Vzpomínáte si na dobu, kdy jste se koupala v řece Opavě jako dítě? Které místo jste si oblíbila nejvíce? Jak se za tu dobu změnila řeka a její okolí?

Převrácená fotografie, jako by symbolicky ukazuje, že svět je naopak.	Dobroslava Klusáková s ing. Ondřejem Dovalou u jednoho stromu            v pobřežním porostu řeky Opavy v Holasovicích.

Samozřejmě. Vzpomínky na chvíle strávené s rodičiu řeky není možné zapomenout. S nimi proběhlo mé první seznámení se s řekou. Už jako děti jsme ale chodívali k řece sami, protože se tam v létě vždy někdo koupal. Scházely se u ní především děti a mládež. U mostu, kde byl brod,  jsme si  jako děti dělali z kamení malé rybníčky, kam si nahnali malé rybičky a později je zase pouštěli. U mostu se také plavili koně, což je nezapomenutelný zážitek. Hoši poblíž chytali raky. Kousek výš po proudu, na levém břehu bylo možné vidět vydru. Při opalování se a vyhřívání se na sluníčku jsme pozorovali  vážky nad hladinou. Byla tam docela velká společenství mládeže. Byl to náš svět, kde bylo plno křiku i smíchu, skákání do vody, závodů v plavání. U vody jsme trávili o prázdninách celé odpoledne. K večeru jsme pak všichni šli domů za svými povinnostmi.
Těch míst, kam se kdo chodil koupat, bylo mnoho a každé mělo svůj název, zpravidla podle místa majitele pozemku v tomto místě. Ve vsi to bylo U Šrajerove ďury, U mosta, U Kraluvky, U Pišoveho, U lavek.
Nad vesnicí proti proudu U velké Kaleruvky, Malé Kaleruvky (dnes u fotbalového hřiště). U skalin, kde bývalo mnoho mladých rodin, protože tam byl brod, kam mohla    i batolata, a v jeho sousedství si velmi rádi zaplavali otcové, protože je tam dodnes hodně hluboko.  Nejdále jsme chodili ke splavu. K řece nad Holasovicemi se chodili koupat loděničtí a pod soutokem řeky Opavy s Herličkou měli své tři "kupanice" neplachovští.
Dnes se díky úpravám břehů v Opavici nedá moc koupat. Strach z povodní způsobil, že břehy řeky byly upraveny tak, že se do řeky se již nedá vstoupit postupně, ale najednou jste i více než metr ve vodě.  Vytratily se tišiny v zákrutách a v nich rostliny rostoucí přímo z vody. Řeka ztratila svou původní podobu a rozmanitost. V sousedství obce i kus nad ní je kanálem.
Třeba se nám ale zase vrátí i společenská funkce řeky. Inspirační vlaštovkou může být projekt na řece Moravě pod Olomoucí, kde chtějí obnovit, hlavně pro rodiny           s dětmi, i rekreační funkci řeky, protože koupání v přírodních řekách je zážitek.

Dobroslava Klusáková s MUDr. Jozefem Dovalou.	?Podívejte, ledňáček!? zvolal Dovala senior.

"Podívejte, ledňáček!" zvolal Dovala senior.

Máme pořád strach z povodní, především nemůžeme zapomenout na strašnou povodeň v roce 1997. Co říkáte teorii, že si za povodně můžeme sami? Děláme vše proto, abychom vodu z krajiny dostali co nejrychleji pryč. Vzpomenete si na některé lidské činnosti, které způsobují to, že se retenční schopnost naší krajiny stále snižuje?

