Template
Template Template
Template Sobota, 10 prosinec 2022 Template

Přihlášení

 
Template
Památné stromy Opavska
Napsal RNDr. Milan Kubačka   
Úterý, 28 duben 2009
OBSAH
Památné stromy Opavska
1. Historie právní ochrany přírody
2. Význam a symbolika dřevin
3. Slovo úvodem
4. Význam a symbolika dřevin
5. Vývoj lesních porostů v době poledové
6. Vývoj, život,růst a funkce stromu v lese
7. Mapa památných stromů v okrese Opava
8. Přírodní poměry Opavska
9. Významné  dřeviny v Opavě
10. Jasan ztepilý v Opavě
11. Břízy tmavé v Raduni
12. Duby v Raduni
13. Lípa malolistá v Jakubčovicích
14. Dub letní v Pusté Polomi
15. Lípa ve Velké Polomi
16. Holasovická lípa ve Štemplovci
17. Dub za Skalkou ve Štáblovicích
18. Dub letní v Deštné
19. Lípa v Chabičově
20. Příroda Kravař a okolí
21. Lípa u fary v Kravařích
22. Příroda Hlučínska
23. Buk lesní v parčíku u polikliniky v Hlučíně
24. Buk lesní Buk lesní červenolistý u městkého parku v Hlučíně
25. Javor u Domu dětí a mládeže v Hlučíně
26. Lípa u Krömrova mlýna v Hlučíně -Jasénkách
27. Lípa velkolistá u Sýkorů v Dobroslavicích
28. Janova lípa v Ludgeřovicích
29. Taxodium u hájenky v Šilheřovicích
30. Přírodní park Moravice, Budišovsko, Vítkovsko
31. Lípa ve Vítkově
32. Lípa velkolistá ve Vítkově
33. Lípa u kostela v Březové
34. U dubu v Březové
35.Dub letní v Nových Těchanovicích
36. Zlatá lípa v Guntramovicích
37. Guntramovické duby
38. Guntramovická lípa
39. Konzervační ošetřování poškozených stromů
40. Na vaše botázky ohledně zeleně odpovídá odbor ŽP MMO
41. Stromy jako pmátníky
42. Prameny
43. Slovníček odborných výrazů
44. Publikace ke stažení v pdf

