Template
Template Template
Template Úterý, 13 listopad 2018 Template

Přihlášení

 
Template
Rozhovor s proděkanem Pavlem Drozdem o jeho univerzitě a jeho studentech
Napsal Jakub Kubačka   
Středa, 04 červenec 2018
Osmdesátá léta minulého století byla výjimečná a zanechala v myslích mnoha mladých přírodovědců na Opavsku nesmazatelnou stopu. Zní to jako klišé a přitom to byla a je pravda. Na Okresní stanici mladých přírodovědců na Husově ulici v Opavě se tenkrát vychovala generace přírodovědců, kteří se této královně věd, jak ji označuje patron naší organizace Natury Opava, vysokoškolský učitel profesor Palackého univerzity Vítězslav Bičík, věnovali. A dodnes se jí věnují a to na vysokých profesních postech, kde dosahují výrazných vědeckých úspěchů. Byla to asi dobrá konstelace, scházela se zde skupina zapálených odborníků, učitelů a žáků základních a středních škol, kteří se ve specializovaných zájmových útvarech hlouběji věnovali entomologii, herpetologii, ornitologii, akvaristice a to i mořské, chovu drobných hlodavců a třeba i etologii.Třešničkou na dortu byly každoroční úspěšné zahraniční mládežnické expedice, kterých se zúčastňovali ti nejlepší, vítězové okresních a vyšších kol biologických olympiád a dalších kol přírodovědných soutěží. Mezi ně patřil také Doc. Mgr. Pavel Drozd, Ph.D., nyní prorektor Ostravské university pro vědeckou činnost. Milan a Jakub Kubačkovi mu položili několik otázek.
 1drozd_20180625_2009934203.jpg
 
Můžeš se prosím krátce představit. Odkud pocházíš...
Narodil jsem se v Opavě a dětství jsem prožil v Bolaticích. Po ukončení základní školy jsem šel do Opavy na gymnázium. Tam jsem se rozhodl pro kariéru učitele matematiky a biologie a proto jsem těsně před sametovou revolucí začal studovat na Pedagogické fakultě v Ostravě, později Přírodovědecké fakultě Ostravské univerzity. Diplomovou práci na téma Brouci Zábřežských luk jsem dělal pod vedením profesora Vondřejce. Ten mě po ukončení vysoké doporučil pokračovat na doktorátu v Brně na Lesnické a dřevařské fakultě MZLU u profesora Vaňhary. Tématem dizertace byli opět brouci, tentokrát jihomoravských lužních lesů. Po ukončení doktorátu jsem sice nastoupil jako odborný asistent na Ostravskou univerzitu, ale ihned jsem odjel na rok na Papuu-Novou Guineu. To byl přelom v mé vědecké dráze, protože jsem se dostal k výzkumu o jakém se mi ani nesnilo. Po návratu jsem už skutečně začal učit na Ostravské univerzitě. Momentálně vedu Laboratoř potravních strategií hmyzu a učím základy vědecké práce pro biology, ekologii, biostatistiku a evoluční biologii.
2drozd_20180625_1102992982.jpg
 Papuánské hory 2015


Je pravda, že dobrými studenty biologie jsou ti, kteří už jako děti sbíraly brouky, chovaly akvarijní rybky nebo na tom nezáleží?
Traduje se to, ale já tomu nevěřím. Sice jsem také začal jako chovatel, ale myslím, že vztah k biologii není jenom o vztahu ke zvířatům a kytičkám. Na univerzitu k nám přichází "milovníci zvířátek", kteří jsou nakonec průměrní studenti a naopak studenti, kteří se bojí dotknout brouka a stanou se z nich vynikající biologové. Předem to ale neodhadnu ani po tolika letech praxe.

V kolika letech jsi se začal více zajímat o přírodu a jak se to projevovalo?

