Zámecký park Dobroslavice

Obec patřila až do roku 1659 různým českým šlechtickým rodům. Až tohoto roku přešlo panství do rukou plukovníka Roberta Gorgona. Po něm opět došlo k několika výměnám majitelů. V první polovině 19. století přešel zámek se statky k panství raduňskému, do rukou rodu Mönnichů. Posledními šlechtickými majiteli byli Wilczkové, kteří panství v Dobroslavicích koupili r. 1860. Na rozhraní 17. a 18. století vznikla přebudováním tvrze majestátní zámecká budova, která byla obklopena rozsáhlým zámeckým parkem. V roce 1892 byl původní zámecký park rozšířen a nově architektonicky upraven. Na jaře roku 1945, ke konci 2. Světové války, byla budova do základu zničena. V současné době patří zámecký park bez zámku obecnímu úřadu v Dobroslavicích, který se o něj dobře stará.

Průvodce parkem

Vlastně je jedno, odkud si park začnete prohlížet. Chybí zde ten základní orientační bod - zámek. Jen mohutná kamenná váza uprostřed luk se solitérními stromy, z nichž buk lesní červenolistý je nejnápadnější, připomíná historii tohoto místa. Zámecký park je však pěkný a cenný především díky dosti členitému terénu, který mu dodává neopakovatelnou atmosféru. Uměle vysazené parkové skupiny se střídají s původními lesními porosty a prostornými loukami. Zvláště, když opustíte nejvyšší místo, kde stála zámecká budova a sejdete do údolí k velmi chatrnému, ale historicky cennému, kamennému klenutému mostu. Ocitnete se rázem v původním lesním porostu - v bukovém lese. Buku se ve zdejším vlhkém prostředí ve společnosti habru obecného, javorů mléče a klenu a lip znamenitě daří. Nejcennější dřeviny se nacházejí u nově zřízeného tanečního parketu s restaurací. Představme si však i ty dřeviny, které zvyšují dendrologickou hodnotu parku. Patří mezi ně jedle Veitchova, poléhavý tis červený, nažloutlý zerav západní, borovice vejmutovky, borovice černá. Z listnáčů potom kromě již zmíněného buku červenolistého i líska turecká, platan javorolistý, sloupovitý dub letní, jasan pensylvánský, liliovník tulipánokvětý a další. Z keřů jsou významné pestrolistá svída bílá, hlošina stříbrná, mamota širokolistá, klokoč zpeřený a j.

Zajímavosti o dřevinách v parku

Borovice vejmutovka (Pinus strobus) je jedna z nejcennějších dřevin Spojených států a Kanady. Poskytuje měkké, snadno štípatelné dřevo, používané především jako palivové, v sirkárnách a při výrobě beden. V Evropě se pěstuje jako okrasný strom od roku 1705. U nás se poprvé začala pěstovat roku 1812 v Hluboši. České jméno vejmutovka obdržela podle lorda Weymutha, který si začal poprvé všímat jejich užitečných vlastností na svých statcích v Severní Americe.

Borovice černá (Pinus nigra) je důležitou náhradní lesní dřevinou, která se vysazuje zvláště na exponovaná suchá a teplá místa a pro oblasti ohrožené průmyslovou činností. Její dřevo je v jižní Evropě hospodářsky významné, přestože je silně sukovité a pryskyřičnaté. V kultuře je vedena od roku 1759.

Habr obecný (Carpinus betulus) Habrové dřevo je šedobílé, čisté, matné bez tmavého jádra. Pro svou houževnatost a tvrdost se dřevo habru využívalo na výrobu nástrojů hoblíků, držadel, dřevěných šroubů a do mechaniky klávesových nástrojů ? kladívka. Habr snáší seřezávání, proto se používá např. do tvarovaných živých plotů i velkých živých stěn v barokních zahradách a parcích.