Template
Template Template
Template Středa, 21 říjen 2020 Template

Přihlášení

 
Template
Publikace Naučná stezka Hvozdnice
Napsal RNDr. Milan Kubačka   
Pátek, 17 červenec 2009
OBSAH
Publikace Naučná stezka Hvozdnice
1. Slovo úvodem
2. Co to je voda ?
3. Vodní právo
4. Mytologie vody a řek
5. Velký vodní cyklus
6. Malý vodní cyklus
7. Minimum znalostí o vodních ekosystémech
8. Živočichové stojatých vod
9. Živočichové tekoucích vod
10. Charakteristika povodí Odry
11. Povodně
12. Znečišťování a čištění vody
13. Vybrané vodní stavby na Opavsku
14. Minerální vody v okrese Opava
15. Mapa okresu Opava
16. Řeka Opava
17. Tůně a slepá ramena řeky Opavy
18. Heraltický potok
19. Potok Hořina
20. Stříbrné jezero
21. Kateřinský potok
22. Raduňské mokřady
23. Potok v zemědělské krajině u Hanůvky
24. Koutské tůně
26. Potok Ohrozima
27. Benešovské rybníky
28. Poštovní rybník
29. Hlučínská štěrkovna
30. Rybník Štěpán a Děhylovský potok
31. Řeka Moravice
32. Vodní nádrž Kružberk
33. Potok Meleček
34. Řeka Hvozdnice
35. Slavkovský lužní les
36. Odra
37. Budišovka
38. Bělská studánka
39. Potok v Hněvošickém háji
40. Další zajímavé vodní prvky na Opavsku
41. Rejstřík
42. Slovníček pojmů
43. Fotografie některých ryb
44. Prameny
45. Publilkace ke stažení v pdf

Koutské tůně

 

17_koutske_tune_20090803_1400102555 

 

Od roku 1975 je v platnosti Ramsarská konvence. Země, které k úmluvě přistoupí, se mezinárodně zavazují chránit své mokřady, přičemž součástí podmínek je zapsat alespoň jednu mokřadní lokalitu ze své země na seznam mezinárodně významných mokřadů. Vše začalo v roce 1971, kdy se v íránském Ramsaru sešli zástupci mnoha zemí, dohodli se na zásadách ochrany mokřadů a přijali úmluvu o ochraně mokřadů mezinárodního významu. Setkání bylo odpovědí na úbytek ptactva, které souviselo s úbytkem jejich přirozených hnízdišť - mokřadů. Konvence procházela vývojem a následovala řada dalších setkání. Po dlouhých debatách byl vytvořen Koncept moudrého využití mokřadů v kanadském městě Regina. Poslední setkání proběhlo v roce 1996 v Brisbane v Austrálii. Ke konci roku 1996 přistoupilo k Ramsarské konvenci 90 zemí světa a počet mezinárodně významných mokřadů je k dnešnímu dni 765. Jejich celková rozloha činí přes 52 miliónů hektarů. Tuto informaci zdůrazňujeme hlavně proto, že Koutské tůně jsou přesně takovým biotopem, který bychom měli chránit jako oko v hlavě. Jsou snadno přístupné z Kravař-Koutů. Na cestě směrem k Zábřehu odbočíte doprava a asi po 150 metrech se dostanete k rybářské chatě stojící poblíž tůně. Na začátku léta je zde nejkrásněji. Zrovna kvetou stulíky, kosatce žluté, které převyšují orobince, nechybí zde ani rákos a šťovík vodní. Na hladině tůně se odrážejí siluety dřevin, jako jsou vrba, topol, osika a olše. Celkem běžné jsou v poslední době nálezy ohryzů bobra evropského. Ten se na území okresu Opava vyskytuje právě na Koutských loukách a jeho oblíbený areál tvoří tůně a slepá ramena řeky Opavy od Kravař až po Hlučín.

Stručně z historie

Bobr evropský je největší hlodavec v Evropě. Až do 17. a 18. stol. Byl ostrůvkovitě rozšířen téměř v celé Evropě. V polovině 19. Století z evropské přírody téměř zmizel. U nás byl opět vysazen v roce 1993 na Olomoucku. Dostává se k nám i po Dunaji a Odře. Celkový počet jedinců se v republice odhaduje na 400 kusů. Bobr může být dlouhý až 120 cm a vážit až 30 kg. Tito výluční býložravci se živí měkkými, nezdřevnatělými částmi rostlin. Neumějí šplhat, takže se k větvičkám a kůře vrb a topolů dostanou, až když stromy pokácí. Ekologický přínos bobra pro ekosystémy je ve schopnosti přehrazovat toky, které se poté rozlévají do krajiny a tím do ní přivedou vodu, která se zde zdrží. Na takto zaplavených územích rychleji rostou dřeviny, kterými se bobr živí. V dnešní kulturní krajině je však působení bobra spíše destruktivní. V Opavském regionu, který je intenzivně zemědělsky využíván (takové krajině říkáme ?agrární poušť?), je každého stromu škoda.

