Template
Template Template
Template Středa, 18 červenec 2018 Template

Přihlášení

 
Template
Rozhovor se spisovateli a fotografy Milenou Hamerskou a Jiřím Pecháčkem z Hlavnice
Napsal Jakub Kubačka   
Úterý, 03 duben 2018
Oba vystudovali zeměměřickou fakultu ČVUT v Praze a celý život pracovali v Katastrálním úřadě v Opavě. Oba celý život fotografovali především přírodu. Jako lovci beze zbraní založili partu lidí stejných zájmů o fotografování a natáčení zvěře, kteří si říkali Bezflinťáci. Když bylo potřeba se postavit na záchranu jesenických kamzíků, založili petiční výbor a následně spolek Jesenický kamzík. Druhou zájmovou oblastí se stalo hledání dokumentů a zpracování historie obce Hlavnice a v posledních třech létech obce Karlova Studánka. Na základě poznání historie založili v Hlavnici celostátní literární soutěž Hlavnice A.C.Nora pro mladé lidi do 30 let. Úplně posledním jejich nepřehlédnutelným počinem bylo právě nyní na sklonku roku vydání knihy povídek Bezflinťáci.
pechcek1_20180328_1458704361.jpg
 Spisovatelé a fotografové Milena Hamerská a Jiří Pecháček z Hlavnice.

 

Pane Pecháčku, jak jsme se již zmínili jednou v našem časopise, mnoho let jste se naplno věnoval historii a současnosti obce Hlavnice, v níž už žijete od roku 1982. Co vás motivovalo k této práci?
Do Hlavnice jsem už jezdíval v 60. létech minulého století. Hlavním důvodem byly tehdy lovy beze zbraní, fotografování zvěře a provozování myslivosti. Hlavnice leží na vyvýšenině a z ní je vidět hodně daleko. V té době mohli ještě myslivci lovit dravce na tzv. výrovce. Tento způsob lovu je postaven na faktu, že dravci neradi vidí noční dravce a proto na ně útočí. Ale také i jiní ptáci útočí, jako havrani, krkavci a další. 

Proto někteří myslivci chovali doma ve voliéře výra velkého, kterého při lovu posadili doprostřed vyvýšeniny na bidýlko a samozřejmě přivázali. Dravci vidí hodně daleko a tak přilétávali a na výra útočili. V té době, kdy jsem do Hlavnice jezdil, byl už odstřel dravců zakázán, o to víc jsem měl prostoru pro fotografování dravců v letu. Do Hlavnice jsem také jezdíval fotografovat odchyt zajíců, kterých bylo tehdy opravdu hodně.
Hlavnice mne proto přitahovala z pohledu provozování myslivosti a nakonec jsem zde v roce 1982 zakoupil nemovitost, malou usedlost, a o pár let později jsem se do ní natrvalo nastěhoval.

Prvních 8 let jsem dával usedlost do pořádku, protože zde nebyla koupelna, záchod, podlahy byly hliněné?
Přišla tzv. něžná revoluce, otevřely se hranice a německé cestovní kanceláře projevovaly zájem o pronájmy chat pro své klienty. Přijel za mnou kamarád, abych svůj výměnek pronajal a tím i vydělal peníze. A právě tehdy mne napadlo, že hosté budou mít určitě zájem dozvědět se něco o historii obce a začal jsem shánět informace. Zjistil jsem, že v Hlavnici není nikdo, kdo by mohl něco říci o historii obce, že se nikdo o toto téma nezajímá. Kronika obce byla založena teprve v roce 1927, to byl jediný zdroj informací. S německou cestovní kanceláří jsme se nedohodli, ale myšlenka sehnat historické dokumenty a napsat historii obce mě už neopustila. A tak se stalo, že člověk, který nikdy dějiny zrovna nemusel, začal najednou objevovat minulost a zjistil, že je to krásné dobrodružství. Naštěstí jsem už měl vedle sebe partnerku Milenu Hamerskou, která mně nejen podpořila, ale také podle potřeby pomohla a přidali se i někteří místní občané. V roce 2000 už byla vytištěna kniha, shrnující vše, co se nám podařilo zjistit. V roce 2008 jsem obci předal bohatě naplněný historický archiv obce. Ve fyzické podobě a vše převedeno do digitální podoby. Kromě toho jsme také začali intenzivně dokumentovat dění v Hlavnici, já fotoaparátema Milena kamerou. V roce 2014 nám starosta naše aktivity zastavil. Obec měla doplněný historický archiv obce zcela zpracovaný digitálně a moje žena předala asi 700 videodokumentů o činnosti obce za léta 2002-2014. Měli jsme ještě další plány, co pro obec udělat, bohužel.
Osud nám však nedal pokoj, zavál nás až do Karlovy Studánky, kdy jsme za tři roky předali obci na obecním úřadě velkou řádku dokumentů o historii Karlovy Studánky včetně důkazů, že je obec starší o 90 let, než se uvádí. Ale to už by byla jiná kapitola.

