Template
Template Template
Template Neděle, 13 říjen 2024 Template

Přihlášení

 
Template
Skupinka nadšenců dokáže i nemožné
Napsal RNDr. Milan Kubačka   
Čtvrtek, 12 únor 2009
Rozhovor zástupce občanského sdružení Natura Opava s redaktorkou Milenou Křístkovou v Opavském regionu.

Snad každý, kdo se někdy zajímal o přírodu na Opavsku, narazil dříve či později na jméno Milana Kubačky, většinou narazil přímo na tohoto nadšeného přírodovědce a ekologa v pravém smyslu toho slova, znalce a ctitele jedinečnosti a krásy Opavska, neutuchajícího propagátora opavských přírodovědných zajímavostí. Také vynikajícího pedagoga, schopného strhnout a přesvědčit nejen mládež školou povinnou. Bez nadšení, znalostí a aktivity Milana Kubačky by nevzniklo na Opavsku několik naučných stezek a nebyly k nim vydány informační a propagační publikace. S jeho osobou je spojen vznik Českého svazu ochránců přírody v Opavě, později i sdružení NATURA  Opava a pojmy jako průzkum východní části řeckého Amvrakijského zálivu či České přírodovědné muzeum v řecké Neochori. A právě letošní dvacáté výročí tzv. Projektu Řecko se stalo impulzem k setkání s jedním z hlavních iniciátorů.

Snad každý přírodovědec má v sobě jakoby zakódovánu hlubokou náklonnost ke všemu živému, co jej obklopuje. Je to s Vámi stejné?

Nevím, jestli mám něco zakódováno v genech. Fakt je ten, že velkou část dětství jsem strávil na vesnici a to v Hněvošicích, kousek od lesa a kousek od polských hranic. S mladší sestrou Jarmilou jsme pořád běhali po lese, také do školy v Oldřišově jsme chodili pěšky přes Hněvošický háj, z něhož je dnes přírodní rezervace. Měli jsme kolem sebe spoustu ochočených zvířat. Do školy nás doprovázela třeba veverka a hlavně si pamatuji na straku, která s námi každý den letěla až ke škole a pak se vrátila domů. Měli jsme i kavku, vránu šedivku, zahrádku, prostě přírodu jsme měli stále na blízku. A prázdniny jsme trávili opět na venkově, u babičky na Stražovských vrších.

Vzpomínáte na někoho, kdo Vás ve vašem přírodovědném směrování ovlivnil?

Takových lidí byla spousta. Učitelé, přátelé... Zřejmě nejvíce mě ovlivnil pan vysokoškolský profesor Vítězslav Bičík na  Univerzitě Palackého v Olomouci. Nezapomenutelné byly jeho exkurze. Ukázal nám, co všechno lze vidět u nás, v naší přírodě. Doslova za humny, že lidé nemusí chodit do ZOO, aby viděli něco zajímavého. Když obrátil kámen, pojmenoval každého brouka, larvu, nikdy se nestalo, že by něco nevěděl. A hlavně pro nás objevoval v přírodě souvislosti. Proč se některým rostlinám a živočichům daří právě tam a jiným zase na úplně jiném místě. Velmi obdivuji i opavského mykologa dr. Vítězslava Balnara, udržuji kontakty s některými terénními biology. Třeba s olomouckým specialistou na raky dr. Holzerem a dalšími.

Velkou kapitolu ve vašem profesním životě zabírá práce v někdejším Okresním domě pionýrů a mládeže. Vzpomínáte rád nebo nerad?

Rád a často. Tam jsme jasně dokázali, že když se dá dohromady skupinka nadšenců, tak dokáží téměř nemožné. Založili jsme 25 nejrůznějších kroužků. Mimo jiné i šest rybářských. Nebo herpetologický, vznikl i helioenergetický kroužek, který vedl pozdější pan primátor Jan Mrázek.   Spolu s kolegy jsme si vymysleli, že založíme oddělení mořské akvaristiky. A udělali jsme to. Jako první v republice! Teprve později vzniklo v Bratislavě. Velkou zásluhu na tom našem měl nadšenec, pan Oldřich Kapler. Jezdili jsme s dětmi k moři, do tehdejší Jugoslávie, Bulharska, Rumunska a nakonec do Řecka. Vymysleli jsme si v Řecku české muzeum a ono tam dnes je.

Čímž jsme se dostali k další významné části Vašich aktivit. Jak to s tím Řeckem bylo?

