Template
Template Template
Template Středa, 12 prosinec 2018 Template

Přihlášení

 
Template
Bohumír Brada patří mezi ty, kteří se nikdy nenudí. Jeho rozsah zájmů mu to nedovolí.
Napsal Jakub Kubačka   
Středa, 25 červenec 2018
Mezi námi žije spousta nenápadných lidí, kteří mají hodně zájmů a koníčků, pracují na mnoha věcech, ale i když jsou talentovaní, nechtějí vyčnívat. Jednoho takového jsem objevil v Opavě. Našemu seznámení předcházela zmínka naší společné známé, že má kamaráda, který staví dalekohledy. To mě zaujalo. Zkoumání hvězd je přece fantastické. Vzpomněl jsem si na bývalého vedoucího ostravského planetária Tomáše Gráfa, astrofyzika Jiřího Grygara a Jana Píšalu, který v Opavě vedl na Stanici přírodovědců astronomický kroužek. Chtěl jsem proto pana Bradu poznat. Když jsem zjistil, že kromě konstruování dalekohledů také maluje, píše povídky a muzicíruje, řekl jsem si, že o něm musím napsat.
brada1_20180725_1363795755.jpg

 

"Dalekohledy jsem začal stavět ve svých devíti letech. Chtěl jsem pozorovat noční oblohu, ale v té době bylo nemožné sehnat slušné technické vybavení." Řekl nám úvodem Bohumír Brada.
Proto jsem si začal stavět vlastní dalekohledy. Nejdříve to byly jednoduché dalekohledy z brýlových čoček, později jsem začal spolupracovat s optiky a brusiči astronomických čočkových objektivů a zrcadel. Můj zájem o výrobu kvalitního dalekohledu přesáhl zájem o pozorování hvězdné oblohy. Teď to vypadá tak, že jakmile dalekohled sestavím, podívám se přes něj, něco se mi nelíbí, pak jej opět rozeberu a vylepšuji tak dlouho, než jsem s jeho kvalitou alespoň trochu spokojen. Kromě některých částí konstrukce a optiky si vše vyprojektuji a vyrábím sám. Pořídil jsem také několik snímků Měsíce a planet.
Vzhledem ke svému věku už nechci sestavovat zvlášť velké a hlavně těžké teleskopy. Plánuji si vyrobit dva nadstandardní teleskopy, a to jeden pro pozorování planet    a druhý pravděpodobně binokulární pro přehlídky hvězdné oblohy.

brada2_20180725_1566691720.jpg
brada3_20180725_1771711373.jpg
   
 brada4_20180725_1440611923.jpg  brada5_20180725_1355468964.jpg
   

"Malovat jsem začal v dětství na základní škole. Nejdříve to byla různá zátiší s ovocem, kytkami, později jsem maloval krajinu kolem Studénky."
Po ukončení studia na VŠB Ostrava jsem se k malování opět vrátil. Maloval jsem pohledy z bytu v Ostravě-Porubě, zátiší s květinami, ovocem, různými kuchyňskými předměty, ale nejvíc mě lákalo malování krajin v plenéru v okolí Ostravy a Studénky.
Později jsem svoji krajinomalbu rozšířil o záběry  Beskyd, Roháčů na Slovensku, Jeseníků, a jižních Čech, kam jsem jezdil s různými zájezdy. Nejraději jsem maloval lesy, hory, stromy louky, chaloupky apod. Maloval jsem temperami a olejem. Velikost maleb byla od formátu A3 až po rozměry 70 x 100 cm. Všechny moje malby se, bohužel, nedochovaly. Některé jsem věnoval svým kamarádům a známým, jiné se ztratily nebo znehodnotily při stěhování, a proto mi zbyla jen malá část.
Plánuji však v malování nadále pokračovat, abych mohl svoji sbírku obohatit o další malby.

 Povídka: Zájezd na Slovensko s ČS VTS
Po období letních dovolených se vedení naší podnikové československé vědeckotechnické společnosti ve zkratce ČS VTS rozhodlo uspořádat autobusový zájezd na Slovensko. Ve dne jsme navštěvovali vybrané zajímavé podniky a každý večer a mnohdy celou noc jsme pařili v místních barech a společenských zařízeních. Po několika probděných nocích a spaní přes den v autobuse, kdy jsem se notně unaven, mnohdy i společensky, kácel nechtě přes uličku na sedadlo, na kterém seděla pohledná slečna, jsme zastavili na odpočinek v menším slovenském městě. Navštívili jsme místní kulturní středisko a dali si oběd. Podivil jsem se poněkud svátečně vystrojeným hostům, kapele v krojích i bez, u zdi se tísnícím mažoretkám, ale pro únavu z probdělých předešlých nocí jsem si to nedokázal dát do souvislosti s tím, co pak následovalo.
Kapela zahrála tuš a já zpitomělý únavou jsem vyzval sekretářku náměstka k tanci. Ona na tom s únavou nebyla o nic lépe a tak jsme vpluli na taneční parket. Poněkud jsem se podivil udiveným obličejům krojovaných muzikantů, mažoretek a televiznímu štábu s kamerami, když jsem s blonďatou sekretářkou vykružoval na parketu nemožné kombinace, jen vzdáleně připomínající tanec. Kamery jely naplno, mažoretky se tvářily naštvaně, ale mě to bylo jedno. Byl jsem schopen v tomto stavu tančit i na časové znamení. Posléze jsem si uvědomil, že kromě nás na parketu nikdo netančí, což mě poněkud zaskočilo. Po ukončení skladby jsem se dámě lehce uklonil a doprovodil ke stolu.
Vtom už se ke mně řítil nějaký slovenský organizátor a divil se, že ho o změně úvodního zahájení nikdo neinformoval. "Jakého zahájení" zeptal jsem se, tuše pohromu. ?No přece zahájení otevření tohoto městského kulturního střediska, tam vzadu sedí celé osazenstvo vedení města, mažoretky měly mít úvodní předtančení, televize to vysílala pro celé Slovensko a vy jste to celé po "...", děl lítostivě. Tak jsem se nechtě ocitl v celonárodním vysílání slovenské televize. Rychle jsem zaplatil i za kolegyní sekretářku a hbitě jsme opustili sál, kde se vše postupně dostávalo do původní režie.
Na další zastávce v podniku, který jsme plánovali navštívit, ocenili naše vystoupení v televizi. Sdělili nám "Nevěděli jsme, že pohostinně vystupujete po Slovensku". "My také ne", odtušili jsme a rozhodli se, že tento průšvih již stačil a že je třeba se již dále chovat rozumně.   

Rozhovor vedl Mila Kubačka                

Fotografie Bohumír Brada 

 

Aktualizováno ( Čtvrtek, 26 červenec 2018 )
 
<< Předchozí   Další >>
Template
Template Template Template
Template Template