pechcek2_20180328_1384251925.jpg
pechcek3_20180328_1473445158.jpg
   
Kdo se trochu zabývá kulturním životem na Opavsku, tak ví, že Hlavnice je velmi aktivní a že jí mnoho obcí může závidět.

Ano, je to tak. Kdo se chce v Hlavnici bavit, nemusí sedět doma ani někam jezdit za kulturou. V obci je osm aktivních zájmových organizací a všechny ?jedou na plné obrátky?. Jako příklad uvedu jednu z akcí, které se konají každých 5 let. Je to oslava otevření kulturního domu. Na kulturním programu se podílí pokaždé okolo 120 občanů z počtu 600 obyvatel. Naprosto dobrovolně, bez nátlaku. Program běží naplno více než dvě hodiny. Jedno číslo lepší než druhé. Hlavnice tedy nemusí dovážet kulturu, místní si ji dokáží udělat sami.
V Hlavnici pracuje osm společenských organizací: myslivci, hasiči, sportovci, Klub důchodců, spolek Hlavnice A.C.Nora, Farní rada, pěvecký sbor a dva divadelní soubory, dětský a dospělý. Takové množství dobrovolných společenských organizací hned tak někde nenajdete.

V Hlavnici jsme viděli několik pamětních desek a zcela nových soch. Víte něco o vzniku těchto připomenutí minulosti?
Ano, vím a do všech detailů. Pamětní desku na domě čp 4, věnované odbojové skupině Obrana Slezska, sem instaloval v roce 1992 Svaz protifašistických bojovníků.

Na domě, kde visí, byla v roce 1938 hospoda a v ní byla skupina založena. Šlo o protiněmeckou odbojovou skupinu, kterou založili slezští zemědělci. Vedoucí představitelé odboje byli Němci popraveni a po převzetí moci komunistyv roce 1948 se nesmělo o ní mluvit a psát, protože nebyla založena právě komunisty. Proto mohla být pamětní deska instalována až po roce 1989. O ostatní pamětní desky a sochy má zásluhu Sdružení Hlavnice A.C.Nora.
Při práci na historii obce Hlavnice jsem narazil na významné osobnosti obce, které je nutno z mnoha důvodů připomínat. Byli to Jan Florián Lhotský, český vlastenec, který se v 19. století podílel významným způsobem na práci Matice slezské, hlavní řečník na historickém setkání Slezanů na Ostré hůrce, člověk, který prosadil u císaře vznik českého gymnázia v Opavě a další. Druhou osobností byl profesor Josef Schreiber, hlavnický rodák, hudební skladatel a uznávaný odborník v oboru hudby a třetí pak spisovatel A.C.Nor, významný člen výboru Obce spisovatelů, kterému komunisté po roce 1948 zakázali psát.
Byl jsem v roce 1993 iniciátorem založení Sdružení Hlavnice A.C.Nora. Cílem bylo naplnit odkaz spisovatele A.C.Nora formou organizování celostátní soutěže Hlavnice A.C.Nora pro mladé začínající autory prózy. S tím souviselo i zhotovení pamětní desky a vytvoření sochařských portrétů Josefa Schreibra a A.C.Nora, které visí v hale kulturního domu. Jejich autorem je sochař Ivan Hauptfleisch. Ale také jsme si dali za cíl naplnit i odkaz dalších dvou osobností. J. Fl. Lhotskému jsme nainstalovali ve spolupráci s rodinou Lhotských pamětní desku a Schreibrovy lidové písně pravidelně zpívá hlavnický pěvecký sbor.

