"Dalekohledy jsem začal stavět ve svých devíti letech. Chtěl jsem pozorovat noční oblohu, ale v té době bylo nemožné sehnat slušné technické vybavení." Řekl nám úvodem Bohumír Brada.
Proto jsem si začal stavět vlastní dalekohledy. Nejdříve to byly jednoduché dalekohledy z brýlových čoček, později jsem začal spolupracovat s optiky a brusiči astronomických čočkových objektivů a zrcadel. Můj zájem o výrobu kvalitního dalekohledu přesáhl zájem o pozorování hvězdné oblohy. Teď to vypadá tak, že jakmile dalekohled sestavím, podívám se přes něj, něco se mi nelíbí, pak jej opět rozeberu a vylepšuji tak dlouho, než jsem s jeho kvalitou alespoň trochu spokojen. Kromě některých částí konstrukce a optiky si vše vyprojektuji a vyrábím sám. Pořídil jsem také několik snímků Měsíce a planet.
Vzhledem ke svému věku už nechci sestavovat zvlášť velké a hlavně těžké teleskopy. Plánuji si vyrobit dva nadstandardní teleskopy, a to jeden pro pozorování planet    a druhý pravděpodobně binokulární pro přehlídky hvězdné oblohy.

"Malovat jsem začal v dětství na základní škole. Nejdříve to byla různá zátiší s ovocem, kytkami, později jsem maloval krajinu kolem Studénky."
Po ukončení studia na VŠB Ostrava jsem se k malování opět vrátil. Maloval jsem pohledy z bytu v Ostravě-Porubě, zátiší s květinami, ovocem, různými kuchyňskými předměty, ale nejvíc mě lákalo malování krajin v plenéru v okolí Ostravy a Studénky.
Později jsem svoji krajinomalbu rozšířil o záběry  Beskyd, Roháčů na Slovensku, Jeseníků, a jižních Čech, kam jsem jezdil s různými zájezdy. Nejraději jsem maloval lesy, hory, stromy louky, chaloupky apod. Maloval jsem temperami a olejem. Velikost maleb byla od formátu A3 až po rozměry 70 x 100 cm. Všechny moje malby se, bohužel, nedochovaly. Některé jsem věnoval svým kamarádům a známým, jiné se ztratily nebo znehodnotily při stěhování, a proto mi zbyla jen malá část.
Plánuji však v malování nadále pokračovat, abych mohl svoji sbírku obohatit o další malby.

 Povídka: Zájezd na Slovensko s ČS VTS
Po období letních dovolených se vedení naší podnikové československé vědeckotechnické společnosti ve zkratce ČS VTS rozhodlo uspořádat autobusový zájezd na Slovensko. Ve dne jsme navštěvovali vybrané zajímavé podniky a každý večer a mnohdy celou noc jsme pařili v místních barech a společenských zařízeních. Po několika probděných nocích a spaní přes den v autobuse, kdy jsem se notně unaven, mnohdy i společensky, kácel nechtě přes uličku na sedadlo, na kterém seděla pohledná slečna, jsme zastavili na odpočinek v menším slovenském městě. Navštívili jsme místní kulturní středisko a dali si oběd. Podivil jsem se poněkud svátečně vystrojeným hostům, kapele v krojích i bez, u zdi se tísnícím mažoretkám, ale pro únavu z probdělých předešlých nocí jsem si to nedokázal dát do souvislosti s tím, co pak následovalo.
Kapela zahrála tuš a já zpitomělý únavou jsem vyzval sekretářku náměstka k tanci. Ona na tom s únavou nebyla o nic lépe a tak jsme vpluli na taneční parket. Poněkud jsem se podivil udiveným obličejům krojovaných muzikantů, mažoretek a televiznímu štábu s kamerami, když jsem s blonďatou sekretářkou vykružoval na parketu nemožné kombinace, jen vzdáleně připomínající tanec. Kamery jely naplno, mažoretky se tvářily naštvaně, ale mě to bylo jedno. Byl jsem schopen v tomto stavu tančit i na časové znamení. Posléze jsem si uvědomil, že kromě nás na parketu nikdo netančí, což mě poněkud zaskočilo. Po ukončení skladby jsem se dámě lehce uklonil a doprovodil ke stolu.
Vtom už se ke mně řítil nějaký slovenský organizátor a divil se, že ho o změně úvodního zahájení nikdo neinformoval. "Jakého zahájení" zeptal jsem se, tuše pohromu. ?No přece zahájení otevření tohoto městského kulturního střediska, tam vzadu sedí celé osazenstvo vedení města, mažoretky měly mít úvodní předtančení, televize to vysílala pro celé Slovensko a vy jste to celé po "...", děl lítostivě. Tak jsem se nechtě ocitl v celonárodním vysílání slovenské televize. Rychle jsem zaplatil i za kolegyní sekretářku a hbitě jsme opustili sál, kde se vše postupně dostávalo do původní režie.
Na další zastávce v podniku, který jsme plánovali navštívit, ocenili naše vystoupení v televizi. Sdělili nám "Nevěděli jsme, že pohostinně vystupujete po Slovensku". "My také ne", odtušili jsme a rozhodli se, že tento průšvih již stačil a že je třeba se již dále chovat rozumně.   

Rozhovor vedl Mila Kubačka                

Fotografie Bohumír Brada