Na lokalitě jsou odkryty vrstvy tzv. hradecko-kyjovického souvrství,které náleží geologické jednotce nazývané kulm Nízkého Jeseníku. Ve stěnách lomu je patrné střídání různě mocnýchvrstev nevytříděných pískovců (drob) a tenčích vrstev jílovito-prachovitých břidlic. Tyto sedimenty se usadily na mořském dně v období spodního karbonu (mladší prvohory) asi před 330 miliony let. Vrstvy byly původně ukloněny téměř vodorovně, poté byly stlačeny a zešikmeny tektonickými tlaky během variského vrásnění.

Jednalo se o proces deformace zemské kůry v důsledku vzájemného přibližování obrovských prvohorních kontinentů - Gondwany a Laurasie - a malých pevnin ležících mezi nimi.

Drobový lom jižně od Mokrých Lazců.
V kyjovických vrstvách kulmu nacházíme úlomky přesliček a kapradin.

Okolo pevnin se rozlévala moře. Jak se k sobě pevniny neustále přibližovaly, mořské dno se postupně zkracovalo a sedimenty  na něm uložené se vrásnily a v celých souvrstvích se přes sebe přesouvaly. Deformovány však byly i další starší části zemské kůry, složené z vyvřelých a přeměněných hornin.

Vrásněním vrstev vzniklo během karbonského období prvohor variské pohoří, kde vznikly i kulmské sedimenty. V první fázi se totiž vyvrásnila vnitřní část horstva, kterou lemovalo moře. Nové horské vrcholky rychle podléhaly erozi a do moře tak bylo snášeno obrovské množství zvětralin.

Ty se pak uložily na mořském dně jako vrstvy písku, prachu a jílu a ojediněle i valounů a postupně byly zpevněny do vrstev drob, břidlic a slepenců. V další fázi variského vrásnění byly rovněž kulmské sedimenty zdeformovány a intenzivně rovrásněny a i ony se staly součástí variského pohoří.

Ve vrstvách nalézáme zkameněliny spodnokarbon-ských organizmů, například mlže, kteří obývali bahnité dno. Mezi nimi vyniká rod Posidonia. Ve vodě dříve plavali hlavonožci ze skupiny loděnkovitých s přímou schránkou a ze skupiny amonitů (goniatiti) se stočenou schránkou. Z nedaleké pevniny byly do moře splachovány kmínky přesliček a plavuní. Skrze stěny lomu u Mokrých Lazců tak můžeme snadno nahlédnout do 330 milionů let staré kapitoly z historie naší planety.

Lomy, pískovny, hliniště atd. jsou pro poznání geologické minulosti nepostradatelné  přirozené skalní výchozy jsou totiž často silně zvětralé nebo zčásti nepřístupné, zatímco v lomech se snadno dostaneme k čerstvým horninám i novým objevům zkamenělin nebo minerálů.

Můžeme sledovat uložení vrstev nebo jiné tvary různých typů hornin a podle jejich stavby a uložení poznávat procesy, které formovaly zemskou kůru.

Veřejnost si bohužel spojuje umělé těžební odkryvy, ať už činné nebo opuštěné, s poškozováním přírody. To je však zkreslený pohled utvořený pod vlivem intenzivního průmyslového využívání krajiny v uplynulých desetiletích; po roce 1989 i se zúženým pohledem na přírodu pouze jako na její živou složku. Jenže ochrana krajiny, ve které žijeme, by neměla žádný smysl, kdybychom neznali její historii, protože význam současnosti lze pochopit jedině v kontextu minulosti. A právě lomy, pískovny a hliniště jsou takovými sondami do minulosti nejen našeho regionu, ale i celé planety. Činné i opuštěné těžebny proto nepředstavují rušivé zásahy do přírody, ale naopak její pevnou součást.

Fotografie: Jakub a Milan Kubačkovi