Je velikou škodou, že je dnes mezi lidmi víc strachu než radosti ze života. Řeka se čas od času sama ze svého koryta vylije, protože to potřebuje, ale my lidé jí jistě svou činností pomáháme k tomu, že se vylije častěji . Ve jménu pokroku jsme si zrušili malý koloběh vody v krajině, kdy voda, která je v ní je se tam vypaří a potom zase spadne v podobě deště. K tomu dnes ještě přistupuje stále se zmenšující plocha půdy, která je schopna nasávat vodu, hodně ploch je vyasfaltovaných, vydlážděných a  stále více jich přibývá. Přibývá také budov, kolem nich parkovišť. Tyto plochy jednak nezadržují vodu, ale navíc je rozpaluje slunce a ohřívá krajinu. Tím vším se zvyšuje deficit vody v krajině. Voda z dešťů z těchto ploch rychle mizí v kanálech, potocích, řekách a mořích. Vrací se nám pak v nevhodných množstvích. Porušili jsme rovnováhu v přírodě, ,"zavedli a jsme si velký koloběh vody a teď se divíme a bojíme.

Někteří lidé, především ti, kteří bydlí blízko řeky, nemohou spát, když pár dnů prší. Co si myslíte o tom, že by se v záplavových územích nemělo stavět? Že bychom se měli podřídit vodě a ne vodu spoutávat. Stačí přece zajistit lidem bydlení v bezpečném území. To opravdu lpíme na své půdě tak, že dáme všanc i své životy?
Určitě je lepší, abychom s vodou spolupracovali, dali jí větší volnost než abychom ji svazovali. Není určitě dobré stavět v záplavových územích. Tady je dobré pamatovat na moudrost našich předků, že voda si vždy cestu najde. Pro nás lidi je určitě lepší, budeme-li vodu a její sílu respektovat, než se ji stále snažit usměrňovat podle svých představ. A povodně v roce 1997 v Opavě to ukázaly. Voda si našla své původní koryto.
Někteří obyvatelé Holasovic mají být u řeky Opavy chráněni protipovodňovými hrázemi, které budou stát několik desítek milionů korun. Nebylo by lacinější               a účelnější postavit domy na bezpečném místě těm, kteří mohou být při povodni ohroženi? Tito lidé by se dostali do nových domů, ve kterých by mohli už klidně spát. Nemyslíte?
Je těžké, aby lidé, kteří u řeky dlouho bydlí, se stěhovali někam jinam.  Určitě je lepším, lacinnějším a výhodnějším řešením pro ty, kdo chtějí nové domy, stavět je v bezpeč-nějších místech než v sousedství řeky a mít tak větší klid. Při výběru těchto míst by bylo jistě také vhodné, abychom svá lidská sídla přestali rozšiřovat do volné přírody, která je domovem zvěře. Podle titulku v novinách se zvěř stala pro nás nebezpečnou. Není však tomu naopak?
Při prohlídce místa, kde má stát tato hráz, jsme viděli stromy označené čísly a to pro ně nevěští nic dobrého. Vykácením mnoha zdravých stromů se obyvatelům Holasovic zcela změní oblíbené místo vycházek. Bude to úplně jiné místo s jinými průhledy. Mnoho lidí přijde o své krásné vzpomínky. Jaký máte na připravovanou protipovodňovou hráz názor? Nejde o tzv. "ztrátu krajiny domova"?
Jistě. Vzhled okolí řeky se změní. Bude sice možno kolem řeky se nadále procházet, ale již to na delší dobu nebud v přirozeném prostředí - ve stínu stromů a jejich ševelení

Přičemž hrázemi se odejme řece přirozenost. Omezí život v ní i kolem ní. Dojde-li k vykácení vzrostlých stromů nejde jen o ztrátu krajiny domova, znetvoření nejbližšího okolí řeky, ale zase se podpoří sucho v krajině. Přitom v Holasovicích a nejbližším okolí už tak žijeme ve srážkovém stínu. Připravovanými opatřeními se také zajišťuje voda pro podniky a obyvatele Ostravy. Bude-li však sílit sucho, jakými opatřeními se zajistí voda v budoucnosti, když nyní má být dále nerovnováha v přírodě zvýšena? Vše je bohužel viděno především z hlediska technického. Jistě však je možné šetrnější a také bezpečné řešení ochránění před povodněmi, než jak je dnes projektováno. Nejen ve vědeckých kruzích se již nějakou dobu hovoří o šetrnějším zacházení s krajinou. Vzdálili jsme se tomu, co se o vzhledu naší vlasti praví v naší státní hymně.

Fotografie: Milan a Jakub Kubačkovi