Hlavním ručním nářadím, které nemohlo chybět v žádném hospodářství byly rýč, motyka, hrábě, vidle, kosa, srp a potom nejrůznější modifikace tohoto hlavního nářadí včetně "flígru".

Pan Jiří Lokoč se dvěma modifikacemi, pro řádky užší s mrkví a řádky širší pro cukrovou řepu.	Výhodou těchto pleček je jednoduché pletí. Nástroj je dostatečně velký, takže se člověk nemusí ohýbat a záda proto nebolí. Je zajímavé, že se používá jen v Oldřišově a v Hněvošicích a ve vesnicích, kam jej přenesli přiženivší se muži.
Pan Lokoč donesl tuto "plečku" do Muzea Slezský venkov do Holasovic. Zde ho viděli poprvé a ihned ho zařadili do expozice ručního nářadí.	První nůž plevel pohladí pohybem k sobě a druhý ho uřízne kořeny protipohybem v hloubce asi 4 cm.

Mnoho důmyslných modifikací si může návštěvník prohlédnout v Muzeu Slezského venkova v Holasovicích. Jsou zde i pluhy, secí stroje, mlátičky a podobné stroje, které bylo potřeba při přípravě půdy k setí, sázení a ná-slednému sklízení úrody. Nechybí zde ani čert, pomocí něhož byly vyorávány brambory a mnoho dalších zařízení. Například brány, které tahal na poli kůň a na zahrádce člověk. Velmi užitečná je ?magera?, která se používala ještě před těmi bránami. Jsou to takové malé pluhy v rámu, které po podzimním rytí na jaře "rozoraly" velké hroudy. Po setí se použil válec, aby se zrno dobře zatlačilo do půdy.  Zkrátka člověk, aby se dopracoval k tomu krajíci na snídani, se musel ohánět. V nadbytku všeho v dnešní době nám to ani nedojde.

Foto Milan Kubačka