Říkáte, že zhotovení sochařských portrétů a pamětních desek, s výjimkou jedné, zabezpečilo sdružení Hlavnice A.C.Nora. Jakou to mělo souvislost s literární soutěží prózy?
Ano, skutečně hlavní náplní sdružení bylo organizovat celostátní soutěž prózy začínajících autorů. Soutěž od samého počátku oslovila veřejnost i Obec spisovatelů a od samého začátku měla obrovský úspěch. Každoročně přijížděli na slavnostní vyhlášení výsledků soutěže do hlavnického kulturního domu autoři z celé republiky, ale také přijížděli renomováni spisovatelé, zástupci rodin A.C.Nora z Prahy a Kanady, kteří dokonce přispívali na financování této akce, naše soutěž byla součástí velkého kulturního festivalu Bezručovy Opavy. Trvala plných 20 let, skončila jen proto, že v posledních třech letech přestali mít mladí lidé zájem psát a soutěžit. Díky počítačům si zakládali své stránky a zveřejňovali své práce a měli téměř okamžitou odezvu. U nás mladí museli čekat téměř rok, než se dověděli, jak se umístili. Ať se nám to líbí nebo nelíbí, doba je dnes jiná.
Sochařské portréty a pamětní desky sdružení realizovalo s cílem připomenout veřejnosti historii obce.
Spisovatele A.C.Nora inspirovalo k napsání svého prvního a nejlepšího románu Bürkental hlavnické prostředí a život v něm. A tak jsem přišel s návrhem, že by mohla Hlavnice inspirovat i jiné výtvarníky, malíře a sochaře. Proto jsme pod hlavičkou sdružení začali organizovat pravidelná setkání výtvarníků, kteří prožili týden na faře a farní zahradě a zde tvořili.

A přijali podmínku, že každý zde v Hlavnici musí nechat jedno své dílko. Proto má fara, kulturní dům, obecní úřad, kancelář zemědělského družstva, Kaplice, obec a mnohé domácnosti výtvarná díla od účastníků sympozia.
Ona setkání se pravidelně konala v září od roku 1994 téměř deset let a mnozí i nadále do Hlavnice aspoň jednou za dva roky přijíždějí, i když dnes jen na návštěvu. V Hlavnici se jim líbí.

Uvádíte nás jako spisovatele a fotografy. Kromě vydání publikace o Hlavnici z roku 2000, která shrnuje celou historii obce od roku 1250 a byla tiskem vydána při příležitosti oslav 750 let, jsme vydali mnoho dalších brožur a samizdatů, některé z nich vyšly tiskem a další jsou uloženy v námi založeném historickém archivu obce, v okresním a Zemském archivu.
Pokud se týká právě vydané knihy Bezflinťáci, pak tato kniha popisuje některé ze zážitků z pobytů na lovech a loveckých chatách s fotoaparátem a kamerou v ruce a hovoří o přátelství lovců beze zbraní. V průběhu našeho boje o zachování kamzíků v Jeseníkách, kterým hrozila úplná likvidace, jsme se seznámili s kameramanema režisérem v jedné osobě Janem Mudrou. Po společné domluvě Jura napsal námět o kultuře a myslivosti v Hlavnici, který Česká televize Ostrava schválila, a Jan Mudra pro ni natočil film o společenském a kulturním dění v naší obci pod názvem Hlavnice tančí a zpívá. Pro pořad Tisíc let myslivosti pak jeden díl o hlavnických myslivcích. A tak se vlastně uzavírá okruh našich zájmů  Hlavnice - Bezflinťáci  Hlavnice.
Nebýt našich aktivit, které se prolínaly a navazovaly na sebe, nevznikly by filmy o kulturním životě a myslivcích v Hlavnici, které seznámili prostřednictvím ČT1 širokou veřejnost. Film byl pravděpodobně ukončením naší práce pro obec.

pechcek4_20180328_1238556276.jpg

Tři symboly Hlavnice: Kostel Nejsvětější Trojice B oží ze 13.století, Hasičská zbrojnice, bývala obecní sýpka z roku 1776,

Větrný mlýn z roku 1810

 

Na otázky odpovídali: Milena Hamerská a Jiří Pecháček

Fotografie:JIří Pecháček

 
<< Předchozí   Další >>
Template
Template Template Template
Template Template