V první částí tohoto projektu byly navštíveny všechny základní školy a zjišťovány názory na současné metody výuky přírodovědy a návrhy na jejich zefektivnění. Ve druhé části byly ověřovány u učitelů pracovní listy, které mohou učitelé využívat na své škole. Koncem září se sešli učitelé ze škol na Hlučínsku v městském parku v Hlučíně u sbírky bludných kamenů. Byla to první zastávka, na které byly ověřovány možnosti využití tohoto místa při výuce geologie.   

První zastavení u bludných balvanů v hlučínském  parku. Uprostřed Lenka Osmančíková - vedoucí projektu za Sdružení obcí Hlučínska. Vpravo vzadu autoři připravované učebnice Radim Lokoč a Jakub Kubačka.

Bludné balvany transportované na Hlučínsko čtvrtohorním pevninským ledovcem ze Skandinávie a nalezené v okolí Hlučína.
Bludné balvany jsou upomínkou na jednu z nej-zásadnějších geologických událostí, která formovala vzhled Hlučínska kontinentální zalednění. Během ledových dob ve starších čtvrtohorách (před zhruba 500 až 120 tisíci lety) zasáhl na Hlučínsko kontinentální ledovec.
Ledovcový příkrov se šířil ze Skandinávského poloostrova přes celou severní polovinu Evropy až k našim severním pohraničním horským hřebenům. Pohybující se ledovec odlamoval ze svého podkladu horninové blokya posunoval je s sebou až na místo uložení. Přitom je ohlazoval a zaobloval jejich hrany.
Informaaci o dobách ledových a bludných balvanech přednesl  geolog Martin Hanáček.

Bludné balvany transportované na Hlučínsko čtvrtohorním pevninským ledovcem ze Skandinávie a nalezené v okolí Hlučína.
Bludné balvany jsou upomínkou na jednu z nej-zásadnějších geologických událostí, která formovala vzhled Hlučínska kontinentální zalednění. Během ledových dob ve starších čtvrtohorách (před zhruba 500 až 120 tisíci lety) zasáhl na Hlučínsko kontinentální ledovec.
Ledovcový příkrov se šířil ze Skandinávského poloostrova přes celou severní polovinu Evropy až k našim severním pohraničním horským hřebenům. Pohybující se ledovec odlamoval ze svého podkladu horninové bloky a posunoval je s sebou až na místo uložení. Přitom je ohlazoval a zaobloval jejich hrany.
Informaaci o dobách ledových a bludných balvanech přednesl  geolog Martin Hanáček. 

První soukromé chráněné území na Hlučínsku vytvořené pro obnovu vodního režimu údolní nivy říční krajiny řeky Opavy za účelem záchrany a podpory lučních mokřadních druhů ptáků bahňáků, obojživelníků, plazů, ryb a bezobratlých.

První soukromá rezervace, kterou vytvořili Ochránci ze Semixu Opava.

Obnova zamokřených luk realizovaná společností Semix je unikátním projektem v rámci celé naší republiky. Také tomuto území v nivě řeky Opavy se v minulosti nevyhnuly meliorační úpravy toků a zasypání mokřadů (80 léta 19. století). Přes všechna negativa mělo území stále vysokou biologickou hodnotu. Ještě po 2. světové válce se zde vyskytovaly orchideje prstnatce májového, včetně dalších dnes již vzácných rostlin. Stav území se intenzifikací zemědělství rychle zhoršoval, část luk byla přeorána na pole a další byly osázeny nevhodnými výsadbami jehličnanů. To mělo negativní vliv na rostliny, mokřadní motýly, obojživelníky a bahňáky. V důsledku postupného přeorávání luk, jejich hnojením a mulčováním došlo k vyhynutí řady rostlin.

Biolog Adrian Czernik popisuje učitelům přírodopisu z hlučínských škol ekoogické vazby na Poštovním rybníku.

Území patřilo k významnému hnízdišti bahňáků  břehouše černoocasého (naposledy v roce 2003) bekasíny otavní, vodouše rudonohého, čejky chocholaté a dalších ptáků. Intenzifikace kosení a bránování luk v době hnízdění měly za následek likvidaci snůšek a rušení ptáků. Projekt zaměřený na obnovu území (revitalizace) se realizoval v letech 2006-2014. V průběhu přípravy byl zde zjištěn výskyt vzácné ryby  piskoře pruhovaného a chráněných druhů motýlů  modráska bahenního a ohniváčka černočárného. Pro přivedení vody bylo vytvořeno nové meandrující koryto Přehyně v délce téměř 800 m. V území bylo vybudováno 9 vodních ploch  tůní o ploše do 3,5 ha. Hloubka tůní je od 0,5 do 1,7 m. Tůně neslouží pro chov ryb, ale pro obojživelníky a ptáky. V území se provádí kosení luk až po vyhnízdění ptáků. Dnes zde většina bahňáků opět hnízdí, vyskytují se zde obojživelníci - čolci obecní a velcí, skokani zelení, rosničky. Pro návštěvníky je zde celoročně přístupná pozorovatelna, odkud mohou sledovat zvířata, aniž by je rušili. Vstup na louky je zakázán.

Dařanec je přírodě blízkým lesní porostem převážně polonských dubohabřin s dubem letním, břízou pýřitou, lípou a habrem. Keřové patro tvoří zejména lísky obecné, bylinné pak ostřice třeslicovitá, sasanka hajní, ptačinec hajní, plicník tmavý.

Tato lokalita je zvláště chráněným územím  přírodní rezervaci, jejímž posláním je zachovat přirozené a přírodě blízké lesní porosty polonských a karpatských dubohabřin s bohatou florou a faunou typickou pro toto území. Les má díky předchozímu hospodaření ?parkovitý? charakter. Rezervace zde byla vyhlášena v roce 1969 na ploše 32,94 ha. Dlouhodobým cílem je obnova tzv. středního lesa, při kterém je využívaná vegetativní obnova semenných stromů.

