Template
Template Template
Template Středa, 12 prosinec 2018 Template

Přihlášení

 
Template
S entomologem Lubomírem Hončem, kterého vždy zajímal život motýlů
Napsal Jakub Kubačka   
Pondělí, 26 únor 2018
S Lubošem Hončem se známe léta a i během tohoto rozhovoru jsme žasli nad jeho záběrem a přehledem. S Lubošem to ani jinak nejde. O politice se s ním nepobavíte, jeho životním tématem je totiž hmyz a rostliny. Luboš je uznávaný entomolog evropského významu s neuvěřitelnými zkušenostmi a znalostmi.

honc1_20180224_1966661629.jpg
 
 Luboš je velmi precizní preparátor hmyzu.  
   
   
Luboši, než se dostaneme k motýlům, tak bych se rád zmínil o tom, že tě známe také jako milovníka koní a závodního jezdce? Jak ses  ke koním dostal a jakou jsi měl kariéru?
Mé mládí je spjato především s přípravou na vrcholový sport. Byl jsem závodním jezdcem jezdeckého oddílu na Albertovci u Štěpánkovic, kde jsem také celé mládí žil. Celá má rodina koňmi vždy žila a tak nějak jsem do tohoto sportu dorostl a vždy byl k němu veden. Z dob mládí mám úspěch z roku 1972, kdy jsem jako sedmiletý kluk vyhrál celorepublikový závod a stal se tak poprvé mistrem. Od té doby jsem na sobě tvrdě pracoval a den co den trénoval. Zapojoval jsem se do dalších a dalších závodů, kde jsem měl spoustu úspěchů. Kariéru mi však zhatilo vážné zranění, pád z koně, po kterém jsem do profi sportu již nezasáhl. Dnes jezdím pro radost a také trénuji se svými kolegy trenéry a jezdci na Albertovci.

Jak ses tedy dostal ke své další profesi a koníčku zároveň? Tzn. k chovu, pozorování a studiu motýlů? Co se ti na nich líbí? Kdo tě v tomto zájmu vedl, podporoval nebo inspiroval?
Odmalička jsem vlastně vyrůstal v přírodě. Jako profesionální závodník od juniorských soutěží znamená, že hodně času jsem trávil mimo domov na soutěžích. Znamenalo to, že jsem měl hodně volného času a ten jsem musel nějak vyplnit. Prakticky na každém soustředění a závodu jsem okamžitě vyrážel za brány soutěžního areálu do přírody, kde mě bavilo cokoliv. Pozorovat, sbírat, studovat, relaxovat?
Motýli jako překrásná skupina české fauny mi v té době doslova učarovali. Začal jsem se zajímat o to, jak žijí, jak se vyvíjí, jak je chovat, jak preparovat. V té době vznikla také moje první sbírka. Velmi amatérsky jsem si vytvořil napínadla a laicky motýly usušil v dané pozici s roztaženými křídly. Už ani nevím, kde se mi zatoulala. Mé záliby a možná také talentu si všiml vedoucí zájmového kroužku mladých přírodovědců, který jsem v té době navštěvoval v Bolaticích. Dostal jsem se k literatuře pana Schwarze, kterou dodnes pokládám za nepřekonanou. Trilogie knížek o motýlech z 40. let minulého století je doslova dokonalá. I dnes v době nových poznatků můžu říct, že spousta informací ohledně chování motýlů, živných rostlin nebo vývoje je zde prezentována do naprostých podrobností. Informace, které v té době nebyly jasné, zde nejsou. Proto je trilogie dle mého vědeckou publikací. Obrazová příloha a jednotlivé determinační znaky druhů je na špičce i dnes. Knihou jsem doslova žil a všechno, co jsem se zde dočetl jsem měl tendenci si ověřit.
Pozoroval jsem motýly, kde kladou vajíčka, které jsem pak třeba také odchovával. Zjišťoval jsem jak vypadají živné rostliny a postupně jsem začal chápat, jak je svět motýlů vlastně složitý. To mě doslova fascinovalo a nutilo k dalšímu a dalšímu studiu a ověřování. Dělal jsem to a dodnes vlastně dělám jen s pohnutek vnitřního uspokojení. Prostě pochopit, jak daný druh žije a co k životu potřebuje. Čili inspirací pro tuto zálibu jsou mi motýli sami.
honc3_20180224_1211791726.jpg
honc7_20180224_1797566468.jpg
Luboš Honč s pohárem závodu, který vyhrál v roce 1972 ve svých sedmi letech. Pokud by se nezranil, mohl zasánout do boje o vítětství ve Velké pardubické. Kdoví?
Od mládí se zabývá chovem a preparací motýlů. V tomto oboru patří mezi světovou špičku. Na snímku sbírka vysokohorských druhů bělásků.
   