 

 

{mospagebreak title=25. niva potoka Štěpánky}

 

Niva potoka Štěpánky

 

 18_niva_stepanky_20090803_1459927692

 

 

 

 

Zdrojem vody potoka Štěpánka jsou snad kromě deště jen vodovodníkohoutky občanů Štěpánkovic. Až pod obcí najdeme malý potůček. V obci je jeho koryto zatrubněno, snad abychom raději neviděli, kolik nečistot musí sebou odnést, než bude postavena čistička pod obcí. Dále protéká přes město Kravaře opět uvězněn pod povrchem v potrubí. Dostává se na Koutské louky, kde sbírá vodu z drobných toků. Niva potoka Štěpánky pokračuje na Zábřežské louky a na mnoha místech je podmáčení tak silné, že se tvoří tůně. Určitě tomu přispívá i skutečnost, že v tomto úseku není řeka Opava regulovaná, takže zde může meandrovat a hladina podzemní vody se drží poměrně vysoko. Tady je dobré si uvědomit pozitivní i negativní důsledky regulace vodních toků, která spočívá především v úpravě trasy a nivelety koryta, zpevňování dna a břehů, stavbě stupňů, zdrží apod. za účelem plynulého odtoku povodňových vod. Při těchto zásazích dochází k podstatným změnám pobřežních fytocenóz a tím i ke změnám pobřežních a vodních zoocenóz. Dochází k likvidaci tůní, zátok a mělčin sloužících ke tření ryb. Vždy dochází k výraznému ochuzování druhového bohatství rostlin a živočichů. Tím, že se zvýší rychlost vodního proudu, dochází k odplavování vodních živočichů, ke zvětšení eroze dna a jeho prohlubování. Zároveň dochází ke snížení hladiny spodní vody, čímž se urychluje zánik lužních lesů. Bylo vysledováno, že v důsledku napřímení vodních toků v 60. letech došlo na mnoha místech České republiky ke snížení hladiny podzemních vod až o 1 metr. V nivě Štěpánky na Koutských a Zábřežských loukách se díky tomu, že v tomto úseku není řeka Opava regulovaná, mohlo vytvořit unikátní společenstvo rostlin a živočichů. V roce 1997 bylo toto území vyhlášeno přírodní rezervací. Zvláštností Koutských a Zábřežských luk je systém zásobení územ vodou v severní části nivy. Srážky, které dopadají na jižně orientované  vahy mezi Zábřehem a Kouty, prosakují do podloží tvořeného snadno propustnými štěrkovými sedimenty ledovcového původu. Jsou zachyceny vrstvou málo propustných třetihorních hlín, po které stékají, vyvěrají v podobě pramenů a podmáčejí olšiny a slatiny.

Mezi nejzajímavější ptáky vázané na vlhké louky, mokřiny a bahnité břehy rybníků patří z čeledi chřástalovitých:

  • chřástal polní,
  • chřástal kropenatý,
  • chřástal vodní

a z bahňáků

  • bekasína otavní,
  • břehouš černoocasý,
  • vodouš rudonohý,
  • pisík obecný aj.
Všichni chřástali žijí velmi skrytě, ozývají se převážně v noci a jejich potravou jsou drobní bezobratlí a rostliny. Bahňáci mají tenký zobák, kterým opatrně vychytávají korýše, měkkýše a larvy hmyzu ze zamokřených půd písku a bahna. Existence nivy potoka Štěpánky je ohrožena plánovanou těžbou štěrkopísků. Měli bychom si uvědomit přírodní bohatství tohoto území a nenechat převládnout krátkodobý ekonomický zájem. Pokud chceme myslet na budoucí generace, pak budeme muset porozumět termínu trvale udržitelný rozvoj. To znamená uspokojovat své potřeby tak, abychom nesnižovali schopnost ekosystému pojímat takové zatížení, při kterém ještě nedochází k narušení jeho ekologické stability. To znamená žít tak, aby byla zachována schopnost prostředí absorbovat znečištění a regenerovat své poškození. Jednoduše žít tak, aby po nás mohly i další generace obdivovat krásu míst, jako je například niva potoka Štěpánky.



Aktualizováno ( Sobota, 21 duben 2012 )
 
Template
Template Template Template
Template Template