Plodnice houby rodu Claviceps - paličkovice. Foto: Daniel Dvořák.Tato parazitická houba má poměrně složitý vývojový cyklus, na jehož konci můžeme pozorovat sklerocia, tvrdé struktury, v jejichž formě houba v půdě přezimuje a dlouhodobě přežívá nepříznivé teplotní a vlhkostní podmínky. Sklerocia lze vidět v letním až časně podzimním období na různých druzích trav (lipnice, kostřava), ale také právě na obilí.
Houba kolonizuje  mladé semeníky hostitelské rostliny v období květu. Mikroskopické buňky se zachytí na bliznách pestíků a ve vhodném prostředí ihned vyklíčí ve vláknité útvary  hyfy, které se rozrůstají v hustou síť mycelia. V nich se produkují nové nepohlavní buňky  konidie. Ty jsou vytlačovány na povrch semeníku v kapičkách sladké šťávy, tzv. Medovice. Ta je atraktivní pro hmyz, který tak zprostředkovává další šíření infekce.
Houbová vlákna v dalším vývoji postupně mění samotný semeník ve sklerocium. Právě sklerocia obsahují řadu přírodních látek, například pigmentů nebo olejů, ale v největším množství se v nich vyskytují námelové alkaloidy. Ty provázejí lidstvo od nepaměti.

V raném středověku, při rozšíření pěstování žita, docházelo k častým otravám v důsledku používání mouky, která byla kontaminována námelem (tzv. ergotismus z latinského ergot = námel). Tyto otravy občas přerostly v lokální epidemie. Projevovaly se silnými křečemi, zvracením, pomateností a někdy končívaly smrtí. Jejich příčina byla objasněna teprve v 17.století.

Námelové alkaloidy se v současnosti využívají zejména v medicíně  v gynekologii, psychiatrii i interním lékařství. Ze sklerocií bylo izolováno více než 40 alkaloidů, z nichž farmaceuticky využitelné jsou zejména deriváty kyseliny lysergové a klavinové alkaloidy.

Plodnice houby rodu Claviceps - paličkovice. Foto: Daniel Dvořák.	Kmen Claviceps sp. na agarem ztuženém kultivačním médiu v Petriho misce. Foto Josef Satke.
Drobounké konidie plavou v tzv. medovici, která je hojně vyměšována myceliem a láká hmyz, jenž přispívá spolu s deštěm k rozšiřování houby v porostu a působí nové sekundární infekce. Foto Iveta Nováková	Semeníky napadené rostliny se transformují zbytněním pletiv do struktury tmavě fialového až černého útvaru zvaného sklerocium. Foto Jakub Kubačka

Námel, který bývá vidět na polích, se u nás pěstuje uměle. V laboratoři se v přísně řízeném kultivačním procesu vyrobí námelová očkovací látka. Jsou to vlastně buňky předem vybraných kmenů mikroorganizmů rodu Claviceps, které byly namnožené, zachycené na pevném nosiči a zakonzervované usušením do formy granulí nebo prášku. Každý z kmenů je producentem jiného druhu námelového alkaloidu.
Tato očkovací látka se koncem jara rozpustí ve vodě, aby se buňky znovu oživily, a vzniklá suspenze se aplikuje speciálními očkovacími stroji na dorůstající klasy hostitelské rostliny  žita. Byly vyvinuty  speciální odrůdy ozimého žita, které jsou sterilní, to znamená, že je u nich potlačen růst zrna právě ve prospěch produkce námelových sklerocií. Jakmile parazitická houba na klasech dozraje, sklízí se podobným způsobem jako obilí.
Získaná biomasa sklerocií produkčních kmenů se potom v podmínkách chemického procesu extrahuje s použitím organických rozpouštědel a izolují se a čistí jednotlivé námelové alkaloidy.

Polní produkce námele je stále častěji vytlačována fermentací specifických produkčních mikroorganizmů ve velkoobjemových bioreaktorech. Fermentační výroba je totiž nejen levnější, ale také není závislá na výkyvech počasí, a je i mnohem šetrnější k životnímu prostředí.