|
Publikace Naučná stezka Hvozdnice |
|
Napsal RNDr. Milan Kubačka
|
|
Pátek, 17 červenec 2009 |
|
Strana 39 z 45
Potok v Hněvošickém háji
Potůček v přírodní rezervaci Hněvošický háj můžete vidět jen na jaře, kdy v roklině, která je velmi spoře naplněna vodou, roste velmi vzácná rostlina hvězdnatec čemeřicový, která zde dosahuje nejzápadnějšího rozšíření tohoto karpatského druhu. Potůček má pravděpodobně prameniště v Rozumickém lese na polské straně, protéká polem mezi Hněvošickým hájem a polským Rozumickým lesem, kde jeho tok není vidět, protože voda stéká pod zemí po nepropustné jílovité vrstvě. Roklinou, zastíněnou vysokými listnáči, mezi kterými převládá lípa, habr, střemcha, dub a bříza, se po zalesněném svahu dostává do malé vodní nádrže před obcí Hněvošice. Hvězdnatec roste asi uprostřed rokliny, kde se voda zdržuje nejdéle, až do konce května. Tento vodní tok jsme vybrali pro jeho zajímavou trasu. Větší část protéká krásným lesem, který na nás ve směru od Opavy nepůsobí nijak velkým dojmem. Přesto, až do něj vstoupíme, zajdeme kousek hlouběji a přestaneme vnímat hukot motorových vozidel, plně nás zaujme zvláštní kouzlo Hněvošického háje. Je zajímavý, a to nejen z hlediska biologického, hlavně na jaře, kdy rozvíjející se listy stromového a keřového patra ještě zcela nezastiňují bylinné patro honosící se spoustou sasanek lesních, ostřic chlupatých, zapalic žluťuchovitých a později konvalinek vonných, kokoříků mnohokvětých, plicníků lékařských. Pro milovníky přírody má Hněvošický háj nesmírný význam, a to jak ochranářský tak estetický. Nesmíme zapomenout ani na historický význam této lokality. Archeologové zde objevili důkazy osídlení z neolitu a z doby bronzové.Ale vraťme se k lesnímu potůčku, který se stále ztrácí a zase objevuje v podobě malých tůněk, ve kterých se rozmnožují skokani hnědí a štíhlí.Skokan štíhlý je středně velký hnědě zbarvený skokan s nápadně dlouhými zadními a končetinami. Břicho skokana štíhlého je většinou světle bělavé nebo narůžovělé. Osídluje nížiny, světlé listnaté lesy, paseky a louky do nadmořské výšky 400 metrů. Jedná se o teplomilný druh. Kromě krátkého období rozmnožování žije skokan štíhlý značně daleko od vody. Loví hmyz, červy, plže a drobné korýše. Cítí-li se ohrožen, snaží se uniknout překvapivě dlouhými skoky až přes 1,5 metrů dlouhými. Skokani štíhlí jsou velmi nároční na čistotu tůní, kde se rozmnožují. Mohou se dožívat až deseti let.
|
|
Aktualizováno ( Sobota, 21 duben 2012 )
|
