřijatelná. Stanovit hranici, kde končí původnost a začíná nepůvodnost je nesmysl, všechno prochází neustálým vývojem a vývoj nelze zastavit ani zakonzervovat. Nepůvodní u nás je téměř vše, brambory, okopaniny, daněk, muflon, bažant, ale i většina ovocných stromů. I člověk původně bydlel v jeskyních a nikoli v panelácích. Postoj ochranářů nelze přijmout také proto, že k nepůvodnosti fauny a flóry v české krajině prokazatelně nepřistupují jednotně, jak dokládá množství výjimek, účelových výkladů a odůvodnění. Zásadní protiargumenty poskytují relevantní odborné vědecké studie, které jednoznačně prokazují, že během historického vývoje Země na našem území kamzíci žili.
Stoletá zkušenost dokazuje, že Jeseníky jsou schopny bez vážných problémů a škod na lese uživit 400 až 500 kusů kamzičí zvěře. Odbor životního prostředí a zemědělství Olomouckého kraje 21. prosince 2004 vymezil pro chov kamzíka horského oblast s názvem Hrubý Jeseník. Vzhledem k migraci nelze chov plánovat po jednotlivých honitbách, musí být řízen pro celou oblast. Poradní sbor pro chov kamzičí zvěře v Jeseníkách, zřízen v roce 1979, intenzivně pracoval, díky historickým politickým a státoprávním změnám v letech 1992-2004 bojoval o své přežití. Od roku 2004 se opět pravidelně schází, svoláván a řízen je zástupcem Olomouckého krajského úřadu. Na jednání jsou zváni všichni držitelé a uživatelé honiteb a také zástupci CHKO Jeseníky. Poradní sbor zabezpečuje dnes i do budoucna odborný dohled nad hospodařením s kamzičí zvěří.
Vedení Chráněné krajinné oblasti Jeseníky s chovem kamzíka v Jeseníkách nesouhlasilo. V závazném Plánu péče na léta 2003-2013 stanovilo, že ??dlouhodobým cílem ochrany přírody je úplné vyloučení kamzíka horského z chráněné oblasti Jeseníků?.

 kamzik3_20180513_1824824865.jpg

V rámci 52. ročníku kulturního festivalu Bezručova Opava byl 9. září 2009 promítnut široké veřejnosti film Kamzíci  v Jeseníkách 1910 - 2009. Reakce veřejnosti na film a na likvidační stanovisko CHKO Jeseníky iniciovaly vyhlášení petice "Za záchranu a zachování populace kamzíka horského v pohoří Hrubý Jeseník pro příští generace". Petiční výbor vytvořili Zdeněk Pavlíček, iniciátor petice, a autoři filmu Milena Hamerská a Jiří Pecháček. Jen do konce roku 2009, tedy během necelých čtyř měsíců, podepsalo petici více než 12 000 lidí z celé ČR. Petiční výbor předal petici 23. listopadu 2010 v Parlamentu ČR spolu s 25 132 podpisy občanů z celé České republiky.  V následujícím roce se peticí podrobně zabývaly nejvyšší zákonodárné orgány státu.
4. srpna 2011 na zasedání Senátu Parlamentu ČR za přítomnosti ministra životního prostředí Tomáše Chalupy, předseda petičního výboru Zdeněk Pavlíček seznámil senátory a ministra s peticí a informoval je o problematice kamzičí zvěře v Jeseníkách. Výsledkem všech dosavadních jednání bylo doporučení Senátu Parlamentu ČR, aby státní správa stanoviska petice akceptovala. Následně se 5. října 2011 na MŽP k jednání sešli zástupci ministerstva, Petičního výboru, KÚ Olomouckého kraje, Lesů ČR, AOP a CHKO Jeseníky. Bylo rozhodnuto, že kamzíci v Jeseníkách zůstanou, že ochrana přírody své likvidační stanovisko zruší a v Plánu péče CHKOJ na léta 2014-2023 bude kamzičí populace pro Jeseníky zachována.
V únoru 2013 uplynulo 100 let od vysazení kamzíka horského v Jeseníkách. Občanské sdružení Jesenický kamzík (dále JK) zorganizovalo k tomuto výročí v říjnu 2012 odbornou mezinárodní konferenci pod názvem "100 let chovu kamzíka horského v Jeseníkách". Setkání se zúčastnilo více než sto odborníků a hosté z Rakouska a Slovenska. Chráněná krajinná oblast (CHKO) Jeseníky prezentovala svůj postoj tak, že respektuje společenskou objednávku, potvrzenou peticí, aby kamzík horský zůstal jako obohacení fauny v Jeseníkách zachován. Účastníci konference především deklarovali zájem, vést další společná konstruktivní jednání, která povedou k zajištění budoucnosti kamzíka horského v Jeseníkách za podmínek přijatelných pro všechny dotčené strany. Účastníci konference sdružení JK doporučili, aby iniciovalo jednání kompetentních představitelů Správy CHKO Jeseníky, Lesů ČR a ČMMJ, které by bylo pokračováním jednání podle závěrů této konference, Správě CHKO Jeseníky, aby zadala vědecký výzkum, který by zmapoval skutečný vliv kamzíka horského na prostředí Jeseníků, kompetentním orgánům, aby zvážily možnost změny legislativních předpisů při stanovení počtu zvěře a uživatelům a držitelům honiteb, aby se připojili ke snaze o zachování populace kamzíka horského v Jeseníkách na odpovídajících stavech, mimo jiné také účinnou ochranou myslivosti před nelegálním odlovem.
Půl roku po skončení konference dne 14. května 2013 se v sídle Správy CHKO Jeseníky sešli zástupci všech zainteresovaných subjektů a pokračovali ve věcné diskusi. Prvořadým zájmem CHKO Jeseníky je nepochybně ochrana proti okusu a spásání zvěří vzácných, zejména endemitních rostlin ve Velké Kotlině.

