Teraristé, lektoři, studenti a přírodovědní nadšenci si zde v roce 1977 založili první tzv. dětskou mikrorezervaci. Tenkrát pod hlavičkou přírodovědného oddělení okresního domu pionýrů a mládeže, které se později osamostatnilo a vznikla Okresní stanice mladých přírodovědců (po roce 1989 přejmenované na Středisko environmentálního vzdělávání a následně Středisko volného času).

Pro vytvoření rezervace a studijní plochy si vybrali právě zatopenou pískovnu na Palhanci, kterou tenkrát náš přední znalec obojživelníků a plazů Ivan Zwach označil jako výjimečnou přírodní lokalitu překypující životem!!! Žilo zde snad všechno a bylo zde stálo co objevovat a studovat.

Vzpomínám na okamžik, kdy se u mně doma začátkem léta 1977 objevil vedoucí teraristického kroužku Ladislav Neděle a ve dveřích oznámil, že si můžeme do seznamu obojživelníků v naší mikrorezervaci připsat další druh - blatnici skvrnitou. Přiznám se, že já sám jsem ji viděl v jeho dlani poprvé v životě. Byla poměrně malá s úzkými svislými zorničkami v očích. Zkrátka přesně takovými, jak byla v literatuře popisovaná. Objev jsme oznámili Ivanovi Zwachovi, který po návštěvě lokality výskyt blatnice potvrdil.

Tůně v pískovně zanikaly díky jednorázové akci tzv. "Svazarmu" (Svaz spolupráce s armádou), který zde v roce 1986 pořádal mistrovství ČSSR ve střelbě. Tůně byly jednoduše zasypány a terén srovnán! Tenkrát se nikdo nikoho na nic neptal. Tak byla také zlikvidována lokalita nejen blatnice, ale i biotop pro rozmnožování skokanů ze skupiny skokanů zelených, ropuch zelených i obecných a rosniček. Bylo to jediné místo v této polní krajině, které stálo zato, aby se chránilo. Bohužel se tak nestalo.

Blatnice se tam znovu objevila teprve předloni, kdy se v pískovně objevila po letech voda. Až nyní, kdy se začíná hovořit o nutnosti zadržování vody v krajině a nám to pomalu dochází, co jsme tenkrát způsobili.

Hodnotnými prvky v pískovně jsou tůně s vodou. Ty osvětlené jsou vhodným místem pro rozmnožování blatnic skvrnitých.	Přes náletové dřeviny s břízami a topoly je vidět bývalá dobývací stěna. Za ní je už jen pole.

Už je zbytečné hovořit o narovnávání potůčků, vysušování bažin. Ono už je vlastně bohužel pozdě a jak říká jeden hrdina jednoho filmu z dílny Svěráka a Smoljaka. Jáchyme, hoď ho do stroje!: "Je to marný, je to marný, je to marný!" Marný je nejen boj proti úplatkům, ale, bohužel, i proti neschopnosti lidí chápat, co se v přírodě děje. 

Blatnice klade vajíčka do provazců o délce zhruba 40?60 cm, které samice namotává na stonky vodních rostlin v hloubce  kolem půl metru.	Pulci blatnice dorůstají až 20 cm a jejich vývoj může trvat až dva roky.	Po rozmnožení ve vodě se blatnice skvrnité (Polobates fuscus) rády vyskytují na písčitém podkladu, kde se umí obratně zahrabat.        Je to noční živočich.

Jaká je historie lokality?

Jedná se o bývalý těžební prostor přibližných rozměrů 100*150 m. Nejvyšší výška stěny cca 10 m. Těžbou štěrkopísku byly obnaženy žlutohnědé souvkové hlíny s typickou příměsí severských hornin (skandinávských žul, baltských pazourků apod.), které sem byly nasunuty ledovcovou činností. Území tvoří součást tzv. hlučínské náporové morény. Po těžbě se lokalita samovolně rekultivovala a vznikla řada vhodných stanovišť pro teplomilné organizmy. Dno prostoru bylo zamokřeno a vzniklo množství různě hlubokých tůní a jezírek, které tvořily vhodné biotopy pro obojživelníky. Největší vodní plocha byla v severní části pískovny. V roce 1986 byla navíc terénními úpravami zcela znehodnocena a postupně zavážena. Poté dále zarůstala náletovými dřevinami. Voda se zde opět objevila v roce 2010.

Jak lokalita vypadá v současnosti?

Vlivem opětovného zamokření lokality v roce 2010 byla částečně obnovena její ekologická funkce, jakožto významného refugia obojživelníků. Tůní je zde několik s rozdílnou hloubkou a velikostí. Největší o rozměrech cca 5*15 m a cca 6*14 m se nachází v její přední části. Pozitivním jevem, se také zdá alespoň sporadické obnažování písků drobnou těžbou (?nabírání písku do kyblíků?) a pohybem terénních motorek. Holé písčiny jsou pak stanovišti teplomilného hmyzu. Převážná část lokalita je nyní zarostlá náletovými dřevinami, které znehodnocují potenciál pro výskyt rostlin vázaných na chudé a suché stanovitě jako jsou pískovny. Lokalita je zaražena do plánu ÚSES jako regionální biocentrum. Jiný režim ochrany a managementu není nastaven.

