|
Napsal RNDr. Milan Kubačka
|
|
Sobota, 20 leden 2007 |
|
Strana 15 z 20
14. zastavení: Zvětrávání hornin a meandry potoka
Na tomto místě můžete posoudit erozní činnost říční vody, která vymílá nárazový břeh a vytváří říční zákrut zvaný meandr. Ten přitlačuje chodník ke svahu. Svah narušuje povrchová voda a kořeny dřevin, takže ve výši zraku odhaluje zajímavý profil terasy. Toto místo se tak stává atraktivní, ovšem na úkor bezpečnosti, takže buďte opatrní. Úplně zblízka si můžete prohlédnout povrch karbonských drob,které zvětraly ještě před ledovými dobami.
Ve čtvrtohorách docházelo na povrchu Opavska k velkým změnám. Ledovce vytvořily údolí a strže, z nichž mnohé byly zarovnané sprašemi, které vyvály severní větry z morén nejmladšího zalednění. I vodní toky výrazně měnily tvář krajiny. Zařezávaly do morénových uloženin, místy je odplavily až na podloží a rozplavovaly ledovcové a říční sedimenty do širokého okolí.
Skandinávský ledovec mocný někde až 200m, dosáhl při největším zalednění až k Novému Jičínu. Samozřejmě, že toto města ani žádná jiná, tehdy neexistovala. Uběhlo několik desítek tisíc let, než lidé přešli od vyrábění kamenných nástrojů z pazourků, které nacházeli ve štěrku a písku, k využívání těchto materiálů ke stavbě atomových elektráren.
V této opuštěné pískovně jsme již v místech, kde se uloženiny z dob ledových vyskytují v mnohem větší mocnosti než při okraji údolní nivy. Písek se na Opavsku a Hlučínsku těžil na mnoha místech. Téměř každá vesnice měla svou pískovnu, aby to stavebníci neměli daleko.
|
|
Aktualizováno ( Neděle, 14 prosinec 2014 )
|
