|
PUBLIKACE - Chráněná území Opavska |
|
Napsal RNDr. Milan Kubačka
|
|
Úterý, 28 duben 2009 |
|
Strana 12 z 34
Přírodní rezervace Valach
Rezervace leží na pravém údolním svahu řeky Moravice v nadmořské výšce 325 ? 470 m ve střední části Vítkovské vrchoviny. Přesněji na jihozápadním svahu Vlčí hůry (469 m n.m.) Je pokryt svahovými hlínami a sutěmi. Podloží tvoří kulmské flyšové horniny hradecko-kyjovického souvrství, které místy vycházejí na povrch. Ve výchozech převládají droby proložené slepenci.
Převážnou plochu rezervace pokrývá vysokokmenná bučina bez keřového patra. Vedle buku lesního zde roste habr obecný, lípa malolistá, javor klen a jedle bělokorá. bez keřového patra. Vedle buku lesního zde roste habr obecný, lípa malolistá, javor klen a jedle bělokorá.
Geobotanicky patří oblast do svahové květnaté bukohabřiny. V bylinném podrostu je hojná kyčelnice cibulkonosná, roste tady i svízel vonný, bažanka vytrvalá, samorostlík klasnatý, strdivka jednokvětá, bika hajní, lipnice hajní. Z kapraďorostů převládá kapraď samec a papratka samičí.
řiny. V bylinném podrostu je hojná kyčelnice cibulkonosná, roste tady i svízel vonný, bažanka vytrvalá, samorostlík klasnatý, strdivka jednokvětá, bika hajní, lipnice hajní. Z kapraďorostů převládá kapraď samec a papratka samičí.
Podle historických záznamů až do začátku 18. století nebyla tato lokalita ovlivňována lesním hospodařením. V té době hlavními dřevinami na území byla jedle, buk, habr a bříza.Přestárlé porosty byly těženy až po zavedení plavení dříví na Moravici koncem 19. století.
Plavení dříví a jeho zpracování v papírnách souvisí s jedním z největších našich podnikatelů přelomu 19. a 20. století, Karla Weisshuhna (1837-1919). Už jako 25letý si pronajal Albrechtický mlýn na Moravici a začal podnikat ve stavebnictví a výrobě železničních pražců, protože dřeva bylo všude dost. Poté co úspěšně přebudoval náhon k továrně na papír v Annině údolí v Podhradí pro knížete Razumovského, rozhodl se postavit vlastní papírnu v Žimrovicích. Papírna potřebovala dřevo, energii i vodu. Geniální nápad postavit vodní náhon, zajišťující jak přepravu dřeva, tak využití vody a její síly pro provoz továrny, narazil tenkrát na nepochopení c.k. geodezie v Opavě. Měření v terénu a propočty téměř čtyřkilometrové trati kolem řeky si nakonec provedl Karl Weisshuhn sám za pomoci svých synů. V polovině roku 1890 získal stavební povolení a zahájil práce.Tunelem dlouhým 45 m pod Kozím hřbetem a umělým náhonem 3600 m dlouhým a 4-5 m širokým dovedl vodu do prostoru nad budoucí továrnou ve výši 22,5 metru nad hladinou řeky, takže dosáhl výkonu vodních turbín 750 kW. Náhon ražený v čedičové skále se třemi svahovými tunely a dvěma akvadukty, kdy je voda vedena nad okolním terénem, vybudovali během roku 1891 dělníci italské firmy Migliarini. Vodní náhon, tato unikátní technická památka, sloužil pro dopravu dřeva až z padesátikilometrové vzdálenosti a doprava byla mnohem lacinější než přeprava povozy. Znamenala pouze dvacetinu obvyklých nákladů.
Karl Weisshuhn m.j. plánoval velkou vodní nádrž v místě dnešní Kružberské přehrady. O jeho rodinném životě píše v knize Volání divočiny jeho pravnučka, slavná spisovatelka a cestovatelka, Joy Adamsonová.
|
|
Aktualizováno ( Neděle, 22 duben 2012 )
|
