Tak, jak jsme se domluvili, proběhlo setkání u Bendova mlýna 16.6.2016   odpoledne. Zúčastnili se ho dcera a syn poslední majitelky a provozovatelky mlýna Marie Švančarová provdaná Drastíková, její bratr Josef Švančar a Benno Bernard, který nás zasvětil do  komplikovaných majetkových vztahů Bendova mlýna.

Historie mlýna podle Bena Bernarda

Bendův mlýn existoval patrně již za doby Rakousko-Uherska před rokem 1742. Kdo byl tehdy vlastníkem s určitostí nevíme. Před 24. červnem 1757 byl majitel Martin Halfar, od něhož mlýn koupil Thomas Halfar (asi syn). Dalším vlastníkem podle kupní smlouvy z 23.února 1792 byl Jakub Halfar, syn Thomase. Po smrti jeho otce byla potvrzena kupní smlouva 31.3.1803. Podle kupní a prodejní smlouvy z 1.května 1821 se stal vlastníkem Franz Bernard původem z obce Hochkretscham,  dnes Wodka v Polsku, orientačně 15 km východně od Krnova. Po jeho smrti v roce 1822 získala pozůstalost bez závěti vdova po Francovi Veronica Bernard rozená Newrzela a její nezletilé děti Josef, Ignac, Johanna, Florian a Valentin. Vdova Veronica Barnard se znovu provdala za syna mlynáře z kolonie Skierbensky Josepha Bendu v roce 1824. Majitelka pozůstalosti a nemovitostí zemřela v roce 1835. Po ní pozůstalost získal do vlastnictví její syn z prvního manželství Valentin Barnard, a to dle smlouvy o vypořádaní dědictví z 13. listopadu 1839.

Mezi léty 1835 až 1839 byl spoludědicem i druhý manžel Veroniky Bernard, Josef Benda.  A to je to období, kdy se vyhotovovaly podrobné katastrální mapy. Tehdejší geografové neměli jinou možnost tento mlýn pojmenovat než Benda. Mohli tedy (Halfar, Bernard), ale nestalo se. Dále se ale dědilo jen na potomky rodu  Bernard. Postupně: - vdova po Valentinu Bernardovi jeho manželka Barbara rozená Wehowsky roku 1852. Dále jejich syn Joseph Bernard v roce 1867, a po jeho smrti syn  Franz Bernard roku 1911. Následně pak získala mlýn se zemědělskou usedlosti, podle odevzdací listiny z roku 1949 dcera Franze Eliška Bernardová, provdaná Švančarová.

Poslední majitelka Bendova mlýna Eliška Bernardova	Pan Josef Švančar, manžel poslední majitelky Elišky Bernardové se narodil 25.10.1910 v Kobeřicích. Jeho otec byl Jan Švančar, syn Františka Švančara. Matka byla dcera Jakuba Hanzlika.

Voda poháněla mlýnské kolo z náhonu, který sváděl vodu z Oldřišovského potoka. Náhon procházel prostorem mezi hospodářskými budovami pod dvěma můstky po levé  straně mlýna s obytným prostorem. Mlýnské kolo byloz pohledu ze dvora na levé boční stěně mlýna. Od mlýnského kola byl náhon sveden do Oldřišovského potoka přes jeho levý přítok.

V prvních letech po 2. světové válce šlo mleti do útlumu a odhadem po roce 1950 se již na mlýně provoz mletí, dle vyjádření paní Marie Drastíkové, definitivně zastavil. Na usedlosti se provozovala již jen zemědělská činnost.

V hospodářských budovách jsme chovali drůbež, vepře, krávy a koně, které jsme o svátcích zapřáhali do kočáru a jezdili do kostela  v Kobeřicích.

Pohled do dvora a na dům. Před ním stojí statný ořech vlašskýa vpravo je vidět část hospodářských budov, vedle výměnku.	Paní Marie Drastíkova na louce mezi mlýnem, Oldřišovským potokem a mlýnem vzpomíná na původní typ oken, které je vidět nad bezovými keři a vzpomíná, že kdysi byla všechna stejná.

V současné době je mlýn nefunkční. Po mlýnském kole zůstala jen odtoková část stavby a to bez vody. Celý náhon ve své původní podobě již bohužel neexistuje. Na jeho půdorys upozorňují jen zbytky zeleně, bez a kopřivy. Před verandou a před vjezdem do místa, kde stával kočár  bývala umístěna opotřebovaná mlýnská kola. Ta si patrně odnesl "vodník", který však podle pověsti zde nikdy nepobýval.

Mezi mlýnem a Oldřišovským potokem jsou do dnes zbytky stromů - sadu. Zahrada byla v době, kdy mlýn  a statek prosperoval, dobře udržovaná a obsahovala zajímavé krajové odrůdy ovocných stromů.

Otec Josef Švančar se synem Zdeňkem před svým domem v Kobeřicích.	Benno Bernard  pravnuk mlynáře Josepfa Bernarda vysvětluje  rodinné vztahy majitelů mlýna.

Dnes, po mnoha letech, kdy byl život mlynáře převrácen, sem přišli jeho potomci a zavzpomínali na dobu, kde prožili své mládí. Kde se narodili Josef a Marie, kde běhali kolem strouhy, jedli sladké hrušky cukrůvkya houpali se na houpačkách, které visely na silných větvích ořešáků. Ty pověsil jejich otec Josef Švančar, poslední hospodář na  mlýnské usedlosti, který zemřel v roce 2004.

Budova mlýna, kde bylo vpravo mlýnské kolo. Náhon, odvádějící vodu do Oldřišovského potoka, stejně jako mlýnské kolo již neexistuje. Mlýn se nachází severozápadně od obce Kobeřice dnes již v areálu sádrovcového dolu.

Fotografie: Archiv Marie Deastíkové, Milan Kubačka