Raduňské mokřady

Nedaleko Opavy, nalevo od silnice z Opavy na Raduň, podé raduňských rybníků, vznikl umělý mokřad sestávající z nehlubokých nádrží. Zásluhu na tom má již zmíněný projekt Veronika. Práce začaly v roce 2005 a během 3 let byla pozorována "sukcese", tj. přechod rostlinného a živočišného společenstva v jiné, takže dnes již můžeme hovořit o "klimaxu". To je vyvážený vztah, kdy mokřadní ekosystém, osídlený typickým rostlinstvem a živočišstvem, začal plnit svou funkci. Kromě užovek obojkových jsou zde žáby (ropuchy zelené a obecné, skokani skřehotaví, zelení, krátkonozí, kuňky obecné i žlutobřiché a rosničky zelené), které se zde již pravidelně rozmnožují. Žije tu čolek obecný a velký. Břehy zdobí žabník jitrocelový, orobinec širolistý a úzkolistý, pruska, zevary a žlutě kvetoucí masožravé rostliny bublinatky, které svou potravu chytají do důmyslných vrší, kde se chytnou drobní bezobratlí, jako buchanka a perloočky. Bílými kvítky na sebe upozorní lakušník vzplývavý a rdesno obojživelné. Nad vodní hladinou rychle létají šídla, vážky, motýlice a šidélka. Málokdo ví, že svůj život prožijí především jako larvy na dně, kde se živí predací. Loví pulce nebo dokonce malé žabky. Každá tůň může být dobrou ekopedagogickou plochou, kam je možno zavést žáky a studenty a přímo na místě jim vysvětlit pojmy jako potravní řetězec nebo potravní pyramida. Každý potravní řetězec se skládá z několika stupňů. Příslušný stupeň nebo článek tvoří skupina různých organizmů, které mají téměř stejné nároky na potravu. Využívají stejný potravní zdroj. Základním stupněm jsou zelené rostliny. Zelenými rostlinami se živí býložravci, ať je to brouk vodomil černý nebo savec ondatra pižmová. Býložravce požírají masožravci. Např. larva brouka potápníka loví pulce žáby, užovka obojková skokana apod. Takže jednoduše řečeno, jediným zdrojem energie jsou zelené rostliny, ve kterých je vázaná energie ze slunce. Hmota zelených rostlin a jejich energie přechází z jednoho článku potravního řetězce do dalšího, až k poslednímu vrcholovému živočichu. Ten také nežije věčně a jednou svou energii poskytne rozkádačům - destruentům.

• Regulace toků, které zastaví proces tvorby tůní. Toky po regulacinemají již možnost vytvářet poříční mokřady. V případě Raduňských mokřadů se to nemůže stát, protože uměle vytvořené mokřady jsou mezi hrázemi rybníků a silnicí, což je zároveň ohraničuje a limituje tak jejich rozsah.
• Zvýšený obsah živin v krajině a splachy z polí. Ve vodě i v ovzduší se díky lidské činnosti zvyšuje obsah živin a dalších pevných částic. Mokřady pak podléhají zrychlenému zazemňování. Často se stává, že tůně jsou zanášeny přímými splachy půdy z polí. V případě Raduňských mokřadů to nehrozí, protože do omezeného prostoru splachy z polí neproniknou.
• Vysychání krajiny a snižování hladiny spodní vody. Dochází k němu likvidací mokřadů, odvodňováním pramenných oblastí, čerpáním podzemní vody v řadě lokalit. Vzhledem k sousedství raduňských rybníků není v umělých mokřadech o vodu nouze.
• Úplná likvidace tůně zasypáním nebo zavezením odpadem. To se v dnešní době díky osvětě stává už velmi zřídka.