Asi dost brzy a asi to bylo dost otravné, protože jsem prý domů nosil vše, co se hýbalo a neustále jsem se vyptával "co to je a co to žere". To mě vlastně provází celý život, protože se momentálně zabývám potravními strategiemi hmyzu, takže "co hmyz žere a proč".
Na univerzitu k nám přichází "milovníci zvířátek", kteří jsou nakonec průměrní studenti a naopak studenti, kteří se bojí dotknout brouka a stanou se z nich vynikající biologové.

Mohl bys prozradit, kdo se o rozvoj tvého přírodovědného talentu nejvíc zasloužil? Rodiče, učitelé na základní a střední škole?
Rodiče mě sice podporovali, ale ani jeden z nich nebyl biolog. Měl jsem ale štěstí na učitele. Na základní škole to byli manželé Neuwirthovi (oba biologové) a ti mě nejen skvěle namotivovali, ale když už jsem je začal otravovat v jednom kuse, nasměrovali mě na Okresní stanici mladých přírodovědců.
Moje první expedice na Vihorlat byla přelomová. Tam už jsem se díky panu doktoru Pchálkovi stal entomologem. Na gymnáziu to završil profesor Šindler, který nás připravoval na maturitu z biologie tak, že jsem se potom na vysoké nemusel dva roky skoro učit.

Jak vzpomínáš na expedice, které organizovala Okresní stanice mladých přírodovědců v Opavě. Které ses zúčastnil a co ti dala? Se kterými kamarády jsi na ní byl. Co nyní dělají a zda s nimi udržuješ kontakt?
Bylo to to nejlepší, co mě mohlo vzhledem k mému nadšení pro přírodu potkat. Spousta zapálených přírodovědců a dlouholetá přátelství. Petr Kočárek je nyní můj kolega na Katedře biologie a ekologie PřF OU, Lumír Gvoždík pracuje v Akademii věd ČR, Martin Konvička na Jihočeské univerzitě, Dalibor Kupka se sice nestal přírodovědcem, ale procestoval celý svět a pořádá cestovatelské přednášky. Byl jsem minimálně na čtyřech expedicích (Slovensko, Rumunsko, Bulharsko, Řecko), ale s jistotou to neřeknu, protože mi ty zážitky splývají. Asi bych ale doma ještě našel deníky.

Už na základní škole jsi projevoval zájem o přírodu. Vzpomeneš na soutěž biologická olympiáda. Na jaké téma jsi vypracoval soutěžní práci?
Jasně, že si vzpomínám. Bylo to o chování korel. Taková pilotní etologická studie papouška :-) Dnes bych si na to už netroufnul, když se dívám, jak se dělá moderní věda o chování živočichů.

3drozd_20180625_1979223155.jpg
4drozd_20180625_1942326268.jpg
 Klášter Shaolin, Čína: Odreagování od terénního výzkumu.  Čína.


Jak to bylo se zájmem o přírodu na střední škole? Případně soutěž biologická olympiáda, SOČ?
Střední škola byla problematická. Hormonální adolescentní bouře s člověkem smýkají a nemůže se soustředit. Místo SOČ jsem spíš holdoval společenskému životu :-) Olympiád jsem se sice účastnil, ale na výzkum jsem moc neměl chuť.

Jak myslíš, že lze motivovat studenty ke studiu a vychovat z nich nové budoucí vědce? Co k tomu vede a jak k tomu může přispět vysoká škola?
Kdyby to bylo tak jednoduché, neexistovala by pedagogika jako věda. Mám pocit, že mě ve škole motivovali velmi pozitivně, ale neptejte se, jak to funguje. Určitě musíte studenty něčím zaujmout, což může být někdy otázka, příběh nebo kniha, někdy jim dáte vypracovat seminární práci, která se poté přerodí do celoživotního díla, někdy je stačí vzít jednou do terénu. Každý jsme jiný, někoho popostrčíte a pak mu už do toho nemusíte nemluvit, někoho musíte vést ručičku. Každopádně se snažím, ale nemyslím si, že to umím. Někdy mám strach, abych například přílišnou snahou studenty naopak nedemotivoval. Vzpomínám si, jak za mnou jednou přišel student po přednášce z evoluční biologie a řekl, že jej zaujaly moje poznámky o evolučních modelech a že by si k tomu chtěl něco přečíst. Doporučil jsem mu literaturu a pak už běželo samo. Momentálně je členem špičkového týmu a modeluje evoluci.


