Staráte se o skalku pod Ptačím vrchem. Můžete nám velmi stručně říct něco o její historii i historii spolku skalničkářů (kdo byl první předseda atd.)?

Historie opavského spolku skalničkářů IRIS sahá hluboko do minulosti. V roce 1971 si místní skalničkáři, tím myslím nejen opavské, ale i nadšence z okolních obcí, založili specializovanou organizaci Alpínkářů při místním svazu zahrádkářů. Bylo jich 20, ale brzy se členská základna rozrostla na 50 členů. Zakladatelem a prvním předsedou spolku byl Ing. Robert Volný, aktivním odbornými lektory pan Eduard Pavelka a Ing. Antonín Kružberský. To jsou údaje z pečlivě vedené kroniky, která má i vysokou estetickou úroveň. Je psána kaligrafickým písmem a doplněná nádhernými barevnými ilustracemi. To je dílo dlouholeté pečlivé kronikářky paní Jarmily Krejčí. Skalničkáři se pravidelně scházeli na přednáškách a besedách a pořádali i tři tématické zájezdy ročně.

Paní Marie Jurčová převzala vedení spolku v roce 2003 a ve stejném roce si vzal spolek na starost i skalku pod Ptačím vrchem. Nejdříve jsme skalku vyčistili od všech odnoží břečťanů a různých plevelů a pak s pomocí Technických služeb města jsme svezli výpěstky od všech našich členů a skalka byla nově osázena. V dalších letech každoročně pravidelně skalku odplevelujeme a dosazujeme vlastními rostlinami. Něco možná uhyne, ale většinou rostlinky padnou do rukou nenechavců, kteří si tam chodí pro rostlinky zdarma.

alpinum na jihovýchodním svahu Ptačího vrchu bylo založeno v roce 1903 tehdejším opavským přírodovědným spolkem na památku Emanuela Urbana, přírodozpytce mineraloga, zoologa a botanika, kustoda Gymnaziálního muzea a zakladatele spolku. Byl zde umístěn pomník s reliéfem vědce, ovšem ten se nedochoval. Naštěstí čtyři Urbanovi pravnuci žijící dnes v Británii, Austrálii a Jihoafrické republice vlastnili kopii reliéfu a nechali vyrobit nové odlitky, které byly v roce 2013, tedy po 110 letech, slavnostně znovu umístěny na skalce a v expozici Obecního domu za účasti primátora Jiráska a všech čtyř Urbanových potomků. Jsou to mimořádně vzdělaní, sympatičtí a milí lidé se zájmem o historii i současnost Opavy.

Mohla byste jmenovat členy spolku, kteří se o rozvoj této záliby v Opavě nejvíce zasloužili?

Původně klub sdružoval hlavně odborníky alpínkáře. Dnes se rozrostl na 70 členů, kteří milují skalničky , nelitují práce, ale opravdových odborníků je mezi námi málo. Přivítali bychom spolupráci se skutečně zapálenými skalničkáři, kteří by byli ochotni své znalosti a zkušenosti předávat. Taky je mezi námi málo mužů, kteří by se chtěli na naší společné práci podílet.

Hledáme hlavně mladé, které bychom rádi zapojili do naší činnosti. Spolupracujeme se ZŠ ve Vávrovicích, kde se s naší pomocí podařilo vybudovat skalku s perspektivou nadchnout pro náročného koníčka ty nejmenší. To by mohli být také naši pokračovatelé.

Na snímku zleva doprava jsou Helena Víchová, Zdena Havelková,Marie Vidláková, Marie Silgasová, Jaroslava Šlorová, Dagmar Kůrečková, Nataša Kuzníková, Drahomíra Rybová.	Mezi návštěvníky výstavy byli i žáci ZŠ Opava, Otická se svou učitelkou přírodopisu Mgr. Pavlou Kleinovou. Výstava proběhla na nádvoří Slezské univerzity ve velmi důstojném prostředí, odkud nebylo daleko zajít si prohlédnout alpinum v Křížkovského sadech.

Kolikátá je to výstava a kolik jich dosud bylo?

Od roku 2004 každoročně pořádáme prodejní výstavu skalniček a nabízíme tam naše výpěstky za velmi výhodné ceny, ale zájem veřejnosti není takový, jak bychom si představovali. Možná že i přes propagaci, kterou se snažíme na akci upozornit, se o tom někteří lidé nedozvědí. Už jsme zorganizovali 11 výstav. Místo konání se bohužel různě střídalo, byli jsme v prostorách za kostelem sv. Václava, v klášteře Minoritů a v posledních dvou letech jsme našli útočiště v atriu Slezské univerzity na Masarykově třídě, kde nám vyšli maximálně vstříc a jsme za to velice vděční. Od loňského roku spolupracujeme při výstavách s Chráněnými dílnami ve Vlaštovičkách a obohatili jsme nabídku o různé doplňky do zahrad. Udržujeme čilé kontakty se skalničkáři sdruženými v obdobně tematicky zaměřených spolcích a každoročně se zúčastňujeme mezinárodních setkání. V roce 2012 jsme poprvé měli tu čest uspořádat mezinárodní setkání skalničkářů v Opavě. Nebylo to jednoduché, ale zvládli jsme to ke spokojenosti hostů.

Ing. Dagmar Kůrečková s paní s paní Šlorovou, ta vybudovala velmi pěknou skalku v Mladecku, kterou stojí za to vidět.	Marie Jurčová v roce 2013 při návštěvě potomků prof. Emanuela Urbana. Sedí vpravo dole spolu s jeho vnuky při slavnostní instalaci reliéfu na alpinu v Křížkovského sadech pod Ptačím vrchem.

Jedna z vašich dlouholetých členek má velmi hodnotnou skalku v Mladecku. Zajímá nás, kdy byla založena a kým?

To je skalka paní Šlorové, asi nejznámější a také nejkrásnější skalka ve srovnání se skalkami ostatních členů. Založil ji se svým manželem asi před 40 lety, kdy se zde přestěhovali z Rýmařova, aby tady strávili svůj seniorský věk. Již 15 let se o ni stará sama a přes svůj pokročilý věk ji stále pečlivě udržuje. V našem klubu patří k nejaktivnějším členům a pomáhá nám všem právě po odborné stránce, takový Guru našeho spolku. Také skalka paní Gatnarové ve Vlaštovičkách stojí za zmínku a za zhlédnutí.

Jsou ve vašem spolku i muži, zatím se nám to tak nejeví?

Už jsem zmínila, že zatímco zakládajícími členy byli hlavně muži, dnes mezi námi muži chybí. Ale nevidím to zas tak moc černě, vždyť pěkná skalka patří ke každému rodinnému domku, do každé zahrádky a podívejte se kolem, myslíte, že mi to jen zdá, že jsou zahrady čím dál krásnější? Určitě na tom nemají zásluhu jen ženy.?

Co byste vašemu spolku do příštích let nejvíc přála?

Jsem v klubu skalničkářů teprve krátce ve srovnání se mnoha zasloužilými členkami a moc si vážím přátelského přijetí a téměř rodinné atmosféry, která v klubu vládne. Že potřebujeme ten kolektiv omladit a "gendrově vyvážit" řečeno moderní hantýrkou, o tom není pochyb, to bych spolku přála. Ale hlavně aby ty mrňavé, s láskou opečovávané, mnohdy choulostivé a vzácné rostlinky svými květy, barvami a vůní přinášely radost nejen jejich pěstitelům skalničkářům, ale všem okolo.

Napsala Ing. Dagmar Kůrečková

Fotografoval Milan Kubačka