   
Jak se vůbec motýli rozmnožují?
Abychom se mohli věnovat motýlům, musíme chápat jejich životní cyklus. Motýli procházejí během života složitým vývojovým cyklem (metamorfózou), který má čtyři stádia: vajíčko, housenka (larva), kukla (pupárium), dospělec (imago). Vajíčko je drobný útvar, ze kterého se líhne housenka. Jsou zde uloženy zásobní látky, které slouží jako živiny. Velikost vajíček závisí většinou na velikosti motýla. Tvary bývají kulovité, válcovité, hruškovité, ale i hranaté. Jsou také různě barevné např.: zelené, žluté, bílé i jinak barevné. Počet vykladených vajíček závisí na druhu motýla - může jich být až několik stovek. Housenky se líhnou za několik dní nebo několik měsíců. Myslím si, že tato fáze je také nejlepší na sběr budoucích jedinců do chovu. Musíme však dobře znát živné rostliny a vědět, kdy a kde vajíčka hledat. Dále se líhne housenka. Jsou veliké jen několik milimetrů. Proto housenka okamžitě hledá svoji potravu, kterou se živí do svého zakuklení. Během života se housenka několikrát svléká (4-5krát), protože její tělesná schránka neroste souběžně s ní a tak je potřeba vytvořit novou. Housenky mají tělo lysé nebo pokryté chloupky, trny nebo různými výrůstky, které slouží jako ochrana proti přirozeným nepřátelům v přírodě. K ochraně také patří zbarvení housenky- většinou zelené anebo jejich maskování (například imitace listu, větvičky, ...). Některé housenky jsou jedovaté. Tato fáze je také důležitá a dle vlastních zkušeností již vím, jakému druhu podávat jakou rostlinu.
Některé druhy preferují rostliny pouze geneticky přímo ze svých lokalit. Například odmítají český druh podražce, i když je stejný jako třeba ten jihoevropský. Stejně tak i jiné druhy rostlin. Bavíme se tady o druzích rostlin a motýlech, které jsou velmi úzce vázané jedna na druhou. Pokud například chovám druhy motýlů z Tibetu, mám pro ně také speciální skleník s živnými rostlinami a podmínkami, jaké panují v jejich přirozeném prostředí. Závěrečné stadium housenky je kukla. Probíhá zde přeměna housenky v motýla. Kuklení probíhá na různých místech: v zemi, na povrchu, na stoncích rostlin, apod. Housenky při kuklení vytvářejí kolem sebe z vlastních slina vláken hedvábí zpevněnou schránku, která ji má chránit před vnějšími vlivy prostředí. Kuklení je zakončeno závěrečným svlečením housenky a následným objevením měkké kukly. Po ztvrdnutí představuje kukla nepohyblivé stadium vývoje motýla. Stadium kukly může trvat několik dní nebo měsíců. Druhy potřebují také specifické podmínky  chlad, zimování, světlo-tmu, vlhkost atd. Před samotným začátkem líhnutí na kukle prosvítají kresby křídel. V této době kukly potřebují značnou vlhkost a teplo.
Při líhnutí praská kukla ve švech podél tykadel, kolem hlavy a na hřbetě. Motýl se okamžitě souká ven a snaží se co nejrychleji zavěsit, aby mohl rozvinout svá doposud krátká a měkká křídla. Tento proces trvá asi půl hodiny, přičemž závisí na jeho velikosti a okolní teplotě. Dospělce chovám vždy v párech a snažím se o to, aby se rozmnožili a založili další generaci. Dospělce krmím hlavně přirozeným nektarem z rostlin. Musím tedy říct, že znalost motýlů není jen úzce specializovaný obor. Musíme znát spoustu dalších ekologických věcí dookola  živné rostliny, klima, sezónnost, počasí...
Můžeme potvrdit, že kdykoliv jsme s tebou šli tzv. na motýly a takových výprav už bylo mnoho  Řecko, Turecko, ale také na Opavsku, věnoval ses spíše studiu vegetace a celkového biotopu.
Ano, vždy hledám vhodné živné rostliny, což je předpoklad, abych našel nějaký druh. Například vím, že pokud bychom chtěli vidět a cílit na druhy, jako ostruhák jižní, žluťásek kleopatra nebo nějaké druhy vzácných žluťásku, musíme například v Řecku být v přesný čas a na správném místě. Musí být vhodná doba a vhodné místo. Spoustu druhů proto nalézám ve stádiu vajíček nebo larvy, a které mě zajímají, tak dochovám a vytvořím několik generací  doma v laboratorních podmínkách. populace druhu tak v žádném případě nemohu ohrozit.