Mohl bys nám představit svou práci prorektora pro vědu a tvůrčí činnost, jehož funkci nyní na Ostravské univerzitě zastáváš? Prohlédli jsme si webové stránky Ostravské univerzity a byli jsme udiveni, jak obsáhlá je činnost vaší univerzity v této oblasti, takže stručně to asi nepůjde.

Zas tak zábavné to není. Po několika letech vedení katedry biologie jsem kývnul novému rektorovi, profesorovi Latovi, že mu pomůžu s administrativou týkající se vědy a výzkumu. Tvůrčí činnost je ale také umění, takže na jednu stranu například upravujeme elektronický systém evidence vědeckých publikací, ale zároveň se zabývám i tím, jak by mohl tento systém evidovat umělecké výstavy a koncerty našich akademiků. Co je ale mým hlavním cílem v této funkci? Motivovat akademiky k tomu, aby dělali kvalitní vědu. To se dá řešit mnoha způsoby  odstraňovat administrativní zátěž, shánět finance na kvalitní výzkum, podporovat práci s doktorandy a nově příchozími vědci, získávat špičkové vědce ze zahraničí a navazovat spolupráci s dalšími institucemi.

 Můžeš vyjmenovat činnost, projekty a úspěchy, na které jste právem hrdí?

Jsem moc rád, že je Ostravská univerzita chápána v oblasti vědy jako rovnocenný partner významných institucí. Například rektor se nedávno stal členem Rady vlády pro vědu, výzkum a inovace, vloni jsme získali velké množství prestižních vědeckých projektů, náš pracovník obdržel cenu Neuron za mimořádný vědecký přínos a takto bych mohl jmenovat ještě spoustu dalších významných aktivit a ocenění.


Jak je na tom česká věda v porovnání se zahraničím? Předpokládám, že máme dobré výsledky a jsme hodně vpředu...

Záleží na tom, kterou vědu máme na mysli, a také na tom, podle čeho ji hodnotíme. Dokonce existuje věda, která se zabývá hodnocením vědy (scientometrie). Není totiž vůbec lehké posuzovat vědu v oblasti historie a porovnávat ji s molekulární biologií. Kvalitu vědy zároveň ovlivňují investice do vědy, s tím souvisí počty vědeckých pracovníků a taky počet publikací, které tito pracovníci produkují. Pokud bychom tedy měli být objektivní, tak můžeme říct, že nikdy nedosáhneme na USA, Čínu nebo Velkou Británii. V naší střední Evropě na tom ale nejsme vůbec špatně. Máme úspěchy zejména ve fyzice, medicíně, molekulární biologii nebo biochemii. 


S kterými kolegy a institucemi ze zahraničí spolupracujete? K čemu potřebujeme tuto spoluprácí a vůbec vědu na vysoké úrovni?
Je mnoho institucí, se kterými jsme spolupracovali nebo spolupracujeme. Náš tým má teď projekt s kolegy z Floridské univerzity, před nedávnem byl můj student v Panamě ve Smithsonově tropickém institutu, další studentka byla ve Francii v Národním institutu pro zemědělský výzkum. Bez spolupráce se dnes věda dělá těžko. Nemůžeme být prostě specialisté na vše, takže při výzkumech, které zasahují do jiných oblastí, je nutné se poradit s kolegy.

 
A k čemu je tedy věda na špičkové úrovni?

Odpovím otázkou. K čemu jsou kvalitní filmy nebo hudba? Prostě přináší originální myšlenky, inovace, nové úhly pohledu. Pokud nechceme rozumět svému okolí, potom ji dělat nemusíme. Jak ale potom bude vypadat medicína, zemědělství nebo naše životní prostředí? Odpovězte si sami.

