|
|
|
|
|
|
| V |
| Ve slovníku existuje 13 položek. |
| Strany: 1 |
| vajíčko | Drobné, mnohobuněčné tělísko na semenné šupině nahosemenných nebo v dutině semeníku krytosemenných, po oplození se z něj vyvíjí semeno. |
| | |
| vegetační klid | Je stav, ve kterém rostliny přežívají dobu pro vegetaci nepříznivých povětrnostních podmínek. Toto období v našich podmínkách zaujímá přibližně polovinu roku. |
| | |
| Věra Čulíková |
RNDr.
Věra Čulíková, CSc.
Vystudovala
odbornou biologii (v ročníku s J. Roháčkem) na přírodověd. fakultě UJEP v Brně.
Ač rodačka a trvale žijícív Opavě,
zastává místo archeobotanika v Archeo-logickém ústavu AV ČR v Praze, které má
své detašované archeobotanické pracoviště v Opavě, založené E. Opravilem.
Zabývá se analýzami rostlinných makrozbytků (semen, plodů, dřeva) z
archeologických nálezů v Čechách, v posledních letech též v Opavě. Formou
botanických vycházek, příležitostně přednášek, spolupracuje se Slezským zemským
muzeem.
|
| | |
| viskozita | Vnitřní tření vody, odpor tekutiny vůči tělesu. |
| | |
| Vítězslav Balner |
RNDr.
Vítězslav Balner (1965)
Pochází ze
Štítiny, malé vesničky nedaleko Opavy. Vystudoval přírodovědeckou fakultu a po
krátkém působení ve státní ochraně přírody a Slezském zemském muzeu odchází do
komerční sféry. Studiu hub se nadále věnuje amatérsky a jako externí
spolupracovník muzea. Zabývá se určitými skupinami hub a mykofloristikou. Po vzoru svého učitele MUDr. J. Šedivého vede
houbařské exkurze, poskytuje pomoc praktickým houbařům a poradenství v
problematice hub na dřevěných konstrukcích a fytopatologii dřevin.
|
| | |
| Vítězslav Bičík |
Prof.RNDr.
Vítězslav Bičík, CSc. (1937)
Vysokoškolský
profesor na PřF University Palackého v Olomouci Narodil se v Neplachovicích u
Opavy, odkud pocházejí také jeho první entomologické sběry. Dnes je uznávaným
odborníkem v entomologii (hlavně pestřenkovití - Dipt.: Syrphidae). Zakladatel
oboru etologie na PřF UP, spoluzakladatel mezinárodní biologické olympiády,
autor 198 vědeckých prací, skript a 3 monografií.
|
| | |
| Vladimír Kroutilík |
Vladimír Kroutilík (1925)
Ostravský rodák vystudoval učitelství na Univerzitě Karlově,
kde ho zaujala geomorfologie kvartéru. Věnoval se ji i jako pracovník Slezského
studijního ústavu v Opavě, kde organizoval řadu výzkumných prací zaměřených na
sedimenty a modelační činnost pevninského ledovce v Opavské pahorkatině. Své
publikační schopnosti využíval i Ostravském muzeu.
|
| | |
| vodní cyklus | Nepřetržitý oběh vody i látek v ní rozpuštěných nebo rozptýlených mezi zemským povrchem a atmosférou. Rozlišujeme: 1. Velký koloběh vodymezi pevninou a oceány, kdy vodní páry odpařené z oceánu jsou hnány nad pevninu, tam padají ve srážkách na zemský povrch a znovu se odpařují nebo odtékají znovu do oceánu. Za 2. malý koloběh vody, který probíhá v menších oblastech na úrovni ekosystému nebo krajiny. |
| | |
| Vrba bílá |
Salix alba
Vrba bílá je jeden z nejrozšířenějších druhů vrb pocházející z Evropy a střední Asie; roste také v severní Africe. Je to statný opadavý listnatý strom rostoucí na vlhkých půdách a dosahující výšky 20 až 30 metrů. Průměr kmene může přesáhnout 1 m.
Jméno druhu je odvozeno od zbarvení listů které jsou světlejší než u většiny jiných druhů vrb. Listy jsou na obvodu jemně pilovité, 5-10 cm dlouhé a 1-2 cm široké a porostlé velmi jemnými bílými chloupky, zejména ze spodní strany. Výhonky jsou obvykle šedozelené až hnědozelené. Stromy jsou dvojdomé a kvetou na počátku jara (obvykle v březnu); samčí květy mají dvě tyčinky obklopené zelenožlutými listenci, samičí květy jsou jehnědy. K hlavním opylovačům patří včely. Plod je kuželovitá tobolka s mnoha ochmýřenými semeny, dozrává v květnu. Vrba bílá velmi dobře prosperuje na zaplavovaných místech, je jednou z hlavních dřevin lužních lesů. Dřevo vrby bílé se používá mj. pro výrobu pálek na kriket.
Roku 1838 byla z kůry vrby bílé poprvé izolována kyselina salicylová, z ní pak byl roku 1899 synteticky připraven aspirin. Kyselina salicylová má analgetické a protizánětlivé účinky, potlačuje sekreci prostaglandinu a tlumí horečku. Na rozdíl od aspirinu však nesnižuje srážlivost krve a nedráždí žaludeční sliznici.
Zejména v parcích se často vyskytuje poddruh s převislými větvemi vrba bílá smuteční, Salix alba subsp. tristis L.
Vědecká klasifikace:
- Říše: Rostliny (Plantae)
- Třída: vyšší dvouděložné rostliny (Rosopsida)
- Podtřída: Dilleniidae
- Řád: Vrbokvěté (Salicales)
- Čeleď: vrbovité (Salicaceae)
- Rod: Vrba (Salix)
|
| | |
| Vrba jíva |
Salix caprea
Vrba jíva je opadavý listnatý keř nebo strom obvykle dosahující výšky 6 až 12 metrů, zřídka až 20 m. Listy jsou široké 2 až 8 cm a dlouhé 3 až 12 cm. Květy tvoří 3 až 7 cm dlouhé jehnědy, které vyrážejí brzy na jaře před olistěním. Vrba jíva je dvoudomá - samčí a samičí jehnědy rostou na různých stromech. Zralé samčí jehnědy mají žlutou barvu díky pylu, samičí jsou světle zelené. Plod je 0,5 až 1 cm velká tobolka s mnoha ochmýřenými semeny velkými asi 0,2 mm.
Roste jak na vlhkých stanovištích, např. na březích řek a jezer, tak v sušších místech, na půdě bez podrostu. Listy vrby jívy slouží za potravu některým druhům motýlů i savcům. Některé kultivary se používají jako okrasné dřeviny v zahradnictví.
Vědecká klasifikace:
- Říše: Rostliny (Plantae)
- Třída: vyšší dvouděložné rostliny (Rosopsida)
- Podtřída: Dilleniidae
- Řád: Vrbokvěté (Salicales)
- Čeleď: vrbovité (Salicaceae)
- Rod: Vrba (Salix)
|
| | |
| Vrba křehká | Salix fragilix
|
| | |
| Vrba popelavá |
Salix cinerea
|
| | |
| vrcholík | Jednoduché vrcholičnaté květenství s větévkami většinou rozvětvenými a vyrůstajícími v úžlabí střídavých listenů.
|
| | |
|
|
|