Slovníček odborných výrazů

alleröd  přechodné zvýšení teploty v období nejmladšího geologického období pleistocénu - dryasu 
anthokyany přírodní červená až modrá barviva rostlin, chem. glykosidy. Podmiňují červené, fialové až modré zbarvení květů, plodů a jiných částí rostlin. Při stárnutí a odumírání listů a květů se mění pH vnitřního prostředí a tím nastávají změny ve struktuře molekul barviva, které se projeví změnou zbarvení.
areál  oblast zeměpisného rozšíření taxonu (druhu, rodu, čeledi apod.) na zemském povrchu
atlantik  teplé a vlhké klimatické období ve středním holocénu
biocenóza  společenstvo, soubor populací všech druhů rostlin a živočichů a mikroorganismů obývajících určitý jednotný úsek životního prostoru
bioindikátory  živé organismy, jejíž výskyt svědčí o přítomnosti některého faktoru na stanovišti (např. bez černý nebo kopřiva dvoudomá na půdách bohatých dusíkem, vřes obecný na půdách kyselých nebo lišejníky, které jsou citlivé na znečištění ovzduší oxidem siřičitým (SO2)
biosféra  celá svrchní část povrchu zemského osídlena živými organismy. Ekosystém nejvyššího řádu se všemi živými organismy na povrchu Země a jejich vnějším prostředím.
biom  soubor podobných ekosystémů na větší části zemského povrchu, v pásmech nebo oblastech s podobným charakterem rostlinného porostu i typickými živočichy; například tundra, tajga, listnatý les apod.
biotop  stanoviště, sídliště, místo, v němž žije společenstvo organismů - biocenóza
bölling - přechodné zvýšení teploty v období nejmladšího geologického období pleistocénu - dryasu 
boreál  teplejší a sušší období ve středním holocénu
borka  vrchní odumřelá zkorkovatělá vrstva pletiv na povrchu kmene, větví i kořenů, kůra
celulóza  organická látka, glukózový polysacharid tvořící podstatnou část stěn rostlinných buněk a podpůrných tkání rostlin a vláken bavlny, hlavní surovina k výrobě papíru a jinývh umělých látek
cévní svazek  specializovaná vodivá pletiva vyšších rostlin, jejíchž funkcí je jednak rozvádět vodu a vodní roztoky anorganických sloučenin, které rostliny přijímají svými kořeny, jednak rozvádět organické látky, které rostlina vytváří převážně v listech a které jako stavební materiál nebo jako zdroj energie musí být přivedeny do různých částí rostliny
cévy rostlin  protáhlé, odumřelé prázdné buňky se zdřevnatělými a ztlustlými stěnami, které vedou rozpuštěné anorganické látky z kořenů do listů
dendrochronologie  vědní obor, který na základě letokruhů dřevin rekonstruuje průběh klimatu v minulosti
dryas  období nejmladšího pleistocénu, rozdělené dvěma interstadiály (alleröd a bölling), nazvané podle dryádky osmiplátečné Dryas octopetala, význačné rostliny tohoto období
dvoudomá rostlina  samčí a samičí květy se vyskytují jen na oddělených a tedy samčích a samičích rostlinách, např. vrba jíva a tis červený
ekotyp skupina jedinců určitého druhu dědičně přizpůsobená určitým životním podmínkám
eneolit  pozdní doba kamenná na přechodu neolitu a doby bronzové
epiatlantik  mladší doba středního holocénu s rozvojem zemědělství a pastevectví mladší doby kamenné a bronzové
epifyt  rostlina žijící přisedle na povrchu jinýcvh rostlin, avšak živící se samostatně, neparazitující
etologie  nauka zabývající se životními projevy a chováním živočichů
evoluce  vývoj živých organismů na Zemi v průběhu dlouhých geologických období
fenologie  období životních projevů, studované v závislosti na kalendářní době: nejvýraznější u rostlin, např. období rašení, olistění, kvetení a zrání plodu, podmiňuje fenologický vzhled (aspekt) celého společenstva

