Účastníci projektu Agropractice 3, kromě hlavního poslání - zapojení se do sklízení oliv, poznávali i přírodu Národního parku - Amvrakijský záliv. Studenti zemědělských škol ze slovenských Levic, polského Kiedrzenin - Kolze a opavské Zemědělky se učili  o přírodě nejen v přírodě, ale i v řecko-českém muzeu u Prevezy.

Na webových stránkách www.reckonasbavi.cz/narodni-park-amvrakikos-obri-kolonie-vzacnych-ptaku-zelv-delfinu-na-pokraji-katastrofy/ jsme si našli články o Amvrakijském zálivu a protože do oblasti Prevezy jezdíme dvacet devět let, musíme na některé informace v nich uvedené reagovat. Článek je plný skepse, hrozeb a plamenných výzev jak zabránit katastrofě, která už není přede dveřmi, ale už ve dveřích. Chápeme starost vesměs mladých prevezských ochránců přírody a ekologů.  Také jsme byli kdysi mladí a odhodláni chránit opavskou přírodu. Časem jsme došli k závěru, že lidé jsou ochotni pro ještě lepší život vyždímat z přírody, co se dá. Na zájem zvířat a rostlin se nehledí. Chybí informace o tom, jak příroda funguje a proto jsme vsadili na environmentální výchovu. O totéž se snažíme i v Řecku, kam jezdíme se studenty a žáky opavských i jiných škol z ČR již těch zmíněných bezmála třicet let. Máme jiné zkušenosti a informace o tom nebezpečí které popisují na uvedených webových stránkách. Tak například informace o rybích sádkách.
Ryby se někde v nich chovají a je pravda, že se krmí umělou potravou, která je připravována podle receptů tak, že snad není rozdíl mezi toto potravou a tím, co rybám nabízí pobyt ve volné vodě. Přesto lidé raději kupují v rybárnách v Preveze dražší nalovené ryby místními rybáři, než ryby vychované v sádkách. Umělinám se prostě nevěří. Byli jsme v jedné z několika odchoven ryb, kde nás přesvědčili, že umělá výživa se vyrábí podle vědecky ověřených receptur. A my jim věříme. Máme rádi ryby připravené na všechny možné způsoby, ale rozdíl v chuti mezi tou ze sádek a z volné vody nepoznáme.
Vzpomněli jsme si čím krmíme kapry v našich rybnících. Sami jsme viděli, že do rybníka se vypustí hnojůvka, to aby se mohly rozmnožit larvy pakomárů, které kapři požírají. A jsme u dalšího problému, který řeší prevezští ochránci přírody. Stěžují si na chybějící kanalizaci ve vesnicích podél toků dvou největších řek Arachtosu a Lourosu. Ale kolik těch vesnic proboha je? Než se toto organické znečištění dostane do Amvrakijského zálivu je minimalizováno biologickým čištěním na dlouhé cestě do největšího ekosystému mokřadů nejen v Řecku, ale na celém Balkáně. Ten se skládá z brakických lagun, mokrých luk, rákosových porostů, solných bažin a z pozůstatků lužních lesů. Je to vlastně obrovská kořenová čistička, která musí přece zadržet téměř vše škodlivé.

Historie prevezského přírodovědného muzea se začala psát od roku 1992 kdy tehdejší starosta Prevezy Nikos Janulis požádal spolek Naturu Opava, aby v bývalé budově školy v Neochori zřídili přírodovědné muzeum, které by využívaly školy z oblasti prevezské prefektury a návštěvníci této oblasti. Poprvé bylo otevřeno v roce 1995. Zásadní přestavba do současné podoby byla provedena v roce 2013.	Muzeum navštívili v rámci projektu Agropractis 3 i studenti Střední školy zemědělské ze slovenských Levic.
Studenti z Levic a jejich učitelé si prohlížejí v muzeu ulity a lastury	Česká skupina z Masarykovy střední školy zemědělské a Vyšší odborné školy z Opavy po obdržení certifikátu o účasti na zahraniční praxi.

V zemědělské výrobě se sice používají herbicidy a prostředky na hubení hmyzu, ale myslíme si, že je vše pod kontrolou. Kdo je používá je podle řeckých zákonů sankcionován.
Stačí se projít kdekoliv v této oblasti a vidíte všude plno hmyzu. Autorka knížky Mlčící jaro Rachel Carsonová by měla radost. Na hmyz se váží plazi, obojživelníci a hmyzožraví ptáci a těch je všude plno. Vidíme je, bohužel často mrtvé na silnicích, které spojují osady na Prevezském poloostrově. Na poloostrově lidé s přírodou bojují a naštěstí ten boj prohrávají. Stačí jeden rok a jejich háje pohltí ostružiník! To je jen jeden příklad.
V našem přírodovědném muzeu v Neochori umísťujeme preparáty živočichů, které najdeme sražené na cestách nebo mrtvé na pobřeží. Letos v říjnu jsme do vitríny přidali další preparát, želvu karetu, kterou jsme na jaře našli uhynulou na pobřeží přímo v Preveze. I dlouhověké želvy umírají! I tento preparát jsme zhotovili přímo v neochorském muzeu. V příštím roce na jaře ji náš preparátor ještě domaluje a přidá na hlavu opadlé šupiny.
Další postřeh z lodního výletu za delfíny. My si nemyslíme, že Amrakijský záliv je před katastrofou. Na sonaru v člunu, který nás dopravil k rodině delfínů s počtem 120 ks,  jsme se doslova prodírali obrovskými hejny ryb!
Jediným problémem jsou odpadky, které příboj přinese na břeh zálivu.

Souhlasíme s myšlenkou vyřčenou ke konci na zmíněných webových stránkách "Vždyť co je na světě důležitější, než chránit křehkou rovnováhu života, na které jsme tak závislí! Člověk, který by měl Zemi chránit a spravovat, ji využívá a zneužívá ke svému okamžitému prospěchu a neuvědomuje si, jak je jeho jednání krátkozraké? Každý článek nebo film ukazující nádhernou rozmanitost přírody je cenný a každý člověk, který udělá alespoň malý čin pro její záchranu, je důležitý."
A my z Opavy se o to také snažíme.

Pohled na mokřad Národního parku Amvrakijký záliv z pozorovací věže, která se nachází nad vesnici Strongyli.

Foto a text Milan a Jakub Kubačka