Template
Template Template
Template Čtvrtek, 08 prosinec 2022 Template

Přihlášení

 
Template
PUBLIKACE - Chráněná území Opavska
Napsal RNDr. Milan Kubačka   
Úterý, 28 duben 2009
OBSAH
PUBLIKACE - Chráněná území Opavska
Kategorie chráněných území
Slovo úvodem
Geologie pleistocénu na území okresu
Přírodní park Moravice
Národní přírodní rezervace Kaluža
Národní přírodní památka Odkryv v Kravařích
Přírodní rezervace Černý les u Šilheřovic 1
Přírodní rezervace Černý les u Šilheřovic 2
Přírodní rezervace Dařanec
Přírodní rezervace Nové Těchanovice
Přírodní rezervace Valach
Přírodní rezervace Hněvošický háj
Přírodní rezervace Hořina
Přírodní rezervace Hvozdnice
Přírodní rezervace Štěpán
Přírodní rezervace U Leskoveckého chodníku
Přírodní rezervace Koutské a Zábřežské louky
Přírodní památka Černý důl
Přírodní památka Heraltický potok
Přírodní památka Hranečník
Přírodní památka Hůrky
Přírodní památka Otická sopka
Přírodní památka Úvalenské louky
Přírodní památka V Kalužích
Naučná stezka Hvozdnice
Naučná stezka Hanuše
Naučná stezka Moravice
Naučná stezka Mariánské louky
Ohrožené a vzácné rostliny
Invazní druhy
Slovníček cizích výrazů
Rejstřík živočichů a rostlin
Publikace ke stažení v pdf

Přírodní rezervace Hořina

 

   9_horina_20090520_1230860104  

 

Střední část údolí potoka Hořiny s přilehlými loukami je vůbec nejstarším chráněným územím v okrese Opava. Důvodem vyhlášení v roce 1948 byla ochrana bohaté populace šafránu Heuffelova.

Hořina se zde zahlubuje do kulmských hornin moravického souvrství, na kterých jsou říční (nivní) sedimenty a meandruje v porostech jasanových a vrbových olšin a podmáčených nivních loukách.

Přestože šafrán roste roztroušeně i v podrostu jasanových olšin, jeho nejbohatší populace je na severním svahu pravého břehu potoka. Pro zachování této lokality napomáhají optimální hydrologické poměry a pravidelné kosení. Na jaře jsou loučky stále zásobovány vodou pronikající z vyšších poloh z polí. V létě je naopak přítok minimální, což zase přispívá k dobrému vyzrání hlíz.

Kromě šafránu vynikají v jarním aspektu prvosenka vyšší, sasanka hajní, plicník tmavý, blatouch bahenní. Na několika místech roste sněženka podsněžník a orchidej prstnatec májový.

V létě nad podrostem, ve kterém převládá kopřiva dvoudomá a bršlice kozí noha, se rozprostírají koruny jasanu ztepilého, olše lepkavé, habru obecného, vrby bílé a křehké. V keřovém patře vedle bezu černého, brslenu evropského, kaliny obecné roste i střemcha obecná.

Nejen krásné květy šafránu jsou předmětem ochrany. Území je zajímavé i ze zoologického hlediska. Potok je biotopem mihule potoční a jako lokalita má dokonce regionální význam. Je zvláštní svým zajímavým způsobem života. Na rozdíl od jiných druhů mihulí neparazituje na rybách. Larvy mihulí potočních žijí skryty v bahně a písku, kde se živí řasami a drobnými živočichy. Až po 3-5 letech, když dorostou do délky 10-15 cm dochází k přeměně v dospělce. Vyvinou se jim oči a zuby, přestože trávicí trakt zcela zakrňuje. Na jaře pohlavně dospívají a v březnu až červnu se třou. Samice vypouští na písčité dno až 1500 jiker.

Z entomologického hlediska jsou zajímavé prvonálezy zimních druhů lanýžovek (čeleď Heleomyzidae) Oldenbergiella brumalis a O. calcarifera. Z původní fauny smíšených podhorských lesů zde přežívá bělopásek topolový.

Ze zajímavých ptáků zde žije cvrčilka říční, strakapoud malý. Z drobných savců byli pozorováni myšice temnopásá, rejsec černý, hraboš mokřadní a hrabošík podzemní.

O důkladné poznání květeny Opavska, zejména Velkých Heraltic, se zasloužil Aug. Mayer. V první polovině 19. století působil jako hospodářský správce ve Velkých Heralticích. Jeho nejvýznamnějším počinem byl nález šafránu Heuffelova v roce 1821, v údolí potoka Hořiny mezi Velkými Heralticemi a Brumovicemi. Své botanické poznatky o vyšších rostlinách shrnul do knížky, kterou vydal v němčině, společně s R. Rohrerem.

 



Aktualizováno ( Neděle, 22 duben 2012 )
 
Template
Template Template Template
Template Template