Template
Template Template
Template Úterý, 25 září 2018 Template

Přihlášení

 
Template
Natura Opava pomáhá chránit přírodu v Národním parku Amvrakijský záliv v Řecku
Napsal Jakub Kubačka   
Sobota, 03 březen 2018
Účastníci projektu Agropractice 3, kromě hlavního poslání - zapojení se do sklízení oliv, poznávali i přírodu Národního parku - Amvrakijský záliv. Studenti zemědělských škol ze slovenských Levic, polského Kiedrzenin - Kolze a opavské Zemědělky se učili  o přírodě nejen v přírodě, ale i v řecko-českém muzeu u Prevezy.
Na webových stránkách www.reckonasbavi.cz/narodni-park-amvrakikos-obri-kolonie-vzacnych-ptaku-zelv-delfinu-na-pokraji-katastrofy/ jsme si našli články o Amvrakijském zálivu a protože do oblasti Prevezy jezdíme dvacet devět let, musíme na některé informace v nich uvedené reagovat. Článek je plný skepse, hrozeb a plamenných výzev jak zabránit katastrofě, která už není přede dveřmi, ale už ve dveřích. Chápeme starost vesměs mladých prevezských ochránců přírody a ekologů.  Také jsme byli kdysi mladí a odhodláni chránit opavskou přírodu. Časem jsme došli k závěru, že lidé jsou ochotni pro ještě lepší život vyždímat z přírody, co se dá. Na zájem zvířat a rostlin se nehledí. Chybí informace o tom, jak příroda funguje a proto jsme vsadili na environmentální výchovu. O totéž se snažíme i v Řecku, kam jezdíme se studenty a žáky opavských i jiných škol z ČR již těch zmíněných bezmála třicet let. Máme jiné zkušenosti a informace o tom nebezpečí které popisují na uvedených webových stránkách. Tak například informace o rybích sádkách.
Ryby se někde v nich chovají a je pravda, že se krmí umělou potravou, která je připravována podle receptů tak, že snad není rozdíl mezi toto potravou a tím, co rybám nabízí pobyt ve volné vodě. Přesto lidé raději kupují v rybárnách v Preveze dražší nalovené ryby místními rybáři, než ryby vychované v sádkách. Umělinám se prostě nevěří. Byli jsme v jedné z několika odchoven ryb, kde nás přesvědčili, že umělá výživa se vyrábí podle vědecky ověřených receptur. A my jim věříme. Máme rádi ryby připravené na všechny možné způsoby, ale rozdíl v chuti mezi tou ze sádek a z volné vody nepoznáme.
Vzpomněli jsme si čím krmíme kapry v našich rybnících. Sami jsme viděli, že do rybníka se vypustí hnojůvka, to aby se mohly rozmnožit larvy pakomárů, které kapři požírají. A jsme u dalšího problému, který řeší prevezští ochránci přírody. Stěžují si na chybějící kanalizaci ve vesnicích podél toků dvou největších řek Arachtosu a Lourosu. Ale kolik těch vesnic proboha je? Než se toto organické znečištění dostane do Amvrakijského zálivu je minimalizováno biologickým čištěním na dlouhé cestě do největšího ekosystému mokřadů nejen v Řecku, ale na celém Balkáně. Ten se skládá z brakických lagun, mokrých luk, rákosových porostů, solných bažin a z pozůstatků lužních lesů. Je to vlastně obrovská kořenová čistička, která musí přece zadržet téměř vše škodlivé.
muzeum1_20180302_1190546155.jpg
 muzeum2_20180302_1029415979.jpg
 Historie prevezského přírodovědného muzea se začala psát od roku 1992 kdy tehdejší starosta Prevezy Nikos Janulis požádal spolek Naturu Opava, aby v bývalé budově školy v Neochori zřídili přírodovědné muzeum, které by využívaly školy z oblasti prevezské prefektury a návštěvníci této oblasti. Poprvé bylo otevřeno v roce 1995. Zásadní přestavba do současné podoby byla provedena v roce 2013. 
 Muzeum navštívili v rámci projektu Agropractis 3 i studenti
Střední školy zemědělské ze slovenských Levic.
 muzeum3_20180302_1847997462.jpg  muzeum4_20180302_1287239003.jpg
 Studenti z Levic a jejich učitelé si prohlížejí v muzeu ulity a lastury
 Česká skupina z Masarykovy střední školy zemědělské a Vyšší odborné školy z Opavy po obdržení certifikátu o účasti na zahraniční praxi.
   

V celé oblasti nejsou průmyslové podniky ani žádné závody, které by produkovaly chemické znečištění, takže o chemickém znečištění se téměř nemůže mluvit.

V zemědělské výrobě se sice používají herbicidy a prostředky na hubení hmyzu, ale myslíme si, že je vše pod kontrolou. Kdo je používá je podle řeckých zákonů sankcionován.
Stačí se projít kdekoliv v této oblasti a vidíte všude plno hmyzu. Autorka knížky Mlčící jaro Rachel Carsonová by měla radost. Na hmyz se váží plazi, obojživelníci a hmyzožraví ptáci a těch je všude plno. Vidíme je, bohužel často mrtvé na silnicích, které spojují osady na Prevezském poloostrově. Na poloostrově lidé s přírodou bojují a naštěstí ten boj prohrávají. Stačí jeden rok a jejich háje pohltí ostružiník! To je jen jeden příklad.
V našem přírodovědném muzeu v Neochori umísťujeme preparáty živočichů, které najdeme sražené na cestách nebo mrtvé na pobřeží. Letos v říjnu jsme do vitríny přidali další preparát, želvu karetu, kterou jsme na jaře našli uhynulou na pobřeží přímo v Preveze. I dlouhověké želvy umírají! I tento preparát jsme zhotovili přímo v neochorském muzeu. V příštím roce na jaře ji náš preparátor ještě domaluje a přidá na hlavu opadlé šupiny.
Další postřeh z lodního výletu za delfíny. My si nemyslíme, že Amrakijský záliv je před katastrofou. Na sonaru v člunu, který nás dopravil k rodině delfínů s počtem 120 ks,  jsme se doslova prodírali obrovskými hejny ryb!
Jediným problémem jsou odpadky, které příboj přinese na břeh zálivu.
Souhlasíme s myšlenkou vyřčenou ke konci na zmíněných webových stránkách "Vždyť co je na světě důležitější, než chránit křehkou rovnováhu života, na které jsme tak závislí! Člověk, který by měl Zemi chránit a spravovat, ji využívá a zneužívá ke svému okamžitému prospěchu a neuvědomuje si, jak je jeho jednání krátkozraké? Každý článek nebo film ukazující nádhernou rozmanitost přírody je cenný a každý člověk, který udělá alespoň malý čin pro její záchranu, je důležitý."
A my z Opavy se o to také snažíme.
muzeum5_20180302_1957571550.jpg
 Pohled na mokřad Národního parku Amvrakijký záliv z pozorovací věže, která se nachází nad vesnici Strongyli.
   
   
Foto a text Milan a Jakub Kubačka
 
<< Předchozí   Další >>
Template
Template Template Template
Template Template