Stromy jako památníky

V roce 2000 uhynul v Janáčkových sadech pravděpodobně největší opavský jilm horský (Ulmus glabra). Jedná se druh domácího původu. Jeho obvod byl 130 cm nad zemí 452 cm, objem koruny 6000 m3.
Jilm byl napaden houbovým onemocněním zvaným grafióza, přenášeným broukem bělokazem (jedním z kůrovců). Choroba napadá oslabené i téměř zdravé jedince. Houba (Ophiostoma ulmi) prorůstá do cévního systému vedoucího živný roztok z kořenů do koruny stromu. Dochází tak k postupnému prosýchání a následnému odumření.

Je otázka, s jakou přesností můžeme určit věk stromu. Pokud je písemně doloženo, že určitý strom byl vysazen při konkrétní příležitosti, např. otevření nové výstavní budovy Slezského zemského muzea dne ....., pak je to jednoduché. Potom stoprocentně víme, že tisy u budovy muzea jsou ... let staré. Představme si však situaci, kdy před několika sty lety již několik set let stará lípa zanikla, buď rukou člověka nebo se zhroutila stářím, či do ní udeřil blesk. Strom  pokračoval v růstu jako výhonek pařezu, který již neexistuje. Prodloužila si tak svůj život, a kdy vlastně začal její život ze semene se nikdy nedovíme. To je kouzlo vegetativního rozmnožování (klonování) rostlin.
Památné stromy nemají jen význam symbolický, pokud se vážou k nějaké historické události, ale důležitá je i záchrana genetického dědictví. Předpokládá se, že stromy starší 250-300 let jsou pozůstatkem místních populací domácích dřevin, takže nejsou jen nositelkami tradic, ale uchovávají i genetický kód svého druhu.
Dosud nikdo nesestavil striktní pravidla, podle kterých by se určovalo, zda ten nebo jiný strom si zaslouží být zapsán jako strom památný. Většinou jsou to však historické události, které se  k určitému stromu vážou. Ty mohou být historicky doložené nebo, a to je častější, se k nim váže pěkná legenda.
Nemusíme za každou cenu najít důvod, proč zrovna tento strom chránit, když je sám o sobě třeba významnou krajinnou dominantou. Nevím, jaké okolnosti způsobily, že javor mléč v poli mezi Oticemi a Štáblovicemi (jeho fotografie je na obálce)  zůstal na svém místě.  Původně byl tento jen asi 60 let starý strom pravděpodobně na mezi, oddělující políčka. Až později, v obě scelování pozemků,  se mu museli traktoristé úmyslně vyhýbat, jinak by nepřežil.  I to může být příklad potencionálního památného stromu. Strom je a legenda nebo chytlavý příběh se možná najde.
V ústředním seznamu se shromažďují všechny základní údaje o vyhlášených památných stromech. Zejména název chráněného objektu (Zlatá lípa) a jeho evidenční číslo. Topografické údaje (okres, obec, katastrální území, parcelní číslo pozemku podle evidence nemovitostí, adresa vlastníka, číslo základní mapy 1:50 000, popis lokality). Základní charakteristiky stromů (solitér, skupina, liniová výsadba, porost), počet jedinců. Název dřeviny a její obvod ve výšce 130 cm nad zemí, výška koruny, šířka koruny, stáří, zdravotní stav, datum popisu, zdůvodnění ochrany, vymezení ochranného pásma, provedená ošetření nebo konzervace, navrhovaná opatření, údaje o literatuře, údaje o fotodokumentaci, údaje o fyziol. stavu (zda strom kvete, plodí, máli klíčivá semena.  Doplňují se i údaje o historickém významu, pověstech apod. (forma vyhlášení ochrany, kdo a kdy ji vyhlásil). Do 5 jedinců jsou stromy popisovány samostatně (1/5 až 5/5). U skupin s větším počtem stačí rozmezí 6 - 13).

V ústředním seznamu (Němec 2003) je uvedeno 4649 položek. Naplňování seznamu není dokončeno. Ročně je evidováno v průměru 170 památných stromů a okolo 30 položek je vyjímáno.