6drozd_20180625_1917576497.jpg
 5drozd_20180625_1029315699.jpg
 Lanžhot 2015: Zpracování vzorků z terénu.  Lanžhot 2015: Takzvaný "Canopy Dream Team" (LITS Laboratoř potravních strategií hmyzu) s plošinou, na které jsme dělali výzkum, a s prof. Vojtěchem Novotným (vlevo).

 

Kterého projektu v zahraničí jsi se sám zúčastnil. Popiš nám ho a jakých výsledků jste v něm dosáhli?

Navštívil jsem různé kouty světa, nedávno jsem byl v Číně, teď plánujeme výzkum v USA. Asi nejzajímavější byl můj roční pobyt na Nové Guineji. Tam jsem pracoval na projektu, který se týkal vztahu mezi rostlinami a hmyzem. Studovali jsme listožravý hmyz na mnoha druzích stromů a snažili se pochopit, kolik druhů hmyzu se opravdu specializuje na jednu hostitelskou rostlinu a kolik z nich není vybíravých a žerou vše, co je zelené. Výsledky byly fantastické. Z tohoto období asi nejslavnější článek, na kterém jsem se podílel, vyšel v prestižním časopise Nature (což je sen každého biologa). Prokázali jsme totiž, že dosavadní odhady počtu organismů na naší planetě jsou dost přemrštěné a redukovali jsme odhad asi na pětinu původního čísla. Po návratu s Papuy jsme společně s kolegy a za pomoci mých studentů ukázali, že specializace hmyzu se nijak zásadně nemění ať už jej studujete v tropech nebo u nás. Byl z opět zajímavý článek, tentokrát v časopise Science. Momentálně jsme ale opět na stopě velmi zajímavých vazeb. Tentokrát studujeme to, jak houby a bakterie v trávicím ústrojí hmyzu ovlivňují jejich vybíravost. A vzhledem k tomu, že chceme studovat také druhy hmyzu, které jsou k nám zavlečeny, pojedeme do USA, abychom zjistili, jestli se si tyto druhy z Ameriky přivezli v žaludcích nějakou speciální houbu nebo bakterii.


Mohl bys prosím krátce přiblížit jak jste konkrétně došli k výstupům o redukování odhadů počtu druhů na naší planetě? Jak se taková věc zkoumá? Proč byly odhady takto přemrštěné? Na jakém odkaze si můžeme článek z  NATURE přečíst?
Myšlenka je jednoduchá. Jestliže je minimálně polovina druhů na naší planetě hmyz a z toho polovina je vázána na rostliny. Zároveň o počtu druhů rostlin máme přitom mnohem lepší informace, než o ostatních druzích, totiž nápadné a neutečou. Pokud bychom tedy věděli, kolik druhů hmyzu se specializuje na jednotlivé druhy rostlin, pak jednoduchou trojčlenkou spočítáme i kolik je hmyzu a tím pádem kolik je organismů. Terry Erwin, ten odhad kdysi udělal dost nahrubo a vypočítal 30 milionů. My jsme získali ohromné množství dat, takže jsme to upřesnili a dospěli k závěru, že je to tak pětina jeho odhadu. (odkaz na článek: https://www.nature.com/articles/416841a, Nature má ale placený přístup, proto doporučuji prohlížet přes databázi ResearchGate)

 

Jaké specializace u hmyzu máš na mysli? Jaké druhy jste konkrétně srovnávali u nás s těmi tropickými?

Mluvím o hostitelské specializaci, tedy vybíravosti v jídelníčku. Jsou takzvaní generalisté, kteří žerou vše a specialisté, kteří mají rádi pouze určité druhy nebo rody rostlin. Při srovnání nešlo o konkrétní druhy, ale obecně o poměr mezi generalisty a specialisty na podobně příbuzných rostlinách.

 

Ony jsou k nám zavlečeny i druhy hmyzu z USA? Jaké, prosím tě? A jak tedy předpokládáte, že souvisí vybíravost u hmyzu s jejich trávícím traktem respektive s  houbami a bakteriemi v něm? 