Nejen bylo, ale stále je a trvá. Začalo to v roce 1988, kdy jsme se prostřednictvím Řeků, žijících v Ostravě, dostali do Řecka poprvé. Mohli jsme si dokonce vybrat lokalitu a my si vybrali Amvrakijský záliv, protože kolem pobřeží byly bažiny a v nich roste spousta zajímavých rostlin a žijí neméně zajímaví živočichové. Pak nám starosta městečka Preveza věnoval starou nepoužívanou školu ve vesničce Neochori  a my v ní vybudovali České přírodovědné muzeum. Všechny zajímavosti, které jsme v moři, písku nebo bahně našli, jsme zařadili, popsali a vystavili. Také jsme u muzea založili něco jako školu ekologické výchovy a vybudovali naučnou stezku. Jde o deset zastavení v přírodě prevezké oblasti. Od roku 2000 ve zmíněné škole pořádáme o prázdninách Mezinárodní setkání mladých přírodovědců a výtvarníků, jezdí tam školáci z Opavska a Ratiboře...

Hovoříte v množném čísle. Kdo se za zájmenem "my" skrývá?

Téměř nic z toho, co jsem právě vyjmenoval, by se neuskutečnilo bez neziskové organizace NATURA Opava. Vznikla v roce 1992 a své síly v ní spojila skupinka přírodovědců - nadšenců z celé republiky. Za pomoci hlavně opavských školáků se pustili do přírodovědného průzkumu zmíněné lokality u města Preveza. A výsledek už znáte. Všichni jsme nesmírně hrdi na to, že Preveza a vesničky kolem, které dřív nikdo neznal, jsou dnes citovány v odborné literatuře i na internetu.

Vraťme se od moře domů. Jste autorem několika zajímavých publikací o přírodě Opavska. Můžete je jmenovat?

Jako první vyšla Naučná stezka Hvozdnice. Znovu by měla vyjít zcela rozebraná Chráněná území Opavska, další je publikace Památné stromy na Opavsku, čtvrtá v pořadí Významné parky Opavska a zatím poslední je barevná skládačka Poznáváme stromy městských parků v Opavě. Připravujeme publikaci Voda v krajině Opavska. Tady už budu mít hlavně hlas poradní, protože skutečným autorem tady bude syn Jakub. Skvěle fotí přírodu, jeho snímky jsou originální a pokud se týká přírody, má o Opavsku asi větší přehled než já.

Takže se poptejme na děti. Máte tři, kolik se jich vydalo v otcových stopách?

Tak trochu všichni. Dcera Gabriela je učitelka. Syn Lukáš se mnou odmala chodil do zmiňované Stanice mladých přírodovědců a dnes je chovatelem leguánů. Asi nejvíc se "potatil" nejmladší syn Jakub. Od pěti let jezdil do Řecka a tam se seznámil s na slovo vzatými odborníky, botaniky, entomology a dalšími, což ho zřejmě ovlivnilo na celý život. Dnes je mu třiadvacet, studuje antropologii a současně systematickou biologii a fotí. Navíc se stal průvodcem CK Mundo, která se orientuje na poznávací zájezdy. Takže doma si ho už moc neužijeme.

Závěrem ještě nezbytná otázka. Máte čas na nějaké koníčky?

Tak tím největším, celoživotním a věčným byla, je a bude příroda. Velkým koníčkem také bylo a dosud je fotografování, stále se nemohu nabažit poznávání Opavska. Máme tady tolik skrytých krás a zajímavostí... A také mám velmi pozitivní vztah k výtvarnému umění. Mezi výtvarníky z regionu mám řadu přátel.

Milan Kubačka se narodil 26. června 1947 v Městě Albrechticích, od svých patnácti let žije v Opavě, kde také maturoval na tehdejší Střední všeobecně vzdělávací škole (dnešní Mendlovo gymnázium). Následně vystudoval obor biologie ? tělesná výchova na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Krátce vyučoval na opavské Obchodní akademii, dvě desítky let pak pracoval v někdejším Okresním domě pionýrů a mládeže, kde stál u zrodu Okresní stanice mladých turistů a Okresní stanice mladých přírodovědců. Je zakládajícím členem Českého svazu ochránců přírody v Opavě a iniciátorem, spoluautorem či autorem několika naučných stezek na Opavsku. Je zakládajícím členem neziskové organizace NATURA Opava. S jeho jménem je spojován projekt Řecko, který letos funguje právě 20 let a v jehož rámci mj. vznikla v okolí městečka Preveza naučná stezka a bylo vybudováno české přírodovědné muzeum. Milan Kubačka je ženatý, má tři dnes již dospělé děti.

 clanek_recko_nemozne_001_20090227_1823757357  clanek_recko_nemozne_002_20090227_1011343791  clanek_recko_nemozne_003_20090227_1543213950 clanek_recko_nemozne_004_20090227_1917704746 
Milan Kubačka, statutární zástupce Natury Opava. Odborný poradce Natury Prof. Vítězslav Bičík z UP Olomouc s manželkou. Miloš Holzer, zoolog a ekolog, dlouholetý spolupracovník Natury. Jakub Kubačka, student MU v Brně, fotograf Natury.

Text: Milena Křístková, Foto: Jakub Kubačka, Milan Kubačka 
Aktualizováno ( Pátek, 03 duben 2009 )
 
<< Předchozí   Další >>
Template
Template Template Template
Template Template