Jak tedy vypadají tvé podmínky pro chov?

Mám doma velkou zahradu s tisícovkou rostlin, které jsou živnými rostlinami pro téměř jakýkoliv evropský druh. Pro vysokohorské druhy mám speciální skleníky. Zahradu jsem budoval praktický celý život. V minulosti jsem si vyměňoval semena s botaniky z celého světa. Zasílali jsme si je poštou. Mnoho rostlin, které jsem si vypěstoval, jsou dnes velké stromy a keře. Housenky tedy chovám v housenících, kde jim vždy zajistím vhodnou rostlinu  a podmínky. Důležitá je hygiena chovu. Mám to zakořeněno tak, že vždy dostanou najíst první housenky v chovu než já a má rodina?

Máš zkušenosti s chovem. Nechceme z tebe vysávat tvé know how, ale mohl bys nám prozradit, tvůj největší chovatelský úspěch? S čím si naopak nevíš rady a stále na úspěch čekáš?
Na to se docela těžko odpovídá, jako úspěch beru to, že mi rukama prošla většina Evropských druhů. Vím jak je chovat, vím, co jim vadí, vím, co je ohrožuje. Za úspěch považuji, že jsem blízkým spolupracovníkem významných českých entomologů jako je pan Konvička, Beneš, Dvořák atd. Mé poznatky z chovu a etologie motýlů jsou také prezentovány v nových publikacích z nakladatelství Academia  Motýli I, II, III, IV. Je to dobrá řada knížek s obrázky a fotkami. Mnoho fotek jsem dodal také z vlastních chovů. Se špičkami české entomologie také spolupracuji na různých faunistických pozorováních a na monitoringu stavu motýlů v ČR. Na základě naší práce, můžeme také nastavit vhodnou ochranu naší přírody. K tomu všemu jsem platný svými celoživotními poznatky.

Jezdíš za motýly i do zahraničí. Jaké země jsi navštívil? A kde jezdíš momentálně? Kde je to pro tebe nejzajímavější a proč?
Navštívil jsem mnoho zemí ve světě. Turecko, Maroko, Sýrii, Blízký východ, Rusko, Čínu, Tibet, Jordánsko, Mauricius atd. Momentálně se specializuji na Čínu a Tibet  tedy vysokohorské druhy. Zde jsou velmi zajímavé podmínky a na ně vázané druhy. V nadmořské výšce nad 3000 metrů je to pro mě nyní lákavé?
honc6_20180224_2069117715.jpg
 Zahrada Luboše a Věry Hončových přímo oplývá různými druhy rostlin. Je jich zde asi tisíc.
   
   
Dají se snad ještě dnes v globalizovaném, prozkoumaném světě najít nové druhy nebo poddruhy?
Ano, dají, právě v té nadmořské výšce nad 3000 metrů. Mohou zde vznikat i nové druhy. Podmínky jsou tam extrémní a rostlin tak málo, sezóna krátká. To vše nahrává tomu, aby zde specializovaný druh mohl vzniknout prakticky v každém horském údolí.
Musím tady zmínit také to, že po mém kamarádu p. Šigutovi, který se mnou byl v Tibetu je pojmenovaný nový druh jasoně  Parnassius siguti.
Možná se zde projevuje teorie Prof. Jaroslava Flegra, kterou popsal v knize Zamrzlá evoluce. Tedy ve zkratce nové druhy dobře vznikají na hranicích areálu výskytu tedy i na hranicích areálu ve smyslu nadmořské výšky. Zde jsou asi druhy geneticky plastické a jejich variabilita, která vede k vzniku nových druhů je obranou na extrémní podmínky.  