fenotyp  souhrn všech znaků a vlastností jedince, zevní vzhled organizmů jako výsledek interakce jeho genotypu a prostředí
floém  část cévních svazků tvořena převážně sítkovicemi a sloužící k rozvádění asimilátu (organických látek v těle rostlin
fluviální  říční, vzniklý výmolnou a ukládací činností tekoucí vody
fluvioglaciální  horninová drť (štěrky) přemístěná vodou proudící z tajícího ledovce
fotosyntéza  biochemické reakce v zelených rostlinách, které z anorganických látek vytvářejí látky organické a jsou tak základním zdrojem života na Zemi, rostlina pomocí chlorofylu váže energii ze slunečního záření a rozkládá vodu, ze vzduchu přijímá oxid uhličitý
glaciální  ledovcový, vtahující se k dobám ledovým
grafióza  epidemická choroba jilmů vyvolávaná houbou Ophiostoma ulmi, která působí zasychání, hnědnutí a svinování listů a posléze uhynutí stromu
habitus  celkový vnější vzhled, souhr zevních (morfologických) znaků, podmíněných přizpůsobením k prostředí a dědičnými vlohami
hálky  zvláštní útvary (nádory) na nejrůznějších částech rostlinného těla, které způsobují různí živočichové: roztoči, žlabatky, mšice a bejlomorky, ale známe i hálky působené bakteriemi, plísněmi a houbami (příklad: z vajíčka nakladeného žlabatkou se v listu dubu vylíhne larva, která produkuje růstové hormony - auxiny a vyvolá tím bujení pletiv, čímž si opatřuje potravu)
haustorium  savý orgán parazitických rostlin vrůstající do vodivého pletiva hostitele, z něhož odčerpává živiny (u dřevin např. jmelí, u bylin např. kokotice)
holocén  nejmladší období čtvrtohor, geologická přítomnost, starší název Aluvium
chlorofyl  zelené rostlinné barvivo umožňující fotosyntézu
hyfa  houbové vlákno článkované (mnohobuněčné) nebo nečlánkované (jednobuněčné), u vyšších hub tvořící plodnici a podhoubí, část těla lišejníků
jednodomá rostlina  samčí pohlavní orgány (tyčinky) i samičí pohlavní orgány (pestíky)  jsou na jedné rostlině. Květy jsou buď jednopohlavné (mají jen tyčinky nebo jen pestík) např. u jehličnanů nebo jsou v jednom oboupohlavném či obojakém květu.
jednopohlavné květy  např. květy jehličnanů, kde jsou samostatné samičí květy se samičími pohlavními buňkami  vajíčky a květy samčí se samčími pohlavními buňkami - pylem
karotenoid skupina přirozených žlutých až červených organických barviv rozpustných v tucích, obsažených např. v rostlinách
klima  podnebí, dlouhodobý režim počasí (meteorologických prvků) na určitém místě zemského povrchu
klimax  konečné stadium sukcese rostlinného společenstva s příslušnou biocenózou, mající obvykle největší  druhovou diverzitu, nejvíc potravních vazeb, proto i největší rovnovážnou stabilitu, produkci i nej-ekonomičtější koloběh látek a jednosměrný tok energie
rkultivar  uměle vypěstovaná, nedědičná sorta rostliny
lignin  základní součást dřevní tkáně, dřevovina
limnické sedimenty  usazeniny, které vznikly ve vnitrozemských sladkých jezerních vodách, na složení se nepodílejí uloženiny mořského původu
lýko viz floem
magdalénien  vyspělá kultura z konce mladšího paleolitu, podle naleziště La Magdeleine ve Francii. Období prvobytných lovců sobů a koní před 9 až 15 tisíci lety zakládající svá sídliště v jeskyních. Technická vyspělost pravěkého lovu u nich dosáhla vrcholu. Vyráběli tvarově rozvinuté kamenné nástroje, nástroje z kostí a sobích parohů a ozdobné předměty (ryté obrazy a drobné plastiky).
mezolit  střední doba kamenná mezi paleolitem a neolitem
mycelium  shluk vzájemně propojených vláken hub, podhou

