|
Publikace Naučná stezka Hvozdnice |
|
Napsal RNDr. Milan Kubačka
|
|
Pátek, 17 červenec 2009 |
|
Strana 20 z 45
Potok Hořina
Potok Hořina je známý u botaniků především výskytem šáfránu Heuffelova, který poprvé popsal v roce 1821 hospodářský správce ve Velkých Heralticích August Mayer. Určitě skupinu těchto nádherných květin, rostoucích na podmáčené louce na pravém břehu potoka Hořiny, neviděl jako první. Lidé je obdivovali už dávno předtím. Samozřejmě kromě louky se šafránem má také nesmírný význam i samotný potok, na první pohled nijak zajímavý, ale žije v něm pozoruhodný živočich. Patří totiž mezi bezčelistnaté obratlovce a jmenuje se mihule potoční. Hned z počátku si o mihuli potoční musíme říct, že je stálý, nestěhovavý druh, který neparazituje na jiných rybách. Tím se odlišuje od mihule východní a snad i od ostatních mihulí. Larvy mihulí potočních žijí 3-5 let skryty v bahně a písku, kde se živí řasami a drobnými živočichy. Je to dlouhé čekání na dospělost. Do té doby to jsou bezpohlavní jedinci, tzv. minohy. Přemění se v dospělce, když dosáhnou délky 10-15 cm. Konečně se jim vyvine zrak a zuby, zatímco trávicí trakt zcela zakrňuje. Na jaře mihule potoční pohlavně dospívají a jsou schopny naklást na písčitém nebo štěrkovém dnu až 1500 jiker. Vodní prostředí nemusí být vhodným domovem jen rybám. Mnoho druhů savců, včetně člověka, využívá vodní plochu jako své loviště. Rejsec vodní žije na březích stojatých i tekoucích vod. Díky ocasu, lemovanému řadou chloupků, dobře plave a potápí se. V potoce loví drobné bezobratlé. Další savec, který obratně plave, je hryzec vodní. Ten si vytváří rozsáhlý systém nor, okusuje podzemní části rostlin a v létě se živí i zelenými výhonky. Ročně může mít až 40 mláďat. Náš největší zástupce myšovitých je potkan. Lidé jej znají především ze svých vlhkých sklepů. Díky své inteligenci a nenáročnosti se stal jedním z nejpočetnějších druhů živočichů na naší planetě
|
|
Aktualizováno ( Sobota, 21 duben 2012 )
|
