|
Strana 5 z 34
Přírodní park MoraviceBella ria (v překladu nádherná řeka) pronesli v polovině 19. století italští hosté knížete Lichnovského, když se dívali ze skalnaté stráně za Žimrovicemi do údolí na řeku Moravici. Slavný výrok, který je dosud na této vyhlídce vytesán do kamene, dal název hotelu Belaria. pronesli v polovině 19. století italští hosté knížete Lichnovského, když se dívali ze skalnaté stráně za Žimrovicemi do údolí na řeku Moravici.
Řeka Moravice pramení na příkrých svazích Velké kotliny pod Vysokou holí (1 464 m n.m.) v Hrubém Jeseníku. Na území okresu vstupuje u Slezské Harty a po 106 km se vlévá východně od města Opavy do stejnojmenné řeky. Na první pohled se zdá, že je tomu naopak, protože Moravice je zde široká 21 m a Opava pouhých 12 m.
Údolí řeky Moravice je největším a nejdelším údolím, které protíná Nízký Jeseník. Od přehradní zdi vodní nádrže Kružberk po Hradec nad Moravicí tvoří řeka na 15,5 km dlouhém pruhu celkem 36 hluboko zaklesnutých meandrů. Do mocných souvrství hradecké série kulmu, kde převažují pískovce a slepence nad prachovci, se řeka nejvíce zařezává do podloží v úseku od Kružberka po Domoradovice. V těchto místech teče až 150 m pod úrovní okolní krajiny.
Hluboce zaříznuté údolí se strmými zalesněným svahy a poměrně malá údolní niva tvoří nejen malebnou krajinu, ale i oblast s velmi pestrým vegetačním krytem, který poskytuje příznivé životní podmínky pro navazující faunu. Jev zvaný inverze se zde výrazně projevuje na rozmístění rostlinných druhů. V údolí se studený vzduch dostává na dno a naopak teplý vzduch se vrství nad ním. Není proto divu, že v nižších polohách najdeme zástupce rostlin a živočichů, které bychom hledali spíše ve vyšší nadmořské výšce, kde předpokládáme studenější klima. Např. kýchavice bílá Lobelova nebo udatna lesní sestoupily až k řece.
Zajímavé je také sledovat rozdíly v porostech na jižních svazích, kam pronikají habrové doubravy, které doprovázejí lípa, javor, jilm a třešeň. Na svahy severní a severozápadní sestupují květnaté bučiny s jedlí.
Na vlhkých loukách v nivě je výrazný pcháč zelinný, tužebník jilmový a např. vrbka úzkolistá. Mezi rostlinami nivy najdeme skřípinu lesní, děhel lesní, bukvici lékařskou, čertkus luční apod.
V přírodním parku Moravice se vyskytují i chráněné rostliny a živočichové, např. bledule jarní, pérovník pštrosí, lilie zlatohlávek, ďáblík bahenní a měsíčnice vytrvalá.
Žijí zde i horské druhy střevlíků, jako Carabus linnei a Carabus variolosus, který vstupuje za potravou i do vody.
Velmi pestré je zastoupení ptáků. Zdaleka nevyčerpáme seznam pozorovaných druhů ptáků, když budeme jmenovat jen čápa černého, výra velkého, holuba doupňáka, sovu pálenou, skorce vodního, krkavce velkého nebo dlaska tlustozobého.
Zajímavou skupinou živočichů jsou netopýři, o kterých bude podrobněji pojednáno v přírodní památce Černý důl. Podle výsledků odborných průzkumů žije na území přírodního parku 15 druhů netopýrů, kteří využívají jako zimoviště opuštěné štoly břidlicových lomů.
V přírodním parku Moravice se vedle hradu Vikštejna nacházejí i dva zámecké areály se svými nádhernými parky.
Hradec nad Moravicí. Zámecký park byl založen knížetem Lichnovským po zničujícím požáru v roce 1796. Pevnostní ráz hradu, postaveného na místě slovanského hradiště z 10. stol., se vytratil a na místě zbořených hradeb a zasypaného příkopu vyrostl park v anglickém stylu.
Raduň. Úpravy přírodně krajinářského parku anglické inspirace v Raduni, stejně jako přestavbu zchátralého zámku a výstavbu skvostné oranžérie, svěřil v letech 1816 až 1822 tehdejší majitel hrabě Larisch-Mönnich opavskému architektu Karlu Englischovi.
|