Jakub Kubačka představil přírodní rezervaci Dařanec.

Území je velmi cenné přítomností řady starých a rozpadajících se dřevin dubu letního, které vytvářejí četné dutiny, pukliny úkryty pro dřevokazný hmyz, ptáky a netopýry.
Odumírající duby a další dřeviny jsou ponechávány na dožití na stojato k postupnému rozpadu. Mrtvé dřevo rozpadajících se stromů není z území odváženo, což umožňuje zvyšovat podíl ležícího dříví, které slouží na zemi jako zdroj živin a úkryt pro živočichy.
Podél lesní silnice na křižovatce cest naučné stezky se nachází mohutný dub letní tzv. Mechtildin dub, jehož stáří je odhadováno na 300 až 400 let. V roce 2012 tento strom při jedné ze silnějších bouří spadl, tudíž lze zde vidět již jen jeho povalené torzo.
U dubu je větší bludný balvan, který byl na území hlučínska zavlečen ledovcem. Na tomto kameni je německý nápis  Mechtilden Eiche (v překladu Mechtildin dub), který odkazuje na kněžnu Mechtildu Lichnovskou, pod jejíž panství les v minulosti spadal.

U dubu pohovořil o přírodní rezervaci Dařenec přírodovědec Jakub Kubačka

Extenzivní sad ovocných dřevin vytvořený za účelem záchrany starých a krajových odrůd, které v minulosti rostly v oblasti Hlučínska. Sad je místem pro uchování odrůd, dárcem plodů a také důležitým krajinným prvkem.
Tato lokalita je příkladem tradičního extenzivního vysokokmenného ovocného sadu. Stromy jsou vysázenyv rozestupech 12 m, mezi řadami jsou mezery 12 m. V současnosti zde roste 132 stromů jabloní, hrušní a slivoní výběr starýcha krajových odrůd pěstovaných v minulosti na Hlučínsku. Dohromady je zde vysázeno 98 odrůd.
Pěstování ovoce má ve Vřesině dlouholetou tradici. Kromě soukromých ovocných výsadeb v sadech a zahradách byly mezi lety 1954 až 1978 vysázeny místním jednotným zemědělským družstvem sady jabloní, které také daly jméno ulici vedoucí k současnému geno-fondovému sadu. Zmíněné dnes již zcela zaniklé ovocné výsadby byly také jedním z důvodů výsadby geno-fondového sadu.

Ovocnář Radim Lokoč nás zavedl do genofondového sadu.

Genofondový sad ovocných dřevin Hlučínska vznikal postupně od roku 2013 zásluhou Základní organizace Českého svazu ochránců přírody Levrekův ostrov se sídlem ve Vřesině. Hlavním posláním sadu je záchrana krajových odrůd, tj. odrůd pocházejících přímo z obcí na Hlučínsku. Najdeme zde také výběr starých odrůd běžně pěstovaných v minulosti na Hlučínsku, které pocházely z různých částí republiky, okolních států nebo i z větších dálek např. Z Anglie a Ameriky.
Sad je živým organismem, který zejména v počátečních letech vyžaduje dobrou péči. Každoročně se zde provádí: na sklonku zimy  předjarní výchovný řez; na jaře  výsadba stromů nebo podnoží na prázdné nebo uvolněné pozice, roubování, oprava a výměna kůlů a chrániček; v létě: zálivka, letní řez, čištění kmenů, odstraňování vlků (letorosty v koruně), povolování úvazků, sečení trávy; na podzim  výsadba, oprava a výměna kůlů a chrániček.

V katastru obce Závada je velká pískovna fluvio-glaciálních písků, čtrtohorních usazenin z dob zalednění.
Relief Opavska ovlivnily i klimatické změny a neotekto-nické pohyby ve starších čtvrtohorách (pleistocénu). Před asi 1 milionem let vznikl ve Skandinávii mohutný pevninský ledovec, který zasáhl střední a východní Evropu. V té době byly zaledněny i Alpy. Nastala doba ledová (glaciál) s polárním podnebím. Po ní ledovec ustoupil díky zvyšování teploty a nastala doba meziledová (interglaciál).

Geolog Martin Hanáček nám představil pískovnu v Závadě.

To se opakovalo celkem 4krát se 3 meziledovými dobami.
První zalednění nazvané elsterské je datováno na dobu před 630 000 až 410 000 let v době ledové zvané mindel.
Druhé zalednění sálské před 160 000 let proběhlo v době ledové zvané riss.
Poslední viselské zalednění k nám v době ledové zvané Würm území našeho okresu nezasáhlo, přesto mělo na geologii území Opavska velký vliv. Tehdy byly z morén a okrajových oblastí, které vytvořily předcházející ledovce vyváty jemné částečky hornin. Ty vytvořily mocné vrstvy původně vápnitých spraší, dnes již převážně odvápněných a nazývaných sprašovými hlínami. Zbytky původních spraší byly objeveny např. U Holasovic.
Písek je nezpevněný psamitický (drobnozrnný) sediment s porozitou až kolem 35 %. Podle složení rozlišujeme křemenné písky, ve kterých zcela převažují křemenná zrna. Podle způsobu vzniku je možné rozeznávat. Říční (fluviální) písky jsou špatně vytříděné sedimenty tvořící náplavy nebo terasy. Glacifluviální a glacilakustrinní písky vznikají při součinnosti řek a jezer s ledovci.

Geologií pískovny nás provedl Martin Hanáček, který zde studuje vrstvy písku a souvky v nich.