Na který zážitek z cestování nikdy nezapomeneš?
Zážitků je mnoho, některé jsou pozitivní, jiné negativní. Je však docela vtipné, když nás například zatknou v cizí zemi s podezřením, že pašujeme drogy. To se několikrát stalo. Bohužel jen entomologové jsou takovými blázny, že se vydávají do extrémních podmínek a do míst, kde běžný turista nezavítá. Těžko se nám pak vysvětluje, že ve foťáku máme nafocené motýly a přírodu a v batohu vodu, určovací klíče a sesbíraná semena různých rostlin. Vždy jsme pak byli okamžitě propuštěni.

 Jaké zajímavé druhy jsi dále odchoval a jak je velká tvá sbírka? Co považuješ za nejzajímavější skupinu motýlů    a proč? Na jakou skupinu se zaměřuješ?
Ve sbírce mám druhy, které jsem jen sám odchovala sám si vypreparoval a obecně se dá říct, že se zaměřuji na modrásky, žluťásky a bělásky. Jsou to druhy velmi zajímavé a variabilní. Líbí se mi na nich jejich různorodost a přizpůsobivost.

Co si myslíš o ochraně hmyzu v České republice a Evropě vůbec? Co podle tebe stojí za úbytkem jejich populací? Co hmyzu škodí a lze situaci nějak zvrátit?
Jedním slovem zažíváme katastrofu! Negativní vlivy na populace hmyzu byly a jsou nám již dávno známé: kolektivizace a intenzifikace zemědělství, meliorace, chemizace prostředí, rozsáhlá výstavba, ale v současnosti také špatně nastavené agroenvironmentální dotace. Hmyz s téměř 30 000 u nás známými druhy tvoří drtivou většinu biologické rozmanitosti naší přírody. Podstatná část tohoto bohatství je vázána na různé typy bezlesých stanovišť.
Louky, pastviny, mokřady, úhory či písčiny v tradičně obhospodařované krajině hostily nepřeberné množství druhů, z nichž většina dnes kvůli výše uvedenému ustupuje a vymírá. Patří k nim také ztráta stanovišť a sukcesní změny na lokalitách. Díky systematickému mapování motýlů můžeme tyto změny kvantitativně vyjádřit. Za poslední století vymřelo v ČR celkem 18 původních druhů motýlů (tedy 11 %). Ve srovnání se zbytkem Evropy jsme na tom téměř nejhůře.
Pokud by se udělal přepočet na všechny skupiny hmyzu, v ČR jsme jich vyhubili něco mezi 2 - 3 tisíci. Přitom nevymírají jen vzácné druhy, ale drasticky ubývá i dříve hojných druhů. Stačí se podívat kolem sebe. Stačí zavzpomínat, jak vypadalo pole kdysi a dnes? Kolik motýlů jsme viděli v létě kdysi, kolik dnes? Kolik se používalo insekticidů v minulosti a kolik dnes? Stačí práce jednoho traktoru a během dvou hodin je mrtvo kolem celého Albertovce. Všechen hmyz jednoduše pomře  a to zcela legální cestou! Katastrofa. Však už i dnes u nás mají některé zemědělská družstva u nás problém s opýlením rostlin. Nejdříve vyhubíme hmyz a pak teprve uvažujeme nad tím, že jsou to nejvýznamnější opylovači naší krajiny, přesto je systematicky ničíme s mrazivou důkladností. Změnily se i zahrady u domů. Venkov už není co býval. Anglický trávník a okrasné zeravy a smrčky motýly neuživí. Změnil se také ráz krajiny. Před padesáti lety byla půda tradičně obhospodařovaná ve velmi jemné a husté mozaice drobných biotopů - políčka, mezi nimi meze, loučky, pastviny, úhory, polní cesty a jejich lemy atd. Podobné to bylo v lesích - ty měly také spoustu majitelů, takže se v nich praktikovaly různé způsoby hospodaření, což zase přinášelo pestrost. To se změnilo tím, jak jsme krajinu zplanýrovali a sjednotili. Podívejme se, co to znamená pro konkrétního motýla, například okáče poháňkového. Žádný živočich nepotřebuje jenom jeden typ zdroje, třeba jen kvetoucí louku. Většina jich musí mít víc - kupříkladu živnou rostlinu pro housenky, úkryty, zimoviště, místa, kde žijí dospělci, atd. V pestré mozaikovité krajině byly vždy různé zdroje a různá stanoviště blízko sebe. Motýli toho tedy za život moc nenalétají. Když ale zvětšíme průměrný biotop, tedy když hektarová pole zvětšíme na dvacetihektarová, může se populace zhroutit, protože jedinci jednoduše nenajdou všechny zdroje v dosahu svého životního akčního radia. Přírodě blízký management nelesních stanovišť jako luk a trvale travnatých ploch měl ?zachránit? systém dotací a striktních pravidel. Například louky se musí sekat a biomasa odvážet, to vše víceméně v daných termínech. Tato pravidla ale platí pro celou střední Evropu, což je pravý opak toho, co příroda aktuálně potřebuje - ona nepotřebuje zestejnit, ale zrůznit! Tento pozitivně myšlený krok pak v konečném důsledku vadí nejen motýlům, alei ptákům, obojživelníkům, rostlinám? Dnes už tedy skoro nevidíme někde ponechané bodláky nebo nějaké dočasně nesečené kousky luk. V tradiční krajině ovšem každý hospodařil jinak, takže se lidské zásahy děly postupněa podobně postupně se přesouvala i fauna a flóra. Nová pravidla v kombinaci s moderní technikou tak způsobují nevídané zestejnění krajiny, která se tak stává pro život zase o něco více pustou. Uvědomme si, že také zahrady se změnily. Bohužel s tím nic neuděláme a celkový trend je jasně daný. Mé pozorování a monitoring, který provádíme, s kolegy předáváme státní správě a je již na ní, jak si s tím poradí. Já to ale vidím špatně. Alespoň na své zahradě a ve svém okolí kolem Albertovce se snažím vysazovat maximum kvetoucích rostlin jako zdroje potravy pro motýly. 
honc5_20180224_1529831891.jpg
 honc4_20180224_1993703903.jpg
 Pastva pro jasoňe ve výšce 5700 metrů nad mořem v Tibetu.  Lhasa - Potala 2016.
   
