Naučná stezka Hvozdnice má celkem 18 zastavení, kde si na tabulích mohou návštěvníci přečíst spoustu přírodovědných zajímavostí, které jsou charakteristické pro lužní les. Šest zastavení se týká i geologické minulosti této oblasti, lom s horninami, drobou a břidlicemi z období karbonu, čedičový výlev na Kamenné hoře u Otic. Seznámili se se stopami po ledovcové činnosti a meandry, které zde tvoří říčka Hvozdnice.

Stezka má délku téměř 10 km, takže se nedá stihnout projít celá se třídou, která má na poznávání přírody na této jedinečné lokalitě 2-3 hodiny. Stejně tak žáci šestých tříd ze ZŠ Vrchní Opava vedené učitelkami Petrou Eschingerovou, Gabrielou Vitáskovou a Monikou Pospíšilovou navštívili jen pět zastavení. Poznali typické lužní květiny, sasanky hajní i pryskyřníkovité, dymnivky duté, podbílky šupinaté, orseje jarní. Slyšeli zpěv drozdů a pěnic a poznali některé obojživelníky, které jim představil Jakub Kubačka. Ale i to stačilo, aby si uvědomili, proč je třeba takovou přírodu chránit. Zvláště u příležitosti oslav Dne Země.

Lom s drobou
		Jakub s užovkou

Foto: Milan a Jakub Kubačkovi

Související články a publikace:

  Naucna_stezka_Hvozdnice

Charakteristika Chráněného území Hvozdnice

Chráněné území ve Slavkovském lese jihozápadně od Opavy je cílem přírodovědných vycházek nejen obyvatel blízkého Slavkova, Štáblovic či Uhlířova, ale i milovníků přírody z Opavy a širšího okolí. Území s bohatou květenou, zvířenou a velmi zajímavou geologickou minulostí využívají v rámci výuky přírodopisu a ekologie i školy.

Lužní les má své kouzlo v každou roční dobu, jarní aspekt  je však výjimečný. Ve velkém množství rozkvétá dymnivka dutá, sasanka hajní a pryskyřníková, zapalice žluťuchovitá, orsej jarní, ptačinec velkokvětý a parazitická rostlina bez chlorofylu podbílek šupinatý.

V lese zaujmou bizarní tvary kmenů jilmu vazu. Stromové patro dále tvoří dub letní,  habr obecný, jasan ztepilý, vrby a topoly. Keřové pak střemcha obecná, líska obecná, brslen evropský a bez černý. Nevhodně vysazený smrk je odstraňován.

Ve stojatých vodách rybníků roste např. závitka mnohokořenná, lakušník vodní a bublinatka jižní. Na ostřicových a zblochanových mokřadech kosatec žlutý, halucha vodní a šípatka vodní. Velmi zajímavá je entomofauna, do které ještě na začátku 70. let minulého století patřil jason dymnivkový. Další ohrožené druhy, modrásci bahenní a očkovaný, na mokřadních loukách poletují. V roce 1993 byl zde objeven holotyp dvoukřídlé mouchy druhu Mimilimosina bicuspis,  podle kterého se určuje nový druh.  Průzkum potvrdil přítomnost skokana krátkonohého, rosničky zelené, čolka velkého i obecného a kříženců kuňky obecné a žlutobřiché. Z ptáků zde hnízdí moták pochop, chřástal vodní, bukáček malý, ledňáček říční a další.

Na své si zde přijde i znalec nebo obdivovatel neživé přírody. V malých lomech, které jsou zařezány do hradeckého souvrství je možno studovat geologii kulmu, souboru břidlic a drob, který před 250 mil. let v období karbonu vnikl sedimentací na dně moře a během alpínského vrásnění vystoupil na povrch. Ve vrstevnaté břidlici se ukrývají otisky tehdejších pravěkých rostlin a zkamenělé schránky hlavonožců a mlžů.

V lužním lese potok mění své koryto a vytváří zákruty  meandry. Na pravém prudkém břehu Hvozdnice je řada pozoruhodných odkryvů celého komplexu čtvrtohorních sedimentů a to původu fluviálního, glacigenního i eolického. Jejich vznik je spojen se sálským zaledněním před 250 tisíci lety. V sedimentech sálské morény (tillech) se nacházejí vsouvky např. skandinávské červené žuly, ale i čedičové bloky z nedaleké Otické sopky. V posledních dobách ledových (warthské a viselské) k nám ledovec nedosáhl, ale způsobil, že  zde byly naváté  vrstvy spraše. Na úrodné půdě, která z nich vznikla, se usadili první zemědělci v době neolitu již před 7 000 lety.