Některé druhy, například vrány (obecně i jiní krkavcovití), si dokonce vybudovaly strategii, která jim šetří energii vydanou na hledání a zpracování potravy. Jde o časté případy, kdy pták držící v zobáku ořech či jiný plod se skořápkou reaguje na červenou a zelenou barvu semaforů. Jakmile zaregistruje červenou, donese ořech před stojící automobily, poté odlétne na blízké místo, odkud vyhlíží zelenou. Ta mu evokuje příznivou situaci, kdy skořápka ořechu praská pod koly motorových vozidel. Následující červená znamená odměnu za inteligenci a adaptaci - pták rychle vyzobává obsah plodu, či s ním odlétá mimo hrozící nebezpečí.

Jiřičky si staví hnízda většinou pod převisem střechy na vnějších stěnách budov. Je slepeno z hlinitých hrudek a uvnitř vystláno stébly a peřím.   V jednom roce může vyhnízdit i dvakrát i třikrát.	Mladá jiřička někdy vypadne z hnízda a rodiče je přesto dokrmí na zemi.

V městských lokalitách rovněž hledají útočiště druhy, jež ztrácejí přirozené biotopy pro hnízdiště a města jim poskytují jakousi náhradu za ně. Jedná se zejména o ?skalní? druhy, jako je jiřička obecná. Krátký monitoring hnízd jiřiček v městských lokalitách, který jsem prováděl na konci května tohoto roku v Českých Budějovicích, naznačuje, že jiřičky pro své hnízdění upřednostňují severní stranu (takřka 40% hnízd orientováno na sever), dále podobnou pozici zaujímá východní a západní strana, obě s 22%, a nejmenší zastoupení měla hnízda orientovaná k jihu  jen 18%. To je způsobeno nejspíše možným přehříváním a zbytečným vysoušením hnízd. Podobné výsledky zaznamenali rovněž ornitologové zabývající se preferencemi rorýsů obecných. U těch byla zjištěna preference severní a východní strany.
Jiřičky upřednostňují starší fasády, na nichž materiál na stavbu hnízd lépe drží a neopadává. Na nových fasádách jsem zjistil minimum obsazených hnízd. Jiřičky mají také preferenci konkrétní výšky nad terénem, nejvíce si dle mého monitoringu hnízda staví ve výšce odpovídající intervalu od 4. do 8. patra s tím faktem, že ideální je výška odpovídající sedmému patru. Jedná se zřejmě o bezpečností tah snižující potenciálně hrozící predaci (tj. nebezpečí ze země kočky & kuny, případně z velké výšky - dravci).
Je patrné, že jiřičkám svědčí lokality s vyšším podílem nesekané vegetace (možnost úspěšné reprodukce hmyzu, kterým se živí) a místa, kde se přirozeně zadržuje voda (využívaní louží stavební materiál pro vytváření hnízd).
I proto bychom se měli snažit udržovat i ve městech jak sekané, tak i nesekané plošky a do terénu zakomponovat vodní prvky, mnohdy postačí malá, uměle vytvořená jezírka.

Podzimní tah jiřiček do tropické Afriky, kde přezimují, probíhá v září. V druhé polovině dubna se k nám na hnízdiště vracejí.

Napsal Josef Zimola, foto Milan Kubačka.