   
Jistě máš vypozorováno, jaké zajímavé druhy motýlů se vyskytují na Hlučínsku?
Spíše se vyskytovaly. Dříve dobrá lokalita Koutskéa Zábřežské louky, které jsou přírodní rezervací poskytovaly perfektní biotop pro striktně chráněného motýla modráska bahenního. Toho zde monitoruji více jak desítku let. V posledních letech zcela vymizel!!! Chemizace a změna hospodaření ho zahubila. Co se týče dříve bežných druhů, tak dnes již nejsou ani na Hlučínsku v tak silných populacích.

Často tě vídáváme na výměnných dnech tedy burzách, kde nabízíš k výměně precizně preparované druhy jak evropských tak mimoevropských druhů.

Kdo mě zná z výprav a různých entomologických výměnných dnů, tak moc dobře ví, že mě entomologie neživí. To spíš já živím jí. Berou mě možná za blázna, ale šťastného. Vždyť jsem kvůli svému koníčku, procestoval kus světa. Samozřejmě vyměňuji nebo prodávám pouze druhy, které jsem sám odchoval a vypreparoval. A s chráněnými druhy pochopitelně neobchoduji a nevěnuji se jim. Ono jich také ani moc chráněných není. Burzu beru především jako společenskou událost, kde si povykládáme a vyměníme zkušenosti.

Dobře se známe také s tvojí ženou Věrou. Známe vás jako nerozlučnou dvojici. Jak ona přistupuje k tvé zálibě?
Ano, velký dík patří také mé ženě a celoživotnímu parťákovi Věře. Společně jsme procestovali kus světa a naše zahrada je naším druhým dítětem. Věra se mi pečlivě stará o mé chovy, když nejsem doma a je na ní stoprocentní spoleh. Jsem rád, že odjakživa respektovala můj koníček a ze všech stran mě v něm podporovala. Máme a především Věra má zkušenosti s pěstováním rostlin. Momentálně má také svůj stánek na opavském Dolním náměstí, kde prodává u nás vypěstované rostliny. Prodáváme tam pouze ověřené druhy a variety v dobrém stavu, kterých víme, že jejich pěstování je snadné a pro naše středoevropské podmínky nenáročné.
honc8_20180224_1739126965.jpg
 Mondala 5600 metrů nad mořem v Himalájích.
   
   
Otázky pokládal  Jakub Kubačka
Foto: Jakub Kubačka
Achiv Lubomíra Honče
 
<< Předchozí   Další >>
Template
Template Template Template
Template Template