Buk lesní červenolistý u městského parku v Hlučíně

Buk lesní je často mohutný strom se štíhlým kmenem a hladkou, bělavě šedou borkou. Má nápadně dlouhé a špičaté červenohnědé pupeny s brvitými šupinami.Listy jsou skoro celokrajné, na větvičkách střídavé. Majívejčitý tvar a řapík. Samčí květy mají červenohnědá chlupatá okvětí. Jsou v dlouze stopkatých, převislých svazečcích. Samičí květy jsou uzavřeny po dvou ve společné červenohnědé číšcena koncích letošních větví. Plody jsou trojboké nažky (bukvice), sedící v číšce, která vzniká ze stonku.Buk kvete od dubna do května a roste od pahorkatin do hor, kde tvoří často velké souvislé porosty - bučiny.V nejvyšších polohách tvoří příměs lesů smrkových a jedlových. Je stínomilný a náročný na půdu, kterou si obohacuje opadem hojného listí. Takto si sám přispívá k tvorbě humusu. Bukové dřevo je pevné a snadno štípatelné. Po napaření se snadno ohýbá, proto se používá v nábytkářství.Je velmi výhřevné. Mnohem výhřevnější, než je "řídké" smrkové dřevo. Plody bukvice obsahují až 20% oleje a chutnají jako oříšky. Bukvice se kdysi používaly jako krmivo pro dobytek, olej ke svícení nebo i k jídlu. Na bucích žije mnohem méně hmyzích druhů než na dubech. Představme si alespoň některé. Bejlomorka buková (Mikiola fagi Hartig) způsobuje hálkyna vrchní straně bukových listů. Jsou tvrdé, hladké, kuželovitého tvaru, barvy zpočátku zelené, později červené až hnědé. Každou hálku, kterých bývá na listech někdy velké množství, obývá jen jedna bělavá larva. V říjnu hálky opadávají, většinou ještě před vlastním spadem listů. Bejlomorky přezimují a zakuklují se v komůrce hálky. Na jaře z nich vylétávají drobné mušky, které patří do řádu dvoukřídlého hmyzu. Méně časté jsou hálky bejlomorky bučinové (Hartigiola annulipes Hartig). Tyto hálky jsou nízké, tupě cylindrické, nejprve bělavé, později červenohnědé a hustě ochlupené. Jsou umístěny, stejně jako předchozí druh, také na vrchní straně listu. Obvykle v blízkosti středového nervu listu.