Mlýny v Sudicích
Sudice, obec ležící dnes u česko-polské hranice na trase mezi Opavou a Ratiboří. V minulosti to bylo již městečko s mnoha právy i povinnostmi. Různými změnami v politických poměrech regionu, kde leží, se z města stal městys, až nakonec svým hospodářským postavením získaly Sudice jenom statut obce. Obcí protéká malý klidný potok nazývaný historicky "Bílý potok" (Weisswasser), dnes přejmenován na "Oldřišovský potok" dle místa, kde pramení. Na toku obcemi Kobeřice a Sciborzice Wielke byly v provozu vodní mlýny a nebylo tomu jinak ani v Sudicích. V historických dokumentech z roku 1738 jsou už zmiňovány mlýny dva, a to mlýn Horní a na zbudovaném potoku mlýn Dolní.

Horní mlýn
Na vstupu od Sciborzic do katastru obce byl mlýn nazývaný "Horní mlýn" (Obermühle). Posledním majitelem byla rodina mlynáře Horáka. Mlýn byl na svoji dobu již modernizován. Vlastnil i turbínu k výrobě elektrické energie. V historických dokumentech uložených v Zemském archivu v Opavě se lze dočíst zmínku o tomto mlýnu již k roku 1409 v souvislosti s katastrálním vyjasňováním přilehlého lesíka:  1409, neděle po Pavlově nápravě. Lesík s mlýnem zdědila po svém otci Pothina. Po ní to pak zdědily její děti, které prodaly lesík a mlýn panu Benešovi Dupovci.

Pan Erich Plachtzik ukazuje místo, kde stál Horní mlýn. Uprostřed je patrný přerušený náhon.

Paní Viktorie Halfarová ze Sudic.	Splav na Oldřišovském potoku postavený kvůli zvýšení hladiny, aby mohla být voda odvedena náhonem k Dolnímu mlýnu.

 Majitel mlýna pan Horák byl ve 2. světové válce a mlýn provozoval mlynář Werner působící u majitele Dolního mlýna. Po válce se rodina Horákova, která měla čtyři děti, odstěhovala do Německa. Na mlýn přišel mlynář Jáša z Čech, o kterém místní pamětníci vypověděli, že to byl dobrý člověk. Před rokem 1955 došlo ke konfiskaci mlýnské usedlosti. Mlynář Jáša se v této době oženil a odstěhoval do nedalekého Dolního Benešova. Postupně začal mlýn chátrat a později v něm již nikdo nebydlel. Nakonec musel být zbořen.

Dolní mlýn
Přes obec Sudice byl zbudován Mlýnský potok nazývaný Mühlgraben, jako společné dílo Sudičanů, který vedl k "Dolnímu mlýnu" se splavem. Vody tekoucí z Mlýnského potoka i z Bílého potoka se za hranicemi vlévají do nedaleké říčky Pštiny a následně do řeky Odry. Majitelem Dolního mlýna, který stál v severovýchodní části obce, byl pan Alfred Swoboda. Pro mlynářské a hospodářské práce zde pracoval i odborný mlynář pan Werner pocházející ze střední Moravy. Mlýn měl v roce 1945 ještě i selské hospodářství s 5 ha půdy a 2 koně, jak se uvádí v obecní kronice. Při přechodu fronty za druhé světové války byl mlýn vypálen ruskými vojáky a tím  zanikl. Na tomto místě je dnes postaven rodinný dům.
Je nutno připomenout, že pan Alfred Swoboda byl uznávanou osobností obce. V roce 1928 byl ustaven zemským školským inspektorem Engelbergem Novákem 2. místní školní výbor, který čítal šest členů. Předsedou byl zvolen právě pan Alfred Swoboda.

Větrný mlýn
Mimo dvou vodních mlýnů byl na rohovském kopci (nad pískovnou) ještě v roce 1930 větrný mlýn. Podle obecních kronik byl majitelem nějaký "bratránek" Janík. Po válce mlýn chátral, a proto byl postupně zbourán.

Větrný mlýn s majitelem Janíkem.	Fotografie Horního mlýna.

Nahoře na historickém plánku obce z roku 1928 vidíme průběh náhonu pro Dolní mlýn (černá linka) vedoucí odkrytý podél ulice Stiborská. V levé části mapy je čitelný popisek Mühlgraben (náhon).
Oldřišovský potok je označený jako Bach Weisswasser (černá linka níže). V mapě vlevo jsou značeny přibližné polohy jednotlivých mlýnů. Náhon pro Dolní mlýn je dnes zatrubněn a v současné mapě není podél ulice Stiborská patrný.

Text: Benno Bernard, fotografie Milan Kubačka