A co třeba mandelinka bramborová? V angličtině se jmenuje Colorado potato beetle (koloradský bramborový brouk), která ve své původní vlasti žila pouze na malém území a následně zaplavila Evropu během pár desítek let. My ale budeme studovat spíše motýlí druhy a jsme zvědaví, jestli a jak se jejich střevní mikroflóra adaptuje na evropský jídelníček. Je to něco podobného, jako když jste na dovolené v severní Africe ... :-)


Na závěr bych se chtěl zeptat, co ty jako biolog a znalec ekologie živočichů a rostlin pokládáš za největší nebezpečí pro českou přírodu? Víme, že vztahy mezi organizmy jsou propojené a na sobě závislé více než si umíme možná připustit a proto jsou ekosystémy z určitého pohledu velmi křehké...Proč u nás například mizí dříve běžné druhy hmyzu jako motýlů? Proč klesá biodiverzita a jaká by dle tebe byla cesta k nápravě? Co vede k nápravě (pokud to takto může me nazvat) české přírody a krajiny?
Kdyby byly vztahy opravdu tak křehké, pak už by na naší planetě nic nebylo. Příroda totiž ve skutečnosti není harmonie, ale soubor neustále se měnících vztahů, které jsou poměrně dost nelítostné. My to vnímáme pouze v malém měřítku našich životů. S klidným svědomím mohu tvrdit, že už tu byly větší katastrofy, než je člověk. A je taky otázkou, jak dlouho lidstvo ještě vydrží. Jsme dost mladý druh a vlastně vůbec nevíme, jestli nám naše inteligence umožní přežívat alespoň tak dlouhou dobu, jako tu byli například dinosauři (o švábech a jiných druzích prastarého hmyzu nemluvě).

Hlavním problémem je bezzubost ochrany přírody. Zato si ale může sama, protože vytváří bezbřehé spojenectví s širokou veřejností. To by sice měla dělat každá věda, ale ne na úkor ztráty vědecké kritičnosti a objektivity. Ochrana přírody je totiž poměrně složitý multidisciplinární vědecký obor, který je často nesprávně označován jako ekologie. Vyžaduje vynikající znalosti právě z ekologie, geografie, technických věd a dalších oblastí. Velká část takzvaných ekologů, kteří vystupují v médiích, ale tyto znalosti nemá a tvrdí, jak má taková správná příroda vypadat. A tak zatímco matematikovi do řemesla nikdo nefušuje, těmto ochranářům do něj mluví ekonom, politik, podnikatel, novinář, amatérský milovník přírody nebo gangster. Často bohužel vyhrává největší křikloun.
Před dvěma lety moderoval fórum s profesorem Davidem Storchem, významným světovým makroekologiem, který se zabývá globálními změnami biologické diverzity. David překvapil publikum zejména dvěma výroky. První byl, že míra poklesu biologické diverzity není zas tak závratná, jak se uvádí, a přirovnání současného stavu k šestému masovému vymírání je dost přemrštěné. Druhé byl fakt, že největším problémem současnosti není ani nárůst oxidu uhličitého v atmosféře, ani úbytek přirozených stanovišť, ale přehnojování a takzvaná homogenizace biodiverzity. Druhy cestují s člověkem z kontinentu na kontinent a mísí se s původními druhy. Takže zatímco na univerzitách podporujeme internacionalizaci, v přírodě bychom ji měli hlídat. Pěkná článek je  tady: http://www.cts.cuni.cz/~storch/publications/Storch_Ekolist_2006.pdf 

 

7drozd_20180625_1121817296.jpg
8drozd_20180625_1228367938.jpg
 Po úspěšném výstupu na na Mt. Wilhelm s mými průvodci.  Iowa 2009: S Karlem Jankem a vynikajícím evolučním biologem Billem Birkym (uprostřed) na konferenci Evolution of Sex and Recombination.

 

Foto: Archiv Pavla Drozda

nm

 
<< Předchozí   Další >>
Template
Template Template Template
Template Template