mykorrhiza- nezbytné symbiotické soužití hub s kořeny vyšších rostlin. U endotrofní m. obalují hyfy hub povrch primárních kořenů, čímž mnohonásobně zvětšují aktivní povrch savých kořenů (zvyšuje se příjem vody a minerálních látek). U endotrofní m. pronikají hyfy hub do kořenových buněk, odkud čerpají produkty fotosyntézy.
nažka  suchý nepukavý plod, zpravidla jednosemenný
neolit  mladší doba kamenná, v níž došlo k rychlému růstu populace a společenské dělbě práce (neolitická kultura)
oboupohlavné květy  květy, které mají samčí pohlavní orgány (tyčinky produkující pyl) a samičí pohlavní orgány obsahující vajíčka (pestík)
paleolit  starší doba kamenná, nejdelší období ve vývoji člověka předcházející mezolitu
paleontologie  věda o životě v minulých geologických dobách. Předmětem výzkumu jsou fosilizované zbytky organismů nebo stopy po jejich činnosti. Cílem paleontologie je rekonstrukce vývoje života a podmínek jeho existence.
pleistocén  starší období čtvrtohor se střídáním dob ledových a meziledových, dříve nazývané diluvium
potravinový řetězec  je proces přeměny energie v přírodě, který začíná u jejího zdroje  u zelených rostlin, přes organismy, které se zelenou hmotou živí (býložravci) až po organismy, které se živí býložravci a masožravci  pastevně-kořistnický potravní řetězec.
Druhým typem je rozkladný (detritový) potravní řetězec, který se podílí na rozkladu a uvolňování jednodušších organických látek (detritu -  mrtvá těla organismů) až po jednoduché anorganické látky (živiny  kyslík, oxid uhličitý atd.) zpět do prostředí.
preboreál - nejstarší klimatické období holocénu před boreálem
pyl  - pylové zrno, samčí pohlavní buňka rostlin, velikostní rozmezí od 0,01 do 0,1 mm, první klíč pylových zrn vytvořil J. E. Purkyně (1787-1869)
pylová analýza  pracovní metoda v paleontologii, která využívá skutečnosti, že povrch pylových zrn je charakteristický pro každou rostlinu, stejně jako otisky prstů. Podle nich lze zjistit ve vrstvách rašeliny a limnických sedimentech, které druhy rostlin se vyskytovaly v určité době ve vegetaci oblasti.  Pyl je mimořádně odolný a v rašelině zůstal dobře uchován.  
Známé schéma preboreál -  boreál  -  atlantik  -   subboreál  - subatlantik, které poprvé stanovili skandinávští vědci vychází ze sukcesních řad  různých typů vegetací. Zavedena byla L. von Postem v r. 1916. Po 1. světové válce se uplatnila i u nás, ve druhé polovině 20. stol. bylo datování upřesněno radiokarbonovou metodou (14C).
radiouhlíková metoda slouží k určování stáří organických pozůstatků. V živých organismech je stálý poměr mezi jednotlivými izotopy uhlíku - C (12C   14C ). Po smrti už organismus uhlík nepřijímá, dochází k rozpadu radioaktivního izotopu 14C  (jeho poločas rozpadu je 5 589 let let.) Určení obsahu 14C  umožní tedy vypočítat dobu, kdy došlo k úmrtí.
respirace  dýchání, nezbytný životní proces, při němž organismus přijímá kyslík k okysličování látek ve svém těle (k získání energie) a naopak vydává oxid uhličitý do okolí, u zelených rostlin je opakem fotosyntéza
sítkovice  živé trubicovité buňky v cévním svazku, které vedou organické látky vytvořené v listech do různých částí rostliny, jejich perforované přehrádky připomínají sítko
solitéra strom, keř nebo květina rostoucí (v zahradě, parku, krajině) o samotě
subatlantik  klimatické období holocénu vyznačující se ochlazením a zvlhčením, následující po subboreálu
subboreál  klimatické období holocénu se suchým, poměrně teplým podnebím, následující po atlantiku
subrecent  klimatické období na sklonku holocénu následující po subatlantiku a sahající do dnešní doby

sukcese  základní znak biocenózy, zákonitý proces nahrazování jedné biocenózy druhou až do konečného společenstva  - klimaxu. Jde o změnu dlouhodobou, neperiodickou, probíhající na daném stanovišti určitým směrem. Sled změn je uspořádaný, děje se vlivem makroklimatu, půdy, vody, biotických faktorů, zejména rostlinstva. Vývoj každé biocenózy probíhá sukcesními stadii, která tvoří tzv. sukcesní řadu od jednoduché původní biocenózy (iniciační) až po stadium klimaxové
till  nezpevněná usazenina vzniklá činností ledovce
taxon  skupina konkrétních organismů stejného systémového zařazení, existujících v současnosti nebo geologické minulosti, taxonomická jednotka
xylém  dřevní část cévních svazků rostlin
xantofyl l skupina žlutých až černofialových rostlinných a živočišných barviv
stadium), přes stále složitější sukcesní stadia (trvající různě dlouho), až po nejsložitější konečné klimaxové stadium, odpovídající biomu dané zeměpisné oblasti nebo zvláštní půdě.
symbióza  prospěšné soužití dvou a více organismů. Nejsou-li druhy ve spojení, pak jejich populace i jedinci strádají. Např. prvoci v bachoru přežvýkavců, kvasinky v těle hmyzu. Patří sem i soužití hub s kořeny vyšších rostlin  mykorrhiza. Příkladem je i lišejník, u kterých je tělo tvořeno zelenými řasami a houbami. Řasy asimilují a houbová vlákna  hyfy se starají o přísun vody s nerostnými látkami.
vegetační klid  je stav, ve kterém rostliny přežívají dobu pro vegetaci nepříznivých povětrnostních podmínek. Toto období v našich podmínkách zaujímá přibližně polovinu roku.

 

 




Aktualizováno ( Pátek, 07 září 2012 )
 
Template
Template Template Template
Template Template