Co zde roste?

Svahy pískovny jsou osázeny borovici černou (Pinus nigra). Zhruba 90 procent plochy pískovny je zarosteno náletovými dřevinami jako topolem černým (Populus nigra), topolem osikou (Populus tremula) a břízou bělokorou (Betula pendula).

Ojediněle roste vrba křehká (Salix fragilis) a keře jako trnka obecná, střemcha hroznovitá, růže šípková...

V podrostu stromů se vyskytuje svízel přítula a množství travin. V prostoru vstupní jižní části pískovny se vyskytuje ruderální vegetace, mezi kterou převládá zlatobýl kanadský, kopřiva dvoudomá, pcháč oset, barborka obecná a jiné druhy vázaná na narušená stanoviště.

Co zde žije?

Pískovna tvoří remízek, ve kterém bývá často pozorovaná zvěř jako srnec obecný (Capreolu capreolus), zajíc polní (Lepus europeus), liška obecná (Vulpes vulpes), lasice kolčava (Mustela nivalis).

Z ptáků pak: strnad obecný (Embereza citrinella), drozd zpěvný (Turdus philomelos), straka obecná (Pica pica), bažant obecný (Phasianus colchicus), vrabec polní (Passer montanus). Další pozorovaní živočichové patří do kategorie zvláště chráněných druhů.

Jaké zde žijí zvláště chránění druhy živočichů?

Je to: ještěrka obecná (Lacerta agilis), ropucha obecná (Bufo bufo), ropucha zelená (Bufo viridis), rosnička zelená (Hyla arborea), skokan hnědý (Rana temporaria), blatnice skvrnitá (Pelobates fuscus), čolek obecný (Triturus vulgaris), užovka obojková (Natrix natrix), slepýš křehký (Anguis fragilis), konipas luční (Motacilla flava), křepelka polní (Coturnix coturnix), žluva hajní (Oriolus oriolus), křeček polní (Cricetus cricetus), ťuhýk obecný (Lanius collurio), moudivláček lužní (Remiz pendulinus), koroptev polní (Perdix perdix), bramborníček černohlavý (Saxicola torquata), bramborníček hnědý (Saxicola rubetra), svižníci rodu (Cicindela), střevlíci rodu (Carabus), čmelák (Bombus sp.), batolec (Apatura sp.)

Svižník zvrhlý (Cicindela hybrida) je jeden ze zástupců hmyzu, který je vázaný na obnažené písky. V pískovně tato místa bohužel zarůstají.	Pískovna je refugiem ještěrky obecné (Lacerta agilis).

Jaké je ohrožení pískovny v současnosti?

Nejpalčivější problém je pokračující sukcesní zarůstání náletovými dřevinami a vysokostébelnatými travinami. Pokračující zavážení tůní odpadem a jejich vysychání.

Co by zde mělo dlouhodobými ochranářskými opratřeními vzniknout?

Palhanecká pískovna má v tomto ohledu vysoký potenciál. Mohla by zde vniknout teplomilná lokality s množstvím pestrých habitatů, převážně s využitím potenciálu písčitého podloží respektive stěn a se stále zatopenými tůněmi. Vzniknout by tak mohlo ojedinělé refugia obojživelníků a plazů, hmyzu a ptáků. Podobná lokalita na území Opavska zatím nikde na větším území neexistuje. Všechny podobné pískovny jsou znehodnoceny buď totálním zarostením dřevinami nebo zavezením.

Co doporučujeme, aby se zde pro záchranu lokality dělo?

Ostrůvkovité sečení travních a bylinných porostů s likvidací biomasy, redukce dřevinných náletů a zapojených částí křovin. Prohloubení některých tůní. Odstranění navezeného odpadu (mimo suť v přední části - tvoří paradoxně zábranu vjezdu).

Doporučené dlouhodobé opatření jsou:

Stržení jižní a západní stěny pískovny v celé výšce profilu, popřípadě v menším rozsahu odkopání a odkrytí stěn i na jiných místech. Zahlazení stěn a navršení substrátu. V přední části pískovny je možno dohodnou povolení pohybu bikrosových motorek. To by bylo vhodné max. 3 týdny velmi brzy z jara.

Tímto způsobem lze snadno navodit narušování nežádoucího porostu včetně aktivního strhávání drnu na ploše. Jízdy by měli za cíl obnovu a vytvoření biotopů pro ohrožené druhy rostlin a živočichů. Zejména habitaty pro ještěrku obecnou, obojživelníky, ale také například listonoha letního a žábronožku letní.

Jízdami dojde na takto degradovaných plochá také k obnově a prohloubení mělkých tůní, které se budou periodicky zaplňovat vodou. Tyto obnažené plochy s přítomností periodicky vysychavých kaluží jsou pro všechny očekávané druhy důležité.

Podstatné se také jeví vytvoření ochranného pásma především v severní a východní části pískovny (v místech, kde by mělo dojít ke stržení stěny). Toto pásmo by mělo zabránit případným sesuvům vlivem orby těžkými stroji na orné půdě nad profilem.

Celkový pohled na příjezdovou cestu do pískovny. Pískovna je obklopená ze všech stran poli. 

Foto: Jakub Kubačka, Milan Kubačka