Při jednání proto byly diskutovány praktické kroky, jejichž cílem by bylo částečně eliminovat pohyb kamzičí zvěře ve Velké Kotlině, provést monitoring pohybu zvěře v dané lokalitě formou fotopastí. V závěru jednání byla za účelem zajištění dohodnutých opatření ustanovena pracovní skupina. 
Po těchto slibných začátcích začalo naplňování závěrů z konference a jednání ze dne 14. května 2013 bohužel stagnovat. Sdružení JK proto zorganizovalo na den 30. září 2014 v Hlavnici další jednání zainteresovaných stran. Požádalo Správu CHKO Jeseníky o informaci, proč dosud nebyla svolána ustanovená pracovní skupina, a jak budou naplněny závěry jednání dne 14. května 2013. Správa CHKO Jeseníky zaslala následně všem členům pracovní skupiny ?Závěrečnou zprávu? z monitoringu, který ve Velké Kotlině proběhl na podzim 2013, a který byl zaměřen hlavně na testování potřebných zařízení (fotopastí) v náročných horských podmínkách. Monitoring zvěře na chráněných lokalitách pokračoval i v roce 2014 a jeho výsledky projednala ustanovená pracovní skupina v lednu 2015. Vedle kamzičí zvěře fotopasti zaznamenaly také jelení, srnčí a zaječí zvěř. Potěšující ovšem bylo konstatování, že Správa CHKO Jeseníky začala vnímat aktuální početní stav kamzičí populace za únosný z pohledu ochrany přírody zejména proto, že v oblasti Velké kotliny nebylo zjištěno žádné zásadní poškozování zvláště chráněných druhů rostlin. Pracovníci CHKO Jeseníky konstatovali, že poškození prioritně sledovaných druhů rostlin zvěří bylo v uplynulém roce prakticky nulové. Dne 24. září 2015 pak byla svolána pracovní skupina do terénu. Během pochůzky ve Velké Kotlině účastníci pozorovali několik desítek kusů kamzičí zvěře. Přesto po následném ohledání celé lokality s nesmírně vzácným endemickým jitrocelem černajícím sudetským Plantago atrata subsp. Sudetica bylo možno konstatovat, že rostlinky nejsou poškozeny okusem zvěří, a že úspěšně odkvetly a plodí. Zkušenosti při změnách počtu jesenických kamzíků v letech 1979-1993 ukazují na to, že by v Jeseníkách mohlo žít do 500 kusů této fascinující zvěře. Teprve při tomto počtu se lze obávat škod na lesních kulturách a zvláště chráněných bylinách. Zástupci Jesenického kamzíka Jiří Pecháček a Zdenek Pavlíček byli na závěr pochůzky v jiné lokalitě za svou příslovečnou vytrvalost naprosto nečekaně morálně odměněni.

