Borovice heraltická v rezervaci Hůrky.	Ladislav Baday studoval chování jezevců.

Ke chráněnému území Hůrky se  dostaneme po lesní cestě, která odbočuje ze silnice mezi Malými a Velkými Heralticemi a pokračuje do obce Sosnová na hranicích okresu Bruntál. Asi 500 metrů severně pod vrcholem zvaném Hůrky (466,6 m n. m.) se rozprostírá fytoce-nologicky zajímavý smíšený porost s převahou jehličnanů.

Přírodní památka Hůrky je zajímavá mimo jiné tím, že se zde vyskytuje původní heraltická borovice a sudetský modřín. Dlouhé rovné kmeny borovici byly velmi žádané při stavbě lodí v Hamburku,  Benátkách nebo Terstu, kde se již nařezané dlouhé desky v době Rakouska-Uherska z celého Opavska vyvážely.

Rezervace Hůrky byla vyhlášena v roce 1995, právě s cílem ochránit jedinečný porost původní borovice heraltické. Přestože se jedná o druh borovice lesní, vykazuje znaky tzv. ekotypu. Vyznačuje se velmi vysokým silným rovným kmenem. Na lokalitě vytváří borovice dvě dílčí populace, podle toho na jakém podkladu rostou. Jedna populace kořenuje na kambizemních zvětralinách kulmu. Druhá na kambizemních pseudoglejích  nebo pouze pseudoglejích.

V porostu je i původní modřín opadavý v poddruhu (subsp. Polonica). Dále dub letní, vtroušeně habr obecný, smrk ztepilý. Dosud je vitální také občasná jedle bělokorá. Pod řídkým keřovým porostem, který tvoří převážně zmlazující lípa malolistá, roste v obrovských populacích třtina rákosní a křovištní, kostřava lesní a pšeníčko rozkladité. Všude je netýkavka malokvětá. Na stinných místech  roste typický druh pro bučiny -  bažanka vytrvalá.

Ze zástupců ptactva je možno uvést jestřába lesního, pravidelně hnízdícího včelojeda lesního, žluvu šedou nebo našeho nejmenšího pěvce králíčka ohnivého.

Ze savců byli pozorováni např. plch lesní, jezevec lesní a z plazů ještěrka živorodá a slepýš křehký.

Foto: archív Ladislava Badaye