Všimli si a vysvobodili kamzíka, který se oběma růžky zaklesl mezi dva kmínky stromu. Bez jejich včasné pomoci by statný kozel nepochybně uhynul.
Napřesrok v září 2016 ve Velké Kotlině během pochůzky pracovní skupiny žádní kamzíci nebyli, protože se právě zdržovali na druhé straně horského hřebene. Důležité bylo, že mohli opět konstatovat, že vzácné bylinky prosperují a zvěř je nepoškodila. V roce 2017 se již venkovní pochůzka    (z termínových důvodů) nekonala, ale ani to nebylo naléhavé. Na poradním sboru oblasti chovu v Šumperku dne 1. září 2017 totiž opět vedoucí CHKO Jeseníky potěšil všechny přítomné sdělením, že botanici v průběhu roku na nejvýznamnějších bylinách žádné výrazné škody okusem zvěří nenašli. Dalším zásadním závěrem jednání bylo, že stavy kamzičí zvěře se v posledních třech letech po někdejším propadu zase zvyšují. Za poslední dva roky letní stavy výrazně přesáhly hranici 300 ks. Vliv na to mohl mít i neobvykle mírnější průběh několika posledních zim. Výsledkem byl meziročně zvýšený doporučený lov 17 kamzíků a 14 kamzic    v říjnu a listopadu 2017.
JK o.s., dnes již spolek, může hrdě konstatovat, že jeho zásluhou odborné diskuze na různých úrovních podnítil pozitivní názorové posuny a nové pohledy na věc, a že došlo ke společenskému konsensu, že kamzík horský zůstane i nadále ozdobou překrásné přírody Jeseníků jako doklad vyspělosti naši současné lesnické, mysliveckéa ochranářské generace, jako živoucí doklad našeho obdivu, úcty a lásky k přírodě.
Budoucnost kamzičí zvěře v Jeseníkách se zdá být zajištěna. V současné době jsou legislativně i odborně vytvořeny dobré podmínky pro seriózní myslivecké hospodaření s kamzíkem horským.

kamzik5_20180513_2045758563.jpg
 Kamzík horský Rupicarpa rupicarpa

Přesto je třeba nadále pozorně sledovat, jak společnost na tuto unikátní zvěř nahlíží.
Kamzík je podle platné legislativy stále nepůvodním druhem, i když odborníci vědí, že by zákonu č 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny na základě vývoje poznání velmi prospěla přinejmenším novelizace. Nelze např. vyloučit, že se najdou lidé, kteří ve snaze o vlastní zviditelnění otázku nepůvodnosti kamzičí zvěře opět otevřou. Tato snaha se objevila na Ministerstvu životního prostředí na podzim roku 2016, ale po zásahu mnoha spolků byla práce na připravovaném zákoně zastavena. S projednáváním Plánu péče o CHKO Jeseníky po roce 2024 by se tak mohla celá ?kamzičí kauza? otevřít znova.
Jeseníky už dávno nejsou velkým územím, relativně nedotčeným lidskou činností, jak charakterizuje zákon o ochraně přírody národní parky. Přesto stále existuje snaha některých skupin vyhlásit v Jeseníkách národní park, což by mohlo být pro kamzíka horského likvidační. Je velká škoda, že myslivecká legislativa dosud nepřijala definici, která už platí v zákoně o rybářství a v legislativě EU, že za původní druh se považuje takový, který v přírodě prosperuje bez zásahu člověka alespoň tři po sobě jdoucí generace. Kamzice v Jeseníkách takto vyvedly již více než 30 generací. Kamzičí zvěř v Jeseníkách dávno zdomácněla, populace kamzíka je ve vynikajícím zdravotním stavu a netrpí nemocemi typu prašivina, slepota apod. Tvoří tedy vynikající genofond pro další generace a platí o ní totéž, co o všech ostatních "původních" druzích spárkaté zvěře, jelení, srnčí nebo třeba o praseti divokém. Člověk prostě musí regulovat početnost zvěře tak, aby nedocházelo k neúnosnému zvyšování ekologické zátěže dotčeného území.  


Foto a text

Jiří Pecháček, spolek Jesenický kamzík


Aktualizováno ( Pondělí, 14 květen 2018 )
 
<< Předchozí   Další >>
